ENGELMAR HUBERT UNZEITIG
Láska znásobuje síly
Poslední dopis z Dachau - únor 1945
Moje milá sestro!
I mně velice potěšilo, že jsem po dlouhé době dostal Tvůj dopis jako znamení, že žiješ. Snad nesou mnohou vinu na tom všem i narušené dopravní poměry. Nic z toho nám však nedokáže vzít klidnou jistotu, že my všichni se cítíme v bezpečí Boží dlaně, jak o tom hovoří svatý Pavel: Ať už žijeme či jdeme na smrt, patříme Pánu! Veškeré naše konání,
veškerá naše vůle i možnosti, co jiného je to než Jeho Milost, která nás nese a vede. Jeho všemohoucí milost nám pomáhá překonávat těžkosti, ano, jak říká svatá Felicitas, to sám Spasitel trpí v nás a s námi zápasí pln i naší dobré vůle o vítězný triumf své Milosti. Tak můžeme i my množit Jeho chválu a čest, jen když nebudeme klást překážky jeho
Milostivé vůli a když se Jí dokážeme beze zbytku odevzdat. Láska znásobuje síly, činí nás vynalézavými, činí nás vnitřně svobodnými a šťastnými. Skutečně se nevejde do žádného lidského srdce to, co Bůh připravil těm, kdo ho milují. I ona se ovšem setkává s drsnou skutečností tohoto pozemského bytí, se vším jeho chvatem a spěchem, se všemi nepřiměřenými jeho přáními a žádostmi, s jeho sváry a nenávistí, zraňující jako kousavý mráz, avšak hřejivé paprsky, které vydává ono slunce Lásky dobrotivého Otce, jsou přece silnější a náleží jim konečný triumf, jelikož Dobro je přece nesmrtelné a vítězství zůstává u Boha, byť i se nám zdá někdy neužitečné šířit lásku v tomto světě. Stále znovu však je patrné, že lidské srdce je určeno lásce a nedokáže její moci trvale vzdorovat, pokud se zakládá opravdu jen v Bohu. Chceme i nadále konat a obětovat všechno pro to, aby láska a mír se brzy mohly znovu ujmout
vlády.
Také Ti už Friedrich tak dlouho napsal? Bůh ho posiluj a chraň a dejž mu útěchu. My tu jsme, díky Bohu, zdrávi a neporušeni, i páter Lenz. V modlitbách stále na Tě pamatující zdraví Tě co nejsrdečněji
Hubert.
Tady se v dopise své sestře Regině, řádovým jménem Adelhild Unzeitigové, podepsal mučedník víry a katolický kněz Engelmar Unzeitig tak, jak ho znala od společného dětství. Narodili se v chudé rolnické rodině v Hradci nad Svitavou, tehdy německy zvaném Greifendorf. Hubert spatřil světlo světa v tom kraji, označovaném také Hřebečsko (Schönhengstgau), 1. března 1911. I slavný vídeňský kardinál Friedrich Gustav Piffl (1864-1932) pocházel z Lanškrouna (Landskron) na Hřebečsku. V 17 letech odešel mladý Unzeitig z českomoravského pomezí k mariannhillským misionářům do Reimlingenu v augsburgské diecézi. Ve Würzburgu byl roku 1939 vysvěcen na kněze a přijal jméno Engelmar. Už za války se stala jeho prvním kněžským místem šumavská Zadní Zvonková (Glöckelberg). Po udání jedním z místních obyvatel za výroky nepřátelské nacistickému režimu (mj. údajné "zastávání se Židů při kázání") ocitl se roku 1941 P. Engelmar nejprve ve vězení v Linci a po několika týdnech vazby pak v koncentračním táboře v Dachau nedaleko Mnichova. Od té chvíle nosil v "kněžském" bloku vězeňské číslo 26 147 jako jeden z bezejmenných mezi třemi tisíci duchovních nejrůznějšíchvyznání. "Anděla z Dachau", jak je tento kandidát blahoslavenství také nazýván, učinilo z něho rozhodnutí pomáhat v nejtěžších podmínkách z lásky k bližním právě těm postiženým snad nejvíce, totiž ruským zajatcům smrtelně nakaženým tyfem. Jako budoucí misijní kněz uměl totiž rusky a překládal dokonce do ruštiny některé části Písma. V posledním dopise se označuje za dosud zdravého a "neporušeného". Krátce nato koncem měsíce února už ležel nakažen ve vysokých horečkách a 2. března 1945 nemoci podlehl. Urna s jeho tělesnými ostatky je od roku 1968 v chrámu mariannhillských misionářů ve Würzburgu. Tady došlo dne 24. září 2016 i za účasti českého ministra kultury Daniela Hermana k Unzeitigovu blahořečení.
- - - - -
* Hradec nad Svitavou / Zvonková / † Dachau (BY) / † † Würzburg (BY)
