FRANZ WERANI
K narozeninám našeho pana státního prezidenta
Dne 28. května 1937 jsme důstojným způsobem oslavili 53. narozeniny pana prezidenta Dr. Eduarda Beneše (oficiálně se v češtině vyžadovalo psaní "Edvard Beneš" - pozn. překl.)
(...)
Pan učitel Eduard Tuma (na školu v Dolním Dvořišti nastoupil roku 1928, na stránkách listu "Budweiser Zeitung" nacházíme v čísle z 27. srpna 1943 oznámení o jeho svatbě v protektorátních Budějovicích s Josefinou Petersilkovou - pozn. překl.¨) prostými slovy uctil jubileum významného oslavence a načrtl dlouhou, tvrdou a namáhavou cestu schopného syna pracovitých rodičů ze skromné usedlosti jedné malé selské vsi (v originále "aus dem schlichten Gehöfte eines kleinen Bauerndorfes" - byly to na jazykovém pomezí ležící Kožlany /do roku 1924 Kozlany/, považované ovšem od středověku /1351/ za městečko s právem trhu - pozn. překl.) na Pražský hrad v roli představitele státu. Ukazuje se, že nouze nemůže zabránit vzestupu, razí-li takovou cestu píle, nebojácnost, vytrvalost a obětavost.
53. narozeniny našeho pana státního prezidenta (v originále "Geburtstag unseres Herrn Staatspräsident" - pozn. překl.) jsou nám vítanou příležitostí vyjádřit city úcty a lásky spolu s vroucím přáním, aby našemu panu státnímu prezidentovi Dr. Eduardu Benešovi bylo dopřáno vykonávat ještě dlouho jeho úřad hlavy státu, zaručit svobodu a mír a zejména dovést šťastně do konce započaté dílo smíření a upokojení ve jménu blaha všech občanů a trvalého zajištění a upevnění našeho společného státu (v originále "zur dauernden Sicherung und Festigung unseres gemeinsamen Staates" - pozn. překl.). K tomu dejž mu Všemohoucí zdraví, sílu a Své požehnání.
Kronika německé obecné školy Dolní Dvořiště 1911-1938
Snad by ani ty výlevy loajality v kronice německé obecné školy v Dolním Dvořišti (Unterhaid) nebylo nutno brát zcela vážně, kdyby nedoprovázely referenci o prezidentově návštěvě jižních Čech v roce 1937 v rámci trochu opožděného, ale teprve "započatého" pokusu o smíření s německými spoluobčany v době, kdy už vrcholila vlastně nikdy nedokončená stavba řadových obranných pevnůstek vůči nebezpečí akce západního a od března 1938 i jižního souseda, s nímž by asi "naši" Němci nebyli tak jako tak ochotni bojovat. Dá se říci, že to byl pro Edvarda Beneše úkol takřka neřešitelný, pokud mu rok nato jako jediný vojenský spojenec zbýval Stalin, který ani ne rok po mnichovské "dohodě" uzavřel s Hitlerem hanebný pakt, na jehož základě si rozdělili Polsko a Německo mohlo zaútočit na společného "plutokratického" západního nepřítele, který Hitlerovi konečně přestal ustupovat jako v Mnichově a vyhlásil mu válku. Do školní kroniky vlepený dvojjazyčný výtisk okresního věstníku s popisem Benešovy záchranné výpravy končí jeho citátem (předchozí zde publikované citáty zdůrazňují, že vždy chtěl být především "čestným mužem"), obracejícím se ke státní "menšině": "Máte býti mostem, který spojuje český národ ve v nitrozemí s německým lidem v pohraničí. Jste mostem, nikoliv nárazníkem." Už jazykově je v tom zrádný háček: v německé verzi citátu není rozlišen "český národ" a "německý lid" a pro obě entity je užit německý (a také Hitlerův) výraz "Volk". Beneš, jak i později tvrdil, počítal už kapitulací před Hitlerem v roce 1938, která se mu tak jako tak stala životním traumatem, s tím, že vypukne válka, že mnichovská "dohoda" nezachrání evropský a světový mír, že Hitlerovi zánik Československa stačit nebude. V tom světle je asi třeba vidět i "omyl" sudetských Němců, že vyřešení jejich "problému" připojením k "Říši" odvrací hrozící konflikt. Ten omyl odnesli hned dvakrát: povoláním k wehrmachtu a vyhnáním po skončení strašlivé světové války. Osud pana řídícího učitele z Dolního Dvořiště Franze Weraniho, pisatele originálu naší textové ukázky, je dokladem obojí mylné víry: v Beneše i v Hitlera (oba chtěli válku, jakkoli hlásali mír), pokud ovšem byla v těch dvou případech myšlena vůbec kdy vážně. Narodil se v Bělé (Ziernetschlag) u Malont (Meinetschlag) dne 22. září roku 1897. Jeho otec Johann Werani (*2. května 1859) tesař v Bělé čp. 65 (přestavěný dům takto označený v Bělé dosud nacházíme), byl synem zdejšího podruha ve stavení čp. 66 (to už v Bělé nenajdeme) Josefa Weraniho a Theresie, roz. Fiedlerové z Bělé čp. 4 (přestavěný dům je dosud k nalezení). Chlapcova matka Maria (vdávala se 26. ledna roku 1892) byla dcerou ševce na synově rodném stavení čp. 65 Johanna Fröstla a Theresie, roz. Zettlové z Bělé čp. 6 (už nejde najít). Roku 1917 maturoval Franz Werani na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích a dne 9. srpna 1926 se v témže městě oženil s Marií Lehrerovou (*29. března 1907), dcerou Karla Lehrera, ředitele německé obecné školy v Bělé, kde už tehdy sám působil. Mariina matka Anna, roz. Marko, pocházela z Terčího Dvora (Theresienhof) čp. 20 blízko Pohorské Vsi (tehdy Terčí Vsi). Od roku 1931 působil Werani na německé obecné škole v Dolním Dvořišti, kterou pak zprvu jako "prov. Oberlehrer" od 17. listopadu 1936, pak jako "Schulleiter" vedl, alespoň tak praví jeho nekrolog v krajanském časopise "Glaube und Heimat" až do vyhnání v roce 1945 ("bis zur Vertreibung 1945"). Školní kronika má od záznamu o oslavách 19. jubilea republiky 28. Října 1937 důkladně vytrhané listy. V Dolním Dvořišti byl Franz Werani i kostelním varhaníkem, regenschorim, úředníkem stavovské kanceláře (Standesbeamter), vedoucím zdejší raiffeisenky a dozorčím přes řádné vedení kronik okolních osad. Z jeho manželství vzešla dcera Wilhelmine, provdaná později Herzogová v rakouském městysi Sankt Oswald bei Freistadt. V Rakousku nemohl být její otec z věkových důvodů řádným učitelem (ve školské službě strávil předtím 48 let), vypomáhal však jak v normální výuce, tak v mnoha pokračovacích kursech. V krajanském sdružení byl činný od jeho založení i jako okresní předseda (Bezirksobmann), čestným předsedou zůstal až do roku 1978. Byl i čestným členem sdružení "Böhmerwäldler in Oberösterreich". Zemřel v hornorakouském Freistadtu 23. srpna 1988 v nedožitém věku 91 let. Byl na zdejším hřbitově pochován po boku své ženy, která ho svou smrtí předešla v roce 1985. Tzv. Československá socialistická republika (ČSSR se SSSR "navěky") byla k datu Weraniho skonu už 20 let pod přímou sovětskou okupací.
- - - - -
* Bělá, Malonty / České Budějovice / Dolní Dvořiště / † † † Freistadt (A)
