logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WENZEL WAGNER

Das Pamphlet


Halt aufgepasst!

Das große und merkwürdige Ereignis in Höritz,
geschehen und erlebt im Jahre 1923!

Triumpf ist gelungen,
mit List sind die dummen Spieler bezwungen,
das große Kunststück brachte fertig
ein zaundürrer Krummauer
O, Freunderl, das ist ja der Herr Zaglauer.
Die Kröpfe sind voll, die Taschen auch,
Dreihundert bekam der Ausschuss in den Bauch.
Vergesst nicht auf Ignaz der Dicken,
Mit sechshundert müssen wir diesen beglücken;
Ist doch einer von unsere Leut,
er würde sonst sagen, wir sind nicht gescheit.
An vielen Orten hats gejüdelt und partif gestunken
dem abzuhelfen hat man das Passionsspiel für gut befunden.
dazu fanden sich recht sonderbare Kunden.
Pfaffen, Juden, Agrarier, Sozialisten und Kommunisten,
Jetzt kommt Pelzebub, der wird ausmisten.
Diese nette Geselschaft sind nicht lauter Gescheite,
aber dennoch sind sie dennoch unsre Leute,
Eine recht hübsche Gesellschaft,
das ist doch ganz gewiss,
Einen kennt man von weiten
mit seiner krummen Drumm Nase im Gefriess.
Zwei Dutzend große Dickköpfe saßen beisammen,
nur eine edelhafte Pfuscherei brachten 's zusammen,
denn sie hatten große Kröpf und ein kleines Gehirn,
was da herauskam, bekamen die Spieler zu spürn,
auf das Bühne warens für nichtig.
Der Häuptling mit der großen Paschen, rennt um auf der Bühne,
passt auf, sonst kriegs Watschen.
o Judas, o Judas, wie wird dies enden,
jetzt hast so viele Konkurenten,
ja wenn nur diese sich täten hängen.
Mit 300 Silberlinge in der Tasche, drumm tun sie anders denken.
Denn so dumm wie Judas sind diese Ausschusshelden noch nicht
den aufgehängt hat sich noch kein solcher Wicht.
O, schöne Gesellschaft was hast jetzt davon,
Von jetzt an sitzt der Teufel am Thron.

Hanopis hořického ševce


Pozor dejte!

Velká a pozoruhodná věc se roku 1923
stala tady v Hořicích!

Triumf lstí se zdařil,
hloupým hercům zisk prohospodařil.
Kohože dílo to bylo?
Kamaráde, přec krumlovský jeden režisér
je dodal, ten vychrtlý jak tyč pan Zaglauer.
Volata jsou plná, kapsy taky, 300 stříbrných
výbor přiznal sobě, má teď plný břich.
Na tlustého Ignáce se nesmí zapomenout,
dvojnásob tučnou byl námi obdařen odměnou;
je to přece jeden z našich lidí,
že my nejsme hloupí, to ať kdekdo vidí.
Na mnoha místech to židovinou smrdí,
k výpomoci puchu teď i pašijové hry se hodí,
najde se k tomu dost prapodivných lidí.
Popi, Židi, agrárníci, socialisti a taky komunisti,
navrch pak Belzebub, který ten hnůj vyčistí.
Ta pěkná společnost sic do rozumu za moc nestojí,
jsou to však naši, tak je nechte hezky na pokoji.
Pěkná to společnost,
to málokdy se stane,
jednoho poznáš zdaleka.
zahnutý nos na držce rozežrané.
Dva tucty tupohlavců sedí pohromadě,
jen notná fušeřina vzejde po poradě,
mají jen velká volata a mozek hodně malý,
co z toho bylo, herci dobře rozpoznali,
na scéně snažili se všichni nanic.
Náčelník s papaláši běhá po jevišti,
drží dozor a jen facky sviští.
Jidáši, Jidáši, jak tohle všechno skončí,
kolik jen lidí máš dnes za náhončí,
jen kdyby se ještě chtěli oběsit.
Se 300 stříbrňáky v kapse jináč si budou žít.
Nejsou ti výboři tak hloupí jako Jidáš kdysi,
takový skřet sotva kde dneska visí.
Ba, lepší společnost se sotva jinde shledá,
než tady, kde si ďábel právě na trůn sedá.

