GUSTAV WEYSZER
Z malšínské školní kroniky
Za penzionovaného řídícího učitele pana Andrease Blossla byl výnosem chvályhodné okresní školní rady ze 26. srpna 1892 č. 2086 pověřen učitel Gustav Weyszer z Rožmberka nad Vltavou (v originále "Lehrer Gustav Weyszer - Rosenberg" - pozn. překl.) funkcí provizorního řídícího učitele, a to s platem 500 zlatých, 100 zlatých funkčního příplatku (v originále "mit 500 fl. Gehalt" - pozn. překl.) a s nárokem na naturální kvartýr. Dnem 1. září 1891 nastoupil svou službu a protokolárně převzal veškerý inventář školy. Dne 14. srpna 1891 byl vypsán na místo řídícího učitele konkurs a v důsledku výnosu slavné c.k. zemské školní rady z 27. října 1891, č. 25755 byl provizorní řídící učitel Gustav Weyszer definitivně ustanoven. Týž byl dne 16. září roku 1878 ustanoven definitivním podučitelem na obecné škole v Rožmberku nad Vltavou a dne 9. dubna 1882 jako definitivní učitel tamtéž, kde nepřetržitě sloužil až do svého přeložení sem do Malšína (v originále "nach Malsching" - pozn. překl.).
(...)
Také na našem ústavu bylo na památku této události (rozuměj vražedný atentát na císařovnu "Sissi" 10. září roku 1889 - pozn. překl.) konána smuteční slavnost. Dne 19. září se shromáždily všechny školní děti, byly pak odvedeny učitelským sborem do kostela, kde stál katafalk, zdobený korunou, po jehož stranách stála se svícemi v rukou děvčata v bílém odění s černými šerpami. Po rekviem se odebrali děti, učitelský sbor, členové místní školní rady z Malšína a z Kyselova (v originále "und Sarau" - pozn. překl.) a jiní hosté do učebny 2. školní třídy, která byla za tím účelem vyklizena a přiměřeným způsobem dekorována. Katecheta dp. (v originále "Katechet Sr. Hochw. Herr P." - pozn. překl.) Friedrich Quatember (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) přednesl dojemný proslov ke shromážděným a uctil důstojným způsobem památku všemi milované nezapomenutelné císařovny. Závěr slavnosti tvořil zpěv rakouské císařské hymny (v originále "die Absingung der Volkshymne" - pozn. překl.)
(...)
Dne 21. srpna 1925: Výnos okresní školní rady v Kaplici ze 17. srpna 1925, č. 788/1., adresovaný vedení školy v Malšíně.
Zemská školní rada svým výnosem z 28. července 1925, č. 2 - A 6037 ai 1925, ZŠRP č. 78.994 překládá definitivního řídícího učitele Gustava Weyszera v Malšíně dnem 31. srpna 1925 na jeho vlastní žádost do trvalého důchodu.
K předání úřadu nástupci současného řídícího učitele, který k tomu předloží ve dvojím vyhotovení (v originále "in duplo" - pozn. překl.) předávací protokol, má dojít v přítomnosti jednoho z členů místní školní rady dne 1. září 1925.
Kronika německé obecné školy Malšín 1870-1922 a 1922-1942
Četba šumavských školních kronik je záležitost neobyčejná. V letech 1878-1925, tj. v rozmezí učitelské kariéry pisatele německého originálu předchozích řádek Gustava Weyszera se změnil za necelé půlstoletí svět k nepoznání. Budoucí šumavský učitel se narodil dne 22. února 1860 v tehdy rakouské Haliči ve dnes polském městě Bochnia (v oddací matrice je až dojemně zaznamenáno i číslo popisné 551) jako syn tamního c.k. berního inspektora Franze Weyszera a Marianny, roz. Erbenové. Vystudoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích (Budweis) roku 1878 a nastoupil, jak už víme z jeho vlastního podání, jako podučitel na obecnou školu v Rožmberku nad Vltavou, kde setrval do roku 1891. Na téže škole se stala v roce 1889 podučitelkou Božena Ambrožová rodem z Litvínovic (Leitnowitz) na českobudějovickém německém jazykovém ostrově. Z jejího německy psaného záznamu v litvínovické křestní matrice vysvítá, že dne 4. února 1866, tj. den po svém narození, dostalo se jí tří křestních jmen Božena, Theresia a Veronika, druhé z nich po její kmotře Theresii Ambrožové, vdově po říčním strážci v Českých Budějovicích Johannu Ambrožovi, dědovi novorozené dívky z otcovy strany. Dívčiným otcem byl totiž Laurenz (tj. česky Vavřinec) Ambrož, dílovedoucí na českobudějovické Lannově pile, syn zmíněného Johanna Ambrože a Theresie, roz. Maxové, jehož ženou a dívčinou matkou se stala "Christine, Tochter des Anton Sirowatka, Gastgebers in Budweis und der Johanna, geb. Pawliček" (tj. česky "Christina, dcera Antona Sirowatky, hostinského v Českých Budějovicích a Johanny, roz. Pawličkové). Božena Ambrožová se stala ženou Gustava Weyszera a roku 1894 i matkou jeho syna Franze (díky jeho ženě Marii, roz. Hirschmannové, která je pod jménem Mia Weyszerová samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže, se na nich i o něm dovídáme víc). Ke svatbě, o níž jsem v matrikách nenalezl záznam, muselo dojít až poté, co je Božena v kronice školy v Rožmberku nad Vltavou psána ještě v lednu roku 1890 příjmením Ambroš (!). Řídící učitel Gustav Weyszer (v oddací matrice je příjmení psáno "Weißer") se v Malšíně 10. února 1909 jako vdovec "nach der Božena geb. Ambrož aus Leitnowitz N. 32", jak psáno v oddací matrice, podruhé oženil s Antonií, roz. Reischlovou, učitelkou v Malšíně čp. 4, dcerou buquoyského revírníka Antona Reischla v Mlýnském Vrchu (Mühlberg) čp. 26 a Josefy, roz. Voglové z Rožmberka nad Vltavou. Měli spolu syna a otcova jmenovce Gustava "mladšího", narozeného v roce 1919, který padl v únoru roku 1943 (ještě za života svého otce) v severní Africe a je pochován na britském vojenském hřbitově při březích Suezského průplavu. Jeho otec se poté, co podle malšínské školní kroniky dne 14. června 1927, tedy necelé dva roky poