JOHANN NEPOMUK ULLWER

Ano, řeknu to svým spolubratřím...

"Ano, řeknu to svým spolubratřím a sám chci se v té záležitosti zvláště horlivě modliti." (v originále "Ja, das werde ich meinen Mitbrüdern sagen und ich will besonders fleißig in dieser Angelegenheit beten." - pozn. překl.)

Těmito slovy reagoval prý českobudějovický tehdy redemptorista Johann Nepomuk Ullwer na prosbu svého biskupa (byl jím od roku 1907 až do své smrti Josef Antonín Hůlka /1851-1920/), aby se ve zdejším klášteře (původně dominikánském, pak piaristickém, v letech 1885-1950 pak ve správě Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, tj. redemptoristů) modlitbami přimlouvali za svatořečení prachatického redemptoristy Jana Nepomuka Neumanna (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), mj. od roku 1978, kdy k Neumannově kanonizaci, tj, zahrnutí do kánonu svatých, skutečně došlo, vůbec prvého severoamerického světce, navíc rodem ze Šumavy. Ullwer měl s Neumannem společného patrona (i Jan z Pomuku bývá někdy považován za "Šumavana" či "Pošumavana" rodem), jehož jménem byl 19. ledna 1859 pokřtěn v dřevěném kostelíku, zasvěcenému právě sv. Janu Nepomuckému ve vsi Huttendorf v okrese Jilemnice (Starkenbach). Žilo v ní tehdy něco přes tisíc německy mluvících obyvatel. Dnes je Zálesní Lhota (dříve byl Huttendorf česky označován místním jménem Záleská Lhota) s necelou čtyřstovkou českých osadníků (v roce 2001 jich bylo napočítáno 379) součástí okresu Semily a po druhé světové válce ji proslavili zejména dva rodáci: hudebník Jiří Šlitr (1924-1969) a běžkyně na lyžích Květa Jeriová-Pecková, ročník narození 1956. Ullwerovi rodiče měli v Zálesní Lhotě, kde byl Johannův děd Josef dlouho rychtářem a hostinským zároveň, statek čp. 16 "auf dem Berge" a říkalo se u nich také "Ullwer auf dem Berge", tj. "Ullwer na vršku" (samotné příjmení Ullwer znamená prý ve staré němčině "muž /wer/ ze statku /ull/"). Johannův otec Anton Ullwer se dne 19. listopadu 1850 oženil s Annou Erbanovou ze Zálesní Lhoty čp. 99. Matka byla velice zbožná: traduje se jako ostatně nejen tady na venkově, že děti (měla jich osm, pět chlapců a tři dívky) byly vedeny např. k tomu, aby první zralou jahodu v lese, též první zralou třešni, švestku, hrušni či jablko položily na zemi, poněvadž ta náleží duším v očistci, které se člověku odplatí tím, že nezbloudí cestou, nic nezapomene či neztratí (či to brzy zas najde) a ze spánku, pokud budou chtít, je jemně v určitou dobu vzbudí (viz k tomu web katolické studijní materiály, a to i o Ullwerovi). Do Českých Budějovic byl delegován Ullwer jako redemptorista dvakrát, nejprve v letech 1901-1909 a pak poté, co už zde po rektorovi dosáhl hodnosti "ministra" a pak od roku 1912, kdy byl po Franzi Xaveru Franzovi (také i samostatně zastoupenému na webových stranách Kohoutího kříže) jmenován římským generálem řádu přímo rektorem zdejší koleje kongregace. V neděli 11. ledna 1914 sloužil v klášterním chrámu Obětování Panny Marie mši svatou a při čtení evangelia v místě, kde zazní slova "... und blieb der Knabe Jesus;" (tj. ... zůstalo dítě Ježíš;", mu ruce sklesly, opakoval "Jesus" a za knihou, vypadlou z jeho rukou na kostelní dlažbu se nahýbalo i dlouhé knězovo tělo přes okraj kazatelny, takže skonal ještě nežli došlo k poslednímu pomazání. Generál budějovické posádky prý odvolal vojenský výcvik, aby se s 30 důstojníky a 200 muži mohl účastnit pohřbu (jak se píše v brožuře Daniela Kováře Budějovické hřbitovy, právě při už existujícím hrobě Ullwerově vzniklo následně u sv. Otýlie místo vyhrazené uložení ostatků dalších příslušníků kongregace). Odůvodnil to následně tím, že tu "sehr würdiger Priester ist auf dem Felde seines Berufes gefallen" (tj. "velmi důstojný kněz padl na poli svého povolání"). Kdo by tušil, že ještě téhož roku se rozpoutá šílenství první světové války, rakouské mocnářství po jejím skončení zanikne a nová republika, na jejímž počátku stálo i heslo "Pryč od Říma!" (byť Masaryk měl i své: "Ježíš, ne Caesar!"), odkaz Ullwera a jeho českých i německých spolubratří z Budějovic posléze po druhé z obou světových válek vypudí docela. Anonymní budějovická německá životopisná brožura o Ullwerovi z roku 1915 (vyšla 1927 ve druhém vydání s předmluvou redemptoristy Franze Ullwera /1867-1936/ působícího na Svatém Kameni /Maria Schnee/ a pochovaného u sv. Otýlie v Českých Budějovicích sice tiskem vimperského Steinbrenera, ale už nákladem kláštera na Hoře Matky Boží v Králíkách /Grulich/) měla ještě svou také budějovickou českou verzi se stejnou datací a oproti té německé i s formálně trochu neumělou básní v závěru, svědčící o knězově oblibě ve městě, sjednoceném dosud ve své dvojjazyčnosti velmi silnou katolickou tradicí. Ocitujme tu ty naivní verše s jistým steskem po zašlých časech před oběma světovými katastrofami, časech, z nichž opravdu zůstaly nejspíš jen pomněnky (když už jsme u těch květin, kdo dnes ví, že třeba mučenka modrá /passiflora/ bývala už svým jménem považována za symbol Kristova utrpení?) na tolika zapomenutých hrobech s křížem Spasitelovým:

