logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN VALENTIN

Úvod ke křenovské obecní kronice

Obecní pamětní knihu (v originále plurál "die Gemeindegedenkbücher sind" - pozn. překl.) je podle §10 vládního nařízení z 9. června 1921 (v originále "§10 des Gesetzes der Regierungsverordnung" - nařízením vlády republiky Československé 21/1921 Sb. se toliko prováděl zákon o pamětních knihách obecních z 30. ledna 1920 č. 80 Sb., v jehož §2 se praví: "Účelem pamětní knihy obecní jest zachovati místní dějiny pro poučení budoucích." - pozn. překl.) povinna založit jedna každá obec.
Psaní kroniky (v originále "die Gemeindegedenkbuchführung" - pozn. překl.) má za účel zachytit (v originále "die Vorfallenheiten in der Gemeinde festzuhalten" - pozn. překl.) události v obci, aby tak kronika (v originále "um die Chronik" - pozn. překl.), uchovala místní dějiny pro budoucí generace (tady kronikář jen reprodukuje znění zmíněného zákona a vládního nařízení - pozn. překl.).
Ke koupi první pamětní knihy došlo už v roce 1922 za starosty (v originále "unter dem Gemeindevorsteher" - pozn. překl.) Josefa Macho (*4. září 1875 v Křenově, už jeho jmenovec na křenovském stavení čp. 8 /křestní jméno Josef se tu dědilo z otce na syna/ byl v půli 19. století zdejším starostou, v roce 1923 byl nahrazen Antonem Böhmem (*24. října 1881 v Křenově - pozn. překl.), kandidujícím jako on za "Bund der Landwirte" /pisatel kroniky, tedy i těchto řádek, byl tehdy zvolen do obecní rady za komunistickou stranu!/, v červenci 1938 byl Josef Macho už za Henleinovu Sudetoněmeckou stranu /s ní se sloučil v tom roce "jeho" předchozí "zemědělský svaz" /tj. zmíněný "BdL"/, který vystoupil z vlády Milana Hodži/ zvolen starostou opětovně, ovšem rok nato byl okresním vedením NSDAP nahrazen /už s titulem "Bürgermeister" /!/ namísto "Gemeindevorsteher"/ Franzem Kriecherbauerem /*7. listopadu 1896 v Lazci - pozn. překl./, vozmistrem z Lazce /Losnitz/ čp. 13, který byl podle téže kroniky 31. července zatčen a odvezen není uvedeno kam, Josef Macho však zůstal zachycen se synem a dcerou na snímku Seidelova fotoateliéru z válečného roku 1942 - pozn. překl.). Ke skutečnému založení pamětní knihy a k volbě členů místního historického výboru (v originále "der Ortsgeschichtsausschuß" /!/ - pozn. překl.) došlo ovšem až v měsíci květnu roku 1927 (tedy po pěti letech od koupě nepopsané úřední knihy a čtyři roky od vládního nařízení kroniku vést /!/ - pozn. překl.) za starosty Antona Böhma, zemědělce v Křenově čp. 10.
Do místního historického výboru byli zvoleni:
Anton Böhm, zemědělec v Křenově čp. 10, starosta obce,
Josef Macho, zemědělec v Křenově čp. 8,
Franz Kriecherbauer, zemědělec v Lazci čp. 13, oba jako členové místního historického výboru (všichni tři už zmínění v předchozím odstavci - pozn. překl.)
a Johann Valentin, domkář v Křenově čp. 13 (pisatel těchto řádků v originále, tj. člen obecní rady a nastávající kronikář - pozn. překl.).
Tato pamětní kniha (digitálně přístupná včetně originálu této textové ukázky na stránkách Digitálního archivu SOA Třeboň - pozn. překl.) byla za starosty Josefa Pangerla (*10. března 1886 v Křenově - pozn. překl.), zemědělce v Křenově čp. 26, v ceně 65,- Kčs v měsíci prosinci roku 1928.
S přenosem záznamů z prvé pamětní knihy bylo započato ještě téhož měsíce. První pamětní kniha byla pozůstavena jako přípravný sešit (v originále "als Vorwerkheft" - pozn. překl.) a poněvadž měla příliš malý formát, byla po revizi 17. února 1928 dána stranou.


Kronika obce Křenov 1928-1944

P.S. Kdyby tak členové "místního historického výboru" jen tušili, co bude s rodnou končinou za pouhých dvacet let! Kdyby tak někdo z nich dokázal rozpoznat (nikoli jen popřít) vlastní podíl na "místních"dějinách!

Závěrečné řádky z roku 1947

O osadách Nový Křenov a Lazec (v originále "Neukrenau und Losnitz - pozn. překl.) nemohu podat nijakou zprávu, neboť jako dělník nemám čas, abych se staral o jakékoli události zvenčí (v originále "um etwaige Vorkommenheiten von auswärts" - pozn. překl.).


Kronika obce Křenov 1928-1944

P.S. Jsou dvě verze křenovské německé kroniky a předchozí závěr je z té, která je jednak dovedena až do roku 1947, jednak jsou v ní vynechána choulostivá místa zejména z roku 1938. Nejchoulostivější je ovšem sama skutečnost, že jsou obě verze, ta "barevná" i "nebarevná", psány nejspíš jednou rukou.