Vezměme to po pořádku. Pan režisér Adolf Zaglauer. Narodil se ve Vídni 19. dubna roku 1885, stal se hercem a v Českém Krumlově, kde bydlil na Latráně čp. 20 se svou ženou Christine, roz. Kuscheovou (*24. července 1884 ve Vídni), herečkou, převzal po Hannsi Sassmannovi divadelní soubor Südböhmische Schaubühne, který si vytkl za úkol udržet v jižních Čechách kvalitní německý scénický repertoár, a to i operetní. V roce 1923 oživil dokonce za podpory sdružení Deutscher Böhmerwaldbund v čele s Josefem Taschekem a také za iniciativy hořického duchovního, kaplana Benedikta Kastnera i purkmistra Franze Bayera (všichni zatím jmenovaní kromě Zaglauerových, tj. Sassmann, Taschek i Kastner jsou i samostatně zastoupeni /Bayer toliko svým synem/ na webových stranách Kohoutího kříže) tradici pašijových her v Hořicích na Šumavě. Zásluhou mého vzácného kolegy Jindřicha Špinara ze Zlaté Koruny se mi dostal do ruky policejní dokument o pomlouvačném německy psaném pamfletu (český překlad připojujeme spíše jen pro názornost), který rozšiřoval (dával ho dokonce opisovat dětem) údajně zcela nemajetný obuvník Wenzel Wagner, žijící v hořickém obecním domě. Na policejním dokumentu podepsanému vrchnímu strážmistrovi pamflet přinesl purkmistr Bayer. Ze Židů je tu jmenovitě napaden "tlustý Ignác", tj. hořický místní lékař Ignaz Popper (*14. října 1882 v Polné na Šumavě, zavražděn po transportu z Českých Budějovic do Terezína v roce 1942 a odtud někam do okupovaného Polska, snad do varšavského ghetta, viz webové stránky Holocaust.cz). Adolf Zaglauer skonal v Českém Krumlově na zánět mozkových blan (Gehirnentzündung) rok po Wagnerově pamfletu 25. července 1924 a byl pochován na zdejším hřbitově. Hořický švec měl sotva potuchy o Mistrech pěvcích norimberských (možná bych se divil) od hudebního génia Richarda Wagnera, ale po českobudějovickém Řehoři (Gregoru) Urbanovi, který je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, nemohu nevzpomenout jména Hanse Sachse i tady. Jakkoli nechutné by byly výtky jednoho z herců proslulých pašijových her, jímž Wenzel Wagner byl, a jenž je také jménem údajně finančně poškozeného ansámblu ve svém hanopise (pro tuto údajnou újmu napsaném) prezentoval, jeho verš o Belzebubovi, co bude vymetat ("Pelzebub, der wird ausmisten"), nepostrádá vizi. Vždycky je co vymetat, pokud najdete a určíte nepřítele, a ďábel bývá po ruce, třeba v podobě Adolfa Hitlera. Jeho zvolení říšským kancléřem se chuďas Wagner nedožil. Jak o tom kupodivu referuje meziválečné diecézní periodikum "Glaube und Heimat", zemřel v Hořicích na Šumavě 4. března roku 1932. Dalo mi dost hledání v matrikách objevit křestní záznam o jeho narození dne 17. srpna 1853 (křtil ho ještě téhož dne hořický farář jménem Cajetan Hruška /i s tím háčkem nad "š"/) na stavení čp. 3 ve dnes zaniklé osadě Reichetschlag (po názvem Mýtina je to dnes chatová osada mezi Muckovem a Hořicemi), náležející kdysi k Šebanovu (Schöbersdorf) a až pak teprve k Hořicím, poté i záznam hořické oddací matriky o jeho zdejší svatbě 20. května 1889 s Marií Kiewegovou (oddával je děkan Zeno Hoyer). Z křestní matriky vysvítá, že Wenzelovým otcem byl Franz Wagner, podruh ze zcela dnes zaniklého Konrátova (Kainretschlag) čp. 3, syn Johanna Wagnera a Marie, roz. Domandelové z téměř zcela zaniklých Pasovar (Passern) čp. 7, matkou Maria, dcera Adama Lepschyho, chalupníka z Hořic čp. 70 a Marianny, roz. Feyrerové z Hořic čp. 65. Z oddací matriky se pak dovídáme nejen to, že Maria Kiewegová, o 15 let mladší než její muž, byla dcerou podruha v Hůrce (Stuben) čp. 12 a Marie Zachové z Hůrky čp. 19, nýbrž i to, že manželství bylo rozvedeno v červenci 1920, kdy už bylo Wagnerovi 67 let. Dožil se nakonec málem sedmadevadesátin, nevíme, zda v tušení toho všeho, co právě ve třicátých letech (zlatá ještě dvacátá!) dvacátého století nastává. Z hořického areálu pašijových her se za války stal výstrojní sklad Hitlerova Afrikakorpsu, po nacistickém vysídlení Židů ze Šumavy odešli i po válce i Němci, švec nešvec. Vymetáme! zavelí vždy připravený Belzebub.

- - - - -
* Mýtina, Hořice na Šumavě / Hořice na Šumavě / Český Krumlov / † † † Hořice na Šumavě

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Režisér Adolf Zaglauer s manželkou Christine na snímku ze Seidelova fotoateliéru z června roku 1923
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 20 na českokrumlovském Latráně, kde tehdy žil Adolf Zaglauer se svou ženou Christine
Záznam českokrumlovské úmrtní matriky o skonu Adolfa Zoglauera
Zpráva o Zoglauerově úmrtí na stránkách českobudějovického německého listu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist