ANNEMARIE WAGNEROVÁ DE HUBER
Všichni jsme tak trochu básníky
Já jsem příbuzná Leopolda Knappa (v originále "de Leopold Knapp" - Leopold Knapp je jako autor samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Narodila jsem se v Budějovicích (Budweis) a teď (v originále "tej" - pozn, překl.) bydlím v Argentině. Těšila bych se, kdybyste mi napsali.
Mady
To byl první z dopisů, psaných telegrafickou směsicí češtiny, budějovické němčiny a argentinské španělštiny bez interpunkce, který mi paní "Mady" napsala 11. března 2009 v 16 hodin. Následovaly další a já je, i když to setře téměř docela jejich pel, tlumočím do trochu uvolněné spisovné řeči, aby každý Čech rozuměl, z jaké dálky lze milovat dětství a domov.
Milý pane Mareši!
Potěšilo mě, že jste mi tak rychle odpověděl. Jak jsem poslala ten první mail, tak jsem psala i rodině Sazymových (rozuměj příbuzným Wladimira Sazymy, který je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Jste (rozuměj jejich - pozn. překl.) příbuzný nebo známý? Těšila bych se, kdybyste mi trošku pověděl o tom, jestli jste byl Poldiho (pisatelka tu má na mysli Leopolda Knappa - pozn. překl.) známý (psáno "znamy byly od Poldi" - pozn. překl.) nebo jak jste vůbec přišel na rodinu Knappů? Snad můj (psáno "muy" - pozn. překl.) bratr (rozuměj Karlhans Wagner, zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) příští měsíc přijede do Budějovic, tak Vás zavolá (nestalo se tak - pozn. překl.). Doufám, že to dokážete číst, ale já nemám čárky a háčky (psáno po španělsku "charky y hachky" - pozn. překl.). Tak promiňte.
Srdečný pozdrav Mady Wagner
Nevím, jak začít! Haló, pane Mareši (to "haló" známe dobře jako mladistvý pozdrav "zlaté mládeže", mám teď na mysli třeba Natašu Gollovou /Eva tropí hlouposti/ z předválečných a protektorátních českých filmů - pozn. překl.)! Tak Vám povím něco o mně a mé nejbližší rodině. Mám bratra, jmenuje se Karlhans Wagner. Narodil se ve Volarech (německy Wallern, v dopise psáno "ve Wollarech" - pozn. překl.). Poněvadž nám umřela maminka, šli jsme do školy už v Budějovicích a zůstali jsme u babičky. Tatínek se pak znovu oženil. Měli jsme dohromady velkou rodinu, babička měla totiž 13 dětí (to byli všechno strýčkové a tety malého Karlhanse a malé Annemarie - pozn. překl.). Byly to krásné časy, do dneška na své mládí (psáno "meine Jugend" - pozn. překl.) ráda vzpomínám! Leopold Knapp má hrob v Mladém (Lodus). Za vchodem napravo a rovně je nízká zeď a hrob Leopoldovy rodiny je za ní ten vpravo, vlevo ten náš. Leží tam maminka, babička, celá rodina, všichni, co tenkrát žili. Poldi byl náš strejda (psáno "nasch streda" - pozn. překl.) a my děti ho milovaly. Byla to vždycky radost, když jsme ho v Římově navštívily. Poldi Knapp mi tenkrát řekl, že by byl rád pochovanej (psáno "pojovenej", to zřejmě kvůli španělské výslovnosti souhlásky "j" - pozn. překl.), ale co umřel, už jsme tam nebyli, tak má urnu vlastně nevím kde. My jsme taky měli vilu v Římově, říkalo se jí "Kodíčkova villa" a my tam bývali v létě o prázdninách. Pane Mareši, nevím, jak to budete moci číst - je to hrůza, ale já nevím, jak se píšou hlavně ty háčky. Dnes končím.
Srdečně zdraví Mady
Dobrý večer! U nás je 7 hodin 30 minut - takže u Vás je o 5 hodin víc - děkuju a zítra budu psát.
Saludos Mady
Dobrý večer, pane Mareši! Přijela jsem dnes zase domů, byla jsem u syna na "campu" (rozuměj na "venku", "na venkově" - pozn. překl.) nevím, jak se to řekne česky - má tam tisíce krav a koní, pole se sojou, pšenicí, ovšem, kukuřicí (psáno "soja weizen hafer cucuruts" - pozn. překl.), taky už nevím, jak se to všechno česky jmenuje. Už jsem hodně zapomněla, ale jak "přijdu" (rozuměj v duchu - pozn. překl.) tam do Budějovic, najednou se zase rozpomínám. Pane Mareši, ráda Vám pošlu "fotos" - ale musíte mít "ein bisschen Geduld" (tj. trochu trpělivosti - pozn. překl.).
