ROBERT WALSER
Když civilizace ustoupí
Měli jsme ve škole jednoho starého učitele s velkou hlavou, který nám pověděl, že v poměrně velmi krátké době se stane střední Evropa jedním jediným velikým lesem, když civilizace ustoupí (v originále "wenn die Zivilisation zurückginge" - pozn. překl.).
Europa erlesen Böhmerwald (2007), s. 31
Citát z Walsera přejímám ze "šumavské" německé antologie Norberta Schreibera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), který ji zas nalezl v antologii Das Insel-Buch der Bäume (1986), sestavené Dr. Gottfriedem Honnefelderem, spoluzakladatelem nakladatelství Deutscher Klassiker Verlag (1985-) a předsedou Akademie Německé knižní ceny (Akademie Deutscher Buchpreis). Robert Walser jako předchůdce Franze Kafky má naštěstí v Čechách svého skvělého překladatele v Radovanu Charvátovi a tedy i své čtenáře. Ta vazba k Šumavě je jistě velice volná, u tak velkého autora však na tom málo záleží - díky za každé jeho slovo. Walser se narodil ve švýcarském Bielu 15. dubna roku 1878 v rodině malého obchodníka. Sedm Robertových sourozenců se stejně jako on mohlo obávat dědičných následků matčiny schizofrenie (zemřela, když bylo Robertovi pouhých 16 let). Někteří opravdu trpěli podobnou nemocí, jiní kvůli tomu nezaložili rodinu. Nejbližší z nich byl Robertovi bratr Karl (1877-1943), malíř a jevištní výtvarník v Berlíně, kam za ním v roce 1905 Robert (jako zapáleného ctitele Schillerových Loupežníků /z "českých lesů"!/ ho Karl v mládí zachytil akvarelem v roli Karla Moora) přijíždí, aby se pokusil proniknout do kulturních kruhů metropole. Kdyby nic jiného, přesvědčil tam o svém talentu Christiana Morgensterna, podléhá však nakonec zklamání a vrací se do Švýcar. Za první světové války je nucen doma narukovat, po válce se stává znám i u nás díky Maxu Brodovi, který jeho básně i povídky uvedl v listech Prager Presse a Prager Tagblatt (Kafka, Morgerstern i Brod jsou na webu Kohoutího kříže rovněž zastoupeni samostatně). Po dvou nezdařených pokusech o sebevraždu se Walser v roce 1929 dostává do léčebny pro duševně choré ve Waldau a čtyři léta nato do podobné v Herisau, kde na jedné zimní procházce na Boží Hod vánoční 25. prosince roku 1956 je stižen devětasedmdesátiletý mrtvicí. Tak jako tak se od roku 1933 literárně trvale odmlčel. Na hřbitově v Herisau má na hrobě napsáno německy tato slova (viz Wikipedia): "Jdu si svou cestou, ta mě vede v dál, domů; a tam, bez velkého povyku a umlčen, ležím stranou." Prorokům se nikdy nevedlo jinak.
- - - - -
* Biel (CH) / † † † Herisau (CH)
