RUDOLF TRÖSTER
Dva "hostinské" příběhy z Rožmberka nad Vltavou
Obchodník s kořením
Maticek obchodoval s kořením a byl až ze Slovenska. Každým rokem hned dvakrát se objevil na trhu v Rožmberku nad Vltavou, kam přišel ze své vlasti, a to pěšky. Všechno své zboží nosil na zádech, na jaře semínka, na podzim koření. Měl to ve svém "pinglu" (v originále "in einem großen Tuch fein säuberlich gepackt, im 'Pinkei'" tj. vlastně ve velkém šátku na zádech, možná i na holi, jak to zobrazuje v podobě "výslužky na rozchodnou" obálka knihy Margarete Wanitschekové v obrazové příloze její textové ukázky na stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.) pěkně čistě naskládáno.
Moje babička, hostinská od "Zlatého kříže" (v originále "die Kreuzwirtin" - pozn. překl.), od něj vždycky nakupovala i semínka i koření. Své zboží ovšem zpřístupňoval také pro ni jako správný kramář teprve v den trhu na náměstí. Pořádek musí být!
Většinou přicházel Maticek odpoledne ve stejnou hodinu a ubytoval se u "Zlatého kříže" (v originále "machte im 'Goldenen Kreuz' Quartier" - pozn. překl.). Tam odložil svůj "pingl" a vydal se prodávat na trh.
Jako spořivý člověk se zřekl stravování v hostinci a své jídlo si pořizoval jinak. Chodil přes most do Holzbauerova obchodu se smíšeným zbožím (byl podle seznamu domů, pořízeného Antonem Wolfem a českém překladu prezentovaném na stránkách Kohoutího kříže umístěn ve dnes strženém objektu židovské synagogy čp. 80 čtvrti zvané Riedl na pravém břehu řeky Vltavy - pozn. překl.) nezvykle silně. Se slanečkem, který tam koupil, se do hostince vrátil, usadil se tam u stolu a s chutí pojídal rybu s krajícem chleba. K tomu si objednal pár piv, na kterých "pro dobré spaní" nešetřil. Chodil taky spát opravdu brzy večer, aby byl na své trhovecké vystoupení druhého dne dobře odpočatý.
Navečer po trhu se to s jídlem opakovalo ve stejném gardu, jen piv bylo víc, když se prodej vydařil. Den nato zaplatil kvartýr a se zbytkem zboží v pinglu (v originále "mit seinem 'Rest-Pinkei'" - pozn. překl.) se vypravil na další cestu.
Pár facek
Můj otec byl s kluky ze sousedství, s Karlem a Lojzou Weberovými (v originále "mit dem Korei und dem Luisei", rozuměj Karla /*22. října 1905 v Rožmberku nad Vltavou, †24. září 1988 v bádensko-württemberském městě Donzdorf/ a Aloise /*8. června 1908 v Rožmberku nad Vltavou, †7. února 1972 v bavorské obci Garching an der Alz/ Weberovy ze sousedního domu čp. 77, dnes zbořeného - pozn. překl.) v úzkém kamarádském kontaktu. Karli byl povahy tišší, zatímco Lojza slul drsným humorem. Také tělesným zevnějškem se oba navzájem značně lišili. Karl byl jen průměrně statné, spíše slabší konstituce, zato Lojza byl stavěn až nezvykle bytelně, svaly měl jako kovář a ruce jak lopaty.
V povznesené náladě jednou selskému synkovi, který by rád spolupopíjel, ačkoli na to neměl peníze, učinil následující nabídku:
"I'h bezohl dir a Bier, wenn'st dir a Watsch'n von mir geb'n lost!" (tj. "Zaplatím ti jedno pivo, když si vode mě necháš dát facku!" - pozn. překl.). K úžasu těch, kdo seděli kolem, ten pitky žádostivý brach (v originále "der Gernezecher" - pozn. překl.) na nabídku přistoupil. Nemohl tušit, jak mocná újma jeho obličej očekává.
Můj otec, který se k partě přidružil, byl té domněnky, že ubohý chlapec facku nepřežije. Dotyčný ale po ní jen silně potřásl hlavou a vydělané pivo si řádně vychutnával. Když už byl vytoužený půllitr málem prázdný, optal se Lojza opakovanou nabídkou: "Soll i'h dir nou amol a Watsch`n geb'n?" (tj. "Nechceš dát eště jednu facku k zapití?" - pozn. překl.). Odpověď zněla: "Wenn'st auf d'andere Seit'n haust." (tj. "Jenom když přistane na druhé straně." - pozn. překl.)
Ačkoli byla druhá z obou facek podstatně slabší, zdál se být selský synek i s následující dávkou pěnivého moku spokojen. Na rozchodnou procedil mezi zuby: "Nächste Woch'n kim i'h wieda!" (tj. "Za tejden jsem tu znova!" - pozn. překl.)
Ty žíznivcovy kvality neokouzlily toliko snad Lojzu.
Zda následujícího týdne došlo k pár fackám opětovně včetně dvou piv za ně, to už můj otec buď zapomněl, anebo nebyl přitom.
