THEODOR WATZLAWICK
Dopisy 1927-1943
Ke jménu řídícího učitele Theodora Watzlawicka jsem se dostal při prohlídce knihy, vydané roku 1930 k oslavám 600 let města Kašperské Hory ("Festschrift zur Sechshundertjahrfeier der königl. freien Goldbergstadt Bergreichenstein im Böhmerwalde"), na jejímž výtisku je jako majitel podepsán a má v ní i rukopisné poznámky k jednomu z textů, týkajícímu se otcova zásahu při požáru města roku 1863, kde on jako jeho syn přišel čtyři roky předtím na svět. Pod jeho podpisem tam jsou jako motto titulního listu vytištěny středohornoněmecké verše minesengra Walthera von der Vogelweide:
"Tugent und reine minne,
swer die suochen wil,
der sol komen in unser lant, dâ ist wunne vil.
Lange müeze ich leben dar inne!"
(tj. "Ctnost a s ní láska čistá…
Kdo tohle hledá ztěžka,
ať přijde jen sem k nám, tu v zemi radost mešká,
tady chci žít a dlouho mít zde místa." - pozn. překl.)
Ta publikace je mimochodem vytištěna firmou Eduard Tilp v Prachaticích, kde Theodor Watzlawick od roku 1903 pedagogicky působil a kde za druhé světové války i skonal. Zájemce o jeho texty mohu odkázat na ucelený soubor osobní korespondence z let 1927-1943, který čeká na zpracování ve fondu Státního okresního archivu v Prachaticích. Theodor Watzlawick se narodil 7. února 1859 v Kašperských Horách čp. 144 (dnes je tam na náměstí restaurace Pod Věží) v rodině tesařského mistra Augustina Watzlawika (takto je příjmení psáno v matrice) a jeho ženy Susanny, roz. Schmidtové. Děd z otcovy strany Franz Watzlawik byl mistrem tesařským ve zdejším dnes zaniklém domě čp. 199 při Vimperské ulici, jeho manželka Margaretha, roz. Beyerlová, pocházela z domu čp. 45, který v kašperskohorské Dlouhé ulici dosud stojí. Matka Susanna byla dcerou "vzorového učitele"(Musterlehrer) Antona Schmidta z domu čp. 15 při náměstí a jeho ženy Antonie, roz. Petraschekové z domu čp. 100 (oba posledně zmíněné rovněž ještě stojí). Z archu sčítání lidu z roku 1910 pro prachatický dům čp. 159 (stojí tu dosud v dnešní Neumannově ulici) vysvítá, že děti Theodora Watzlawicka a jeho ženy Auguste (*13. srpna 1869 v Prachaticích) se narodily v Nicově, kde otec tehdy působil, a to Theodora v roce 1893, Elsa 1895, Theodor 1896 a Helene 1898. Mám v ruce kopii cestovního pasu manželů Watzlawickových z roku 1921 (dovídám se z něho, že pan řídící měl vlasy i vous barvy rusé, oči šedé, manželka vlasy šedé a oči hnědé), kdy cestovali "za dětmi do Vídně". V roce 1946 šla z prachatického domu čp. 159, kde "Oberlehrer außer Dienst" Theodor Watzlawick dne 29. ledna 1943 v půl čtvrté odpoledne skonal, do "odsunu" jen neprovdaná dcera Theodora. Je bizarní, že téhož poválečného roku se měl její bratr Theodor, lékárník ve Vídni, zodpovídat z "arizace" Babenberger-Apotheke na Mariahilferstraße, kterou ovšem nabyl ode dvou "arijských" majitelek (předchozí židovský majitel zahynul v nacistickém vyhlazovacím táboře), a když se za války zdráhal před nacisty zaplatit arizační dávku ("Arisierungsauflage"), bylo mu vyhrožováno tak, že jako nečlen strany ji raději "straně" vyplatil (až roku 1961 bylo s konečnou platností stvrzeno, že nabyl lékárny právoplatně). Toho už se pan řídící nedožil. Mnozí z nás v těch dobách, označovaných mocipány i některými básníky za ty, v nichž "ctnost a láska čistá", jakož "radost mešká", strávili ještě kus života.
- - - - -
* Kašperské Hory / Nicov / † † † Prachatice