Johann Nepomuk Valentin, jak je psán v kájovské křestní matrice, se narodil dne 7. dubna roku 1886 (ještě téhož dne ho v Kájově i pokřtil kaplan Johann Obrázek) v Křenově čp. 13, tj. na stavení, kde předtím bydlil i jeho otec Ignatz Valentin a děd z otcovy strany Thomas Valentin se svou ženou Marií, roz. Pavle z Lazce čp. 8. Chlapcova matka Theresia byla dcerou Adalberta Tuschera ze vsi Skláře (tehdy ovšem zvané Teutschmannsdorf /v matrice "Deutschmannsdorf"/, i česky v některých pramenech "Teutschmannova Obec" podle vyšebrodského opata Isidora Teutschmanna, rovněž samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) čp. 19 (dnes jsou Skláře jen místní částí obce Hořice na Šumavě), odkud pocházela i jeho žena a Theresiina matka Maria, roz. Preitschopfová. Z Valentinova křestního záznamu se dovídáme i to, že by dvakrát ženat. K první jeho svatbě došlo 13. února 1912 v Zátoni (Ottau), oddávajícím knězem byl tamní děkan Franz Xaver Kakuška a nevěsta Theresia Rosenstinglová (*6. října 1887 v Dubové) pocházela ze dnes téměř zaniklé vsi Dubová (Stubau) čp. 6 (dnes je Dubová jen místní částí obce Přídolí). Druhá svatba se konala 8. července 1933 v Kaplici a nevěsta Maria Schinko (*11. dubna 1898 ve Stříteži) pocházela ze zaniklé části obce Střítež, zvané Osovský Dvůr (německy Ossowskyhof, také Ossowskyhäuser) čp. 21. Johann Valentin byl sociálním demokratem, nějaký čas pro rozkol ve straně i komunistou (už ve třicátých letech ale kandidoval opět za sociální demokracii), ovšem po záboru do Říše působil za války "na obci" (podle kroniky "als Kanzleikraft" od 15. dubna 1941), odkud byl odvolán podle vlastního zápisu v kronice až novou českou správou 20. února 1947. Do té doby až neuvěřitelně pečlivě zaznamenával v pravidelném rozvrhu historii obce (např. hned na straně 6-7 přepisuje třeba rodinný dokument o vyvázání svého děda Thomase Valentina z Křenova čp. 13 z poddanství, datovaný 4. července 1850), počasí, úrodu ("ernte und Fechsung", tj. "žně a sklizeň"), novostavby a majetkové změny, politické události včetně obecních voleb, je tu i podpis Hitlerův z 20. října roku 1939, kdy se "náš nynější Vůdce" (v originále "unser jetzige Führer"), jak ho na jednom místě Valentin označuje, zdržel v Křenově celou hodinu, aby zhlédl československá opevnění, ve 13 hodin pak odjel do Chvalšin, odtud na Kleť a přes Červený Dvůr do Krumlova (úředně od 1. října 1939 přejmenovaného na "Krummau an der Moldau" - nacisté ovšem užívali nový název už předtím), jsou tu i data o vysidlování a odsunu, rovněž o nových osídlencích a poválečných českých funkcionářích (Američané předali obec do české správy už 9. července 1945). Začátkem roku 1945 ušel zařazení do I. kategorie akce "Volkssturm" kvůli tomu, že byl uznán jako "fussmarod", tj. "marod na nohy" a nedostal ani stejnokroj, naopak sloužil i nové české správě až do těch posledních řádek z roku 1947. Johann Valentin podle vzpomínek příbuzných v Křenově zůstal, roce 1958 mu zemřela druhá žena a když mu počátkem 60. let oznámili, že jeho domek se bude bourat, dal si legální žádost o vystěhování k dceři do Německa. Zemřel 3. července 1972 v dolnorakouském Hainsbachu, části města Geiselhöring. "Jeho" dvojí kronika je v každém případě literárním dokumentem ojedinělé hodnoty. Existuje i český překlad, pořízený v roce 1962 posledním českým provinciálem řádu oblátů, jímž byl P. Jan Václav Straka, zemřelý v Kájově 2. ledna roku 1970 (pochovával ho ještě biskup Josef Hlouch, z pastoračních jízd na motorce byl Straka postižen omrzlinami obou nohou. které mu musely být amputovány). Je tu ovšem další záhada: Strakův překlad končí rokem 1949, ale dochované Valentinovy křenovské kroniky v letech 1944 a 1947. Existovala snad ještě třetí, dnes ztracená verze?

- - - - -
* Křenov, Kájov / † † † Hainsbach, Geiselhöring (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímcích ze Seidelova fotoateléru z let 1941 a 1943Na snímcích ze Seidelova fotoateléru z let 1941 a 1943
V pozdním věku
S prarodiči Ludwiga Bürgera Annou a Josefem
Záznam o jeho narození v kájovské křestní matrice s přípisy o jeho dvou svatbách

zobrazit všechny přílohy

TOPlist