Un saludo para usted (tj. pozdrav Vám - pozn. překl.) y para meinen schönen Ringplatz und Samson!!!!! (těch pět vykřičníků tam za směsicí němčiny a španělštiny, znamenající i pozdrav budějovickému rynku a Samsonovi na něm, opravdu je! - pozn. překl.
Mady
Ahoj ---- vzpomeňte si -- dřív jsme se tak alespoň v Budějovicích zdravili, když jsem tam ještě bydlila. Paní Dingesová je příbuznou paní Vroni, co bydlí v Mnichově (München) a za kterou někdy jezdí na návštěvu. Já jsem ji moc neznala, ale moje příbuzná, jmenuje se Hanne Jaksch, s ní chodila do školy. Pane Mareši, syn je příští týden v Evropě, tak Vám pošlu nějaké fotografie (psáno "náky fotky" - pozn. překl.) poštou, napište mi ještě jednou Vaši adresu (stalo se a snímky opravdu došly - pozn. překl.). Mám tady v Buenos Aires moc dobrou kamarádku (psáno "Freundin" - pozn. překl.), paní Dingesová si jistě vzpomene na Sylvu Steinmüllerovou (psáno "silva steinmuller", jak mi však paní Dingesová v květnu 2010 sdělila, zemřela její známá v Argentině někdy počátkem téhož roku - pozn. překl.), celá ta rodina přišla po válce sem, jen Sylvina maminka (psáno "maminka vod silvi" - pozn. překl.) se nevrátila z Terezína (Theresienstadt, v dopise psáno "teresienstatt" - pozn. překl.). Ona už moc neumí česky, ráda bych s ní někdy zase mluvila. Pane Mareši, tímto končím (psáno "tym to conchin" - pozn. překl.). Promiňte můj pravopis (psáno "meine rechtschreibung" - pozn. překl.), ale nemám háčky a čárky.
Einen schönen Sonntag wünscht Ihnen (tj. Krásnou neděli Vám přeje - pozn. překl.) Mady
Milý pane Mareši! Promiňte, že jsem se třikrát ptala po Vaší adrese, ale já myslela, že máte nějakou extra. A taky jsem se teď ujistila, že opravdu perfektně mluvíte, resp. píšete německy (věta psána celá v němčině - pozn. překl.). Ráda bych si ale s Vámi psala česky (v "argentinském" originále "chesky" - pozn. překl.) - je to pro mě, jako bych byla tak nějak trošku "doma" (psáno "je to ein bisschen doma fuer mich" nenapodobitelnou budějovickou "němčinou" - pozn. překl.).
Pro dneska Vám "herzliche Grueße" posílá Mady
To, že následující dopis byl posledním v řadě, jsem způsobil já sám svým přáním, aby mi paní Mady poslala nějakou literární ukázku: báseň nebo vzpomínku na Šumavu. Také jsem připomněl, že znám ze stránek měsíčníku Hoam! její životopis, který zřejmě německy sdělila dopisovatelce rodácké rubriky Budějovických paní Margarethe Hampelové, roz. Stegmannové. Z něho, který považuji ostatně právě za to, co jsem chtěl získat (život ostatně jakýkoli jeho ohlas jistě předčí), čerpám i data medailonu za posledním "mailem", který mi, už téměř celý psán jen německy, z Buenos Aires 8. června 2009 došel:
Milý pane Mareši! Když budete mít trochu strpení, tak Vám ráda něco pošlu (nestalo se tak - pozn. překl.). Nejsem Božena Němcová, ale jsme všichni tak trochu básníky (psáno napůl česky a napůl německy větou: ALLE JSME ALLE EIN BISSCHEN POETEN - pozn. překl.). Dnes mi psal známej, že byl pozvanej do Litvínovic (Leitnowitz). Narodil se tam, jmenuje se Josef Sailer (i on má stejně jako Němcová na stránkách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.) a poslal mi fotku, jak zasadil strom (při slavnosti k 750. výročí prvé zmínky o obci, viz více v obrazové příloze k jeho zastoupení v Kohoutím kříži - pozn. překl.). Pan Sailer mě navštíví v Buenos Aires a teď, co umřel pan Kneissl a bratr (rozuměj Karlhans Wagner - pozn. překl.) už taky nemůže tak, jak by rád chtěl, organizuje (rozuměj setkání "odsunutých" rodáků z Budějovic a okolí - pozn. překl.) on.
