JOHANNES NEPOMUK WEYLGOUNE
Na hlubinu
Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu." Šimon odpověděl: "Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat. Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk."
Toto je známá pasáž z Lukášova evangelia. Na tzv. "Fischerkanzel" v hornorakouské obci Fischlham stojí psán latinský citát z tohoto biblického příběhu: IN VERBO TUO LAXABO RETE, tj. "Na Tvé slovo spustím sítě". Kazatelnu v tamním farním kostele sv. Petra "na písku" se zpodobením Petrovy lodice (dokonce se stěžněm a na něm s rakouskou vlajkou!), Ježíše a dvou rybářů (popis kazatelny viz bakalářská práce Štěpána Eliáše pod názvem Motiv lodě a ryby na barokních kazatelnách ve střední Evropě" na Katolické teologické fakultě pražské Univerzity Karlovy v roce 2022) objednal podle právě zmíněné práce "jistý Johann Nepomuk Weylgune" (správně by mělo jméno znít "Johannes Nepomuk Weylgoune"). Objevuje se i v příručce "Kompendium německé literatury českých zem (Praha, Academia 2022), podepsané kolektivem autorů na prvém místě s Peterem Becherem, i samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže. Jde o českou verzi německého titulu "Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder", vydané v roce 2017 v prestižní řadě "rukovětí" nakladatelství Metzler a je reprezentativním kolektivním dílem současné české i zahraniční germanistiky zabývající se německy psanou literaturou českých zemí. Benediktin Konrad Ferdinand Kienesberger (*1929 v Ebensee, †1998 v Kremsmünsteru) o Weylgounem dokonce publikoval roku 1986 v edici "Studien und Mitteilungen zur Geschichte des Benediktiner-Ordens und seiner Zweige", vydávané institucí "Bayerische Benediktinerakademie", jako její už 97. svazek titul "P. Johanns Nepomuk Weylgoune OSB (1708-1760) und sein literarisch-künstlerisches Wirken im Spätbarock. Ein Beitrag zur Geschichte des Stiftstheaters in Kremsmünster" (Kienesberger mj. věnoval i památce Stifterově /šumavský klasik má samozřejmě na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení/ text "Adalbert Stifters Jugendgedicht "Das Freudenfest am Trauerdenkmahle" : ein Beitrag zum 100. Todestag des Dichters am 28. Jänner 1968"). Poněvadž je Weilgouny uveden i ve slovníku "Oesterreichisches Musiklexikon", je patrno, že jde o autora a činitele vskutku mnohostrabnného. Narodil se v Německém Benešově (německy "Deutsch-Beneschau" nebo jen "Beneschau", dnes Benešov nad Černou) dne 14. března roku 1708, jak o tom svědčí německý zápis ve zdejší křestní matrice:
Benesch. Den 14 ist getauft worden Joseph, der Vater Valentin Weylgune, Bürger und Schneider alhier, Mutter Rosina.
Křestním jménem bylo podle slovníkového hesla "Franz Josef Ferdinand", když po studiích u příbuzných v Salzburgu složil Weylgoune v roce 1730 věčné sliby v rakouském klášteře Kremsmünster, přijal však řádové jméno Johannes Nepomuk (s vodou a Kristovou výzvou "Na hlubinu!" má právě tento světec hodně co dělat) a roku 1735 byl po ukončení studií v Salzburgu vysvěcen na kněze. Po dvou letech duchovenské služby stal se v roce 1737 profesorem na kremsmünsterském klášterním gymnáziu (studoval tu později i Adalbert Stifter). Čtyři roky nato užívá titulu "Pater comicus", související s jeho rolí inscenátora divadelních her duchovního obsahu, v roce 1749 byl ustanoven penitenciářem, tj. kanovníkem pověřeným rolí prominutí církevního trestu v hornorakouské obci Adlwang, a od roku 1752 farářem v už zmíněné obci Fischlham. Ke svým latinsky psaným "školním" hrám, které měly i celé německé, dokonce místy i nářeční pasáže, skládal hudbu klášterní varhaník Ignaz Dansky (1717-1797). O tu hlubinu při "lovu lidí a duší", dá se říci i při "válce o duše", šlo vždy a především. Sítě se ovšem trhaly také vesměs. Podle slovníkového hesla skonal Johannes Nepomuk Weylgoune ve Steinerkirchen an der Traun poblíže Fischlhamu 22. listopadu roku 1760. Na serveru "Matricula" bylo ovšem hledání v tamní úmrtní matrice bezvýsledné. Fritz Huemer-Kreiner, rovněž i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, ostatně ve své připomínce kanovníkova jména na stránkách rakouského krajanského listu "Sudetenpost" z 5. července roku 1968, uvádí datum 22. května 1760 bez udání místa skonu. Zato dokládá hojný výskyt příjmení Weilguny v Německém Benešově a okolí a jeho původ z podoby "Walkun" ("česká" alternativa "Valkoun"). Wurzbachův biografický slovník uvádí datum úmrtí také 22. května 1760, tentokráte v Kremsmünsteru, i zde ovšem záznam v knize zemřelých chybí.
- - - - -
* Benešov nad Černou / † † † Steinkirchen an der Traun (A)
