FRANZ XAVER WEISL
Zrod a počátky hnutí za školskou reformu
"Werden und Entstehen der Schulreformbewegung"
Neue Freie Presse, 9. 7. 1909, s. 7
Název úvodní přednášky prvního rakouského sněmu o školské reformě, který se měl konat 20.-22. července roku 1909 v radničním sále města Gmunden, je provázen v renomovaném vídeňském deníku jménem jejího autora, jímž je označen "F. Weisl". Podnětem k jeho zařazení mezi šumavské spisovatele byl ovšem poměrně dlouhý článek listu "Budweiser Zeitung" ze 4. ledna 1936 pod místním záhlavím "Oberplan" a vlastním titulem "Ein vergessener Poet aus dem Böhmerwalde", podepsaný pak na svém konci šifrou "F.". Je důvod se domnívat, že v tomto případě jde o Franze Fischera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, je ovšem jistě nápadné, že podobný text o zapomenutém poetovi ze Šumavy marno jinde hledat. O to cennější se zdá z něho čerpat co možno nejvíce detailů. Franz Xaver Weisl, charakterizovaný tu hned úvodem jako "vom Schicksale arg verfolgte Mann", tj. "muž osudem zle pronásledovaný", se podle článku narodil dne 1. prosince roku 1868 ve dnes zcela zaniklé osadě Podolí (německy "Unter Haiming", prvá zmínka z roku 1410 zní ovšem "Poddole" a šlo o osídlení původně náležející k panství Pořešín, nářečně prý místní jazykově němečtí obyvatelé /1910 jich tu žilo 51 ve 12 staveních/ vyslovovali označení své domovské, dnes zcela zaniklé vsi "Inta Huimin"). Jeho otec, chalupník na tamním čp. 11 (Franzův bratr Josef /*6. března 1876/ tam podle archu sčítání lidu z roku 1921 hospodařil se svou ženou Marií /*8. června 1895 v Ostrově, německy Wörles/), byl synem Michaela Weisla z rovněž dnes zaniklé Tisovky (v matrice Tistlowitz) čp. čp. 8 a Klary, roz. Neubauerové z téhož stavení v Tisovce, matka Katharina byla dcerou Johanna Stadlera, sedláka z Podolí čp. 10 a Marie, roz. Blaha (tak příjmení psáno v matrice) ze Svérazi čp. 9 (to stavení tam dosud najdeme). Franz navštěvoval obecnou školu ve Svérazi a poté německé gymnázium v Českém Krumlově, kde maturoval v červenci roku 1889. Na maturitním večírku v českokrumlovském hostinci "Zum Kreuz", jemuž za studenty předsedal, pronesl vlastní svobodomyslnou politickou báseň, což mu následkem udání vyneslo výslech a obvinění z velezrady spolu s jinými účastníky posezení. Po roce opakovaných výslechů byl českobudějovickým porotním soudem jednomyslně zbaven viny. Během téhož období sloužil Weisl jako jednoroční dobrovolník u zásobovacího útvaru ve Vídni, odkud byl k soudu přiveden pod dohledem dvou poddůstojníků. Nedokončil pak z hmotných důvodů studia germanistiky ve Štýrském Hradci (Graz), složil zkoušky na učitele tělocviku a působil jako pomocná učitelská síla na středních školách ve slezském Těšíně (německy Teschen), Vídni, dnes slovinském Mariboru (německy Marburg), dnes italském Terstu (německy Triest) a ve dnes slovinské Lublani (německy Laibach). To na vídeňském gymnáziu "Theresianum" se stal jedním ze zakladatelů hnutí za středoškolskou reformu (nekrolog v deníku "Grazer Tagblatt" ho označuje za otce hnutí), které byl pod jeho vedením věnován i časopis "Schulreform". Jeho činnost byla vládě velice nepohodlná a tehdejší ministr školství Gautsch (viz blíže Wikipedia) býval prý častokrát hostem v chudobném Weislově bytě, aby ho přiměl slibem různých výhod k zastavení aktivit. Následkem nervové choroby a tiskového sporu s Gautschem opustil Weisl školní službu a žil ve Štýrském Hradci jako šéfredaktor vlivného periodika "Südmark-Mitteilungen" (česky by se dalo říci "zpravodaj Jižní Marky", ke stejnojmennému "ochrannému spolku" se v roce 1925 připojilo i českobudějovické sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (viz blíže opět Wikipedia). První světovou válku prodělal jako nadporučík, těžce onemocněl tyfem a ve vídeňském špitále už už čekal na smrt, stal se pak po závalu na italském válčišti invalidou a žil v Eggenbergu u Štýrského Hradce z výnosu trafiky. Psal ve prospěch místního cizineckého ruchu a dal podnět k vykopávkám u obce Noreia (dnes místní část městyse Mühlen, štýrský okres Murau), kde v roce 113 před Kristem došlo k prvému úspěšnému střetu Germánů s římskými legiemi. Na jedné túře v regionu Ennstal utrpěl v červnu roku 1932 zranění hlavy a v neděli 2. července o půl třetí ráno ho vlídná smrt vysvobodila ve špitálu Milosrdných bratří ve Štýrském Hradci od pozemských útrap. Už ve svérazské matrice je u křestního záznamu zmíněn přípisem z roku 1923 Weislův odchod z římskokatolické církve k protestantismu. Po pohřbu žehem byla urna s jeho popelem uložena "im Graben seiner Gattin" na štýrskohradeckém evangelickém hřbitově, jak stojí psáno na parte v "Grazer Tagblatt". Už nekrolog na jeho stránkách stejně jako pozdější článek v "Budweiser Zeitung" zmiňuje Weisloviu bohatou literární činnost zčásti i pod pseudonymen "Franko von Moor", a to i ve verších a písňových textech, zařazených prý do mnoha turnerských zpěvníků. Milovanou Šumavu údajně často navštěvoval. Jeho přítel prof.Dr. Theodor Hossinger (*21. října 1874 v Přídolí /Priethal/) věnoval svazeček Weislových básní s jeho k nim připojeným životopisem Šumavskému muzeu v Horní Plané, jak píše na závěr textu v "Budweiser Zeitung" z roku 1936 autor, označený šifrou "F." Kdo by tenkrát tušil, co bude za ne tak dlouhých deset let...
- - - - -
* Podolí, Svéraz / Svéraz / Český Krumlov / České Budějovice / † † † Štýrský Hradec (A)