Pomněnka na hrob † P. Jana Ullwera

"Staň se Tvoje vůle, Otče!"
Tak nás učil Krtistus Pán -
Sluha Páně přijal kalich,
Andělem když byl mu dán.

"Tvoje vůle staň se, Pane!"
Jak by takto vposled děl;
Kazatelna místem byla,
Kde ret jeho oněměl.

Zmlkla navždy ústa kněžská,
Očekává věčný den -
A tak mnohá duše truchlí,
Jíž byl rádcem, přítelem.

Odešel - však dosud žije
U těch, jimiž hledán byl,
Které vlídným slovem pravdy
Těšil, sílil, občerstvil.

Obtíže, ty měnil v růže
Tajemstvími růžence,
Marii je s mučenkami
Vázal tak rád ve věnce.

Ku kříži své vodil děti:
"Tam se ztiší každý sten,
Bolest Ježíš v radost změní,
Zplesá tam, kdo nešťasten."

Zaslzelo oko mnohé
Žalem, bolem, vděčností,
Příkladem svým odívával
Ovečky své ke ctnosti.

Pokora mu anděl strážný,
Skromnost jeho každý znal;
Proto takou krásnou smrtí
Umříti mu Pán Bůh dal.

Povolal ho dobrý Ježíš,
Jehož jméno naposled
Vyslovil již smrti blízek
S vroucí láskou mroucí ret.

Odešel jsi, sluho věrný,
Odešel jsi v lepší kraj;
Že jsi nad málem byl věrný,
Uveden jsi v slasti ráj.

Vzpomínati na tě chceme,
Na příklad, jejž dal jsi nám:
Bohu-li své dáme žití,
Odměnou nám bude Pán.