Rosenberger Rundbrief, 2022, s. 8-9
Hned na začátku musím přiznat, že můj odhad místa narození autora předchozích textů vychází z předpokladu, že jeho otcem je Josef Tröster (*17. října 1913 v Rožmberku nad Vltavou, †26. listopadu 2003 v Mannheimu), který podle nekrologu v krajanském časopise "Hoam!" nejenže přežil všechny své sourozence, ale zanechal po sobě čtyři potomky, což se o jeho bratrech zjistit nepodařilo. Dětský lékař Rudolf Tröster z Bad Mergentheim (*11. června 1952), který je podepsán pod otcovými vzpomínkami na Rožmberk nad Vltavou, o sobě navíc v tisku prozrazuje, že se narodil v okrese Mosbach a začal chodit do školy v Mannheimu, což zcela koresponduje s poválečnými místy pobytu Josefa Tröstera a jeho ženy Marie. Ačkoli víme z "rodového katastru", tj. matričního indexu Rožmberka nad Vltavou, že se Josef Tröster 17. října roku 1940 (bylo mu toho dne přesně 27 let) oženil na stavovském úřadě v Linci (Linz) s Marií Walterovou, uvádí "Rosenberger Rundbrief" z roku 2002 u data jejího úmrtí, tj. 21. srpna 2001, které souhlasí s týmž datem na nekrologu jejího muže, jako její dívčí příjmení nikoli ono "Walter", nýbrž "Radler". Podle archu sčítání lidu z roku 1921 však v tom není nijaký rozpor: jako dcera Benedikta a Kathariny Radlerových na čp. 77 ve čtvrti Latrán je uvedena svobodná dívka jménem"Maria Walter" (*23. října 1916 v Rožmberku nad Vltavou). Více se ze dnes digitálně dostupných matrik nedozvíme, ze starších je však jasné, že jde o jednu a tutéž ženskou (dívčí) osobu, totiž nemanželskou dceru Kathariny Walterové (*23. ledna 1890 v Rožmberku nad Vltavou, †4. února 1946 tamtéž), třetí ženy Benediktta Radlera (*12. března 1873 v Rožmberku nad Vltavou, †13. prosince 1934 tamtéž). Benedikt a Katharina se brali v Rožmberku nad Vltavou 3. května roku 1920 a Katharina přivedla do manželství Marii s sebou. I to jsou příběhy z toho kouzelného městečka a vrátíme-li se k těm "hostinským", bude to nepochybně sám "rozrod" zmíněného už matričního indexu, z něhož a z připojených zejména křestních matrik se dovídáme, že Franz Tröster (*21. ledna 1880 v Rožmberku nad Vltavou /křtil ho den nato jménem Franz Carl Tröster tehdejší zdejší kaplan Zephyrin Tobner, který má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení, †5. listopadu 1941 tamtéž), syn zdejšího poštmistra na čp. 78 Josepha Tröstera (jeho otec Josef /psáno tak namísto "Joseph" synova i v matrice/ byl zdejším měšťanem na domě čp. 2, matka Elisabeth, roz. Schöllhammerová pocházela z Horního Dvořiště /Oberhaid/) a jeho ženy Caroliny, roz. Peyerové (někde je příjmení psáno "Peyr"), dcery papírenského podnikatele Antona Peyra v hornorakouském Pettighofen (farnost Seewalchen am Attersee) kus na sever od známého jezera Attersee a poslance Říšského sněmu (viz blíže Wikipedia, studoval mj. na kremsmünsterském klášterním gymnáziu stejně jako šumavský klasik Adalbert Stifter, i samostatně ovšem zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) se 12. října roku 1909 v Rožmberku nad Vltavou oženil s Marií Pinnerovou (*13. září 1881 ve dnes na svahu Žumberského vrchu zcela zaniklém Žumberku čp. 4), dcery žumberského rolníka Johanna Pinnera (jeho otec Hugo Pinner byl rolníkem ve vsi Kaltenbrunn /dnes Studánky/ čp. 5, matka pocházela z téže vsi čp. 35) a Theresie, roz. Wiesingerové, dcery rolníka ze dnes zaniklého Horního Přísahova (Oberschönhub) čp. 2 Floriana Wiesingera a Marie, roz. Dobuschové ze dnes rovněž zcela zaniklé vsi Hořipná (Hurschippen) čp. 2. Franz a Marie Trösterovi, on stejně jako jeho otec i dlouholetý starosta města, ona vyhlášená kuchařka, která se zasloužila i o stravování dětí v nedaleké škole hlavně po první světové válce, měli spolu 7 dětí: první z nich byla dcera Karoline Maria (*25. září 1909, tedy necelé tři týdny před svatbou rodičů), následovala dcera Maria Theresia (*30. září 1910), syn Franz Josef (*10. dubna 1912), "náš" už zmíněný Josef, další syn Rudolf (*10. září 1914, †29. září 1984 ve Speyr am Rhein, podle nekrologu nezanechal potomka), dcera Theresia (*5. října 1915) a posléze syn Richard (*23. ůnora 1919, padl 24. září 1943 v italských Pompejích. Nedlouho poté opustili Rožmberk nad Vltavou všichni téměř původní obyvatelé. Je to několik příběhů, anebo jen jeden jediný? Dnešní majitelé hotelu "Růže" na náměstí kouzelného Rožmberka nad Vltavou, kam jsem se svou ženou rád chodíval za našich výprav sem na výtečného pstruha, se alespoň výslovně hlásí k odkazu rodiny Trösterovy, která vlastnila do konce druhé světové války někdejší hostinec "Zum Goldenen Kreuz" v témže výstavném domě čp. 78 (sousední čp. 77 poválečný vývoj bohužel nepřežil). Doporučujeme návštěvu!
- - - - -
* Waldkatzenbach, Waldbrunn (BW) / Rožmberk nad Vltavou