Srdečné pozdravy Mady
Annemarie Wagnerová de Huber na svých pětaosmdesát let (psala mi je navečer ještě rok poté!) v nijakém ohledu nevypadala, ačkoli právě ona, vzácná jubilantka, ve svém životě věru přestála mnoho těžkého (alespoň pokud věřím životopisu jubilantčině v "Hoam! /ročník 2008, č. 10, s. 72n./, z něhož dále v překladu cituji). Narodila se tady v Budějovicích dne 23. října roku 1923 jako dcera Alfreda Wagnera, ředitele pobočky Kreditanstalt der Deutschen ve Volarech, a jeho manželky Idy, roz. Knappové. Po matčině předčasné smrti vyrůstala od svých osmi let s bratrem Karlhansem, o tři roky mladším, u své českobudějovické babičky v někdejším Knappově dvoře (Knapphof) v Jeronýmově ulici. V létě 1944 se provdala za Petera Korgera, který brzy po svatbě musil narukovat k wehrmachtu. Dne 5. dubna 1945 spatřil v Budějovicích světlo světa syn Petr a mladému otci se podařilo poté, co skončila válka, spěšně dorazit k mladé ženě a svému čerstvě narozenému dítěti. Právě to se mu však stalo osudným, neboť sotva stačil sevřít své milované v náručí, byl už 12. května po strašlivém mučení v Římově ubit Čechy. Gustl Knapp, Annemariin strýček, a také její bratranec, zvěrolékař MVDr. Friedrich Loy, zahynuli rovněž v poválečných aktech české msty. Jí samé se poštěstilo v létě 1945 prchnout s děckem, babičkou a oběma svými tetami Sophií a Ellou do rakouského Lince (Linz), kde jim bylo spokojit se s velmi stísněnými bytovými poměry a kde zápas o denní obživu spočíval především na bedrech mladé ovdovělé matky. Tam v Linci poznala však posléze svého druhého muže, jímž se stal zubní lékař Rodrigo Huber, s nímž roku 1950 vycestovala do Argentiny. Dne 11. října 1952 přišel v Buenos Aires na svět její druhý syn Ronaldo. Pan Huber zanechal v roce 1953 svého povolání dentisty a začal se věnovat dovozu textilních strojů. Později pak převzal generální zastoupení pro dovoz dalších velkých strojních zařízení, mj. pro železnici, zatímco Annemarie vedla po deset let hned tři módní závody. Neúmornou pílí a správnými obchodními rozhodnutími dosáhli v nové vlasti blahobytu a na okraji Buenos Aires získali bydlení, jež si dokázali podle svědectví mnoha návštěv zařídit s vybraným vkusem. V roce 2002 pan Huber skonal a od té doby žila v tom krásném domě paní Annemarie se dvěma služebnými sama, v úzkém kontaktu s rodinami svých dvou synů a okruhem přátel. Živě se ovšem podílí i na zdárném růstu svých šesti vnoučat. Rádi byli u ní viděni návštěvníci, zejména pak z jejích rodných Budějovic, kteří si s sebou odnášeli útěšný pocit, že ani nejtěžší rány osudu nemohou člověku zabránit v cestě kupředu. V závěru životopisu přály rodácké stránky krajanského Hoam! milé Mädi (vyslov "Médy"), jak prý ji "my budějovičtí přátelé" (rád bych se k nim počítal) můžeme říkat, mnohá léta, dobré zdraví a radostnou mysl z lidských setkání, byť i na dálku téměř samu o sobě poetickou. V roce 2023 oslavila v Buenos Aires neuvěřitelné 100. narozeniny. I v tomto věku komunikovala elektronickou poštou a posílala do Budějovic snímky ze svého archívu. Její zdravotní stav se zhoršil začátkem září 2024. Zápal plic, trombóza... O jejím skonu jsme se díky Kristel Schwallerové a Antonínu Sekyrkovi dozvěděli ještě týž den: "Tante Mady" zemřela v neděli 8. září ráno a o den později byla pochována. "Sie wird mir fehlen!", končí ten e-mail z Buenos Aires. Bude nám chybět všem.
- - - - -
* České Budějovice / Volary / † † † Buenos Aires (ARG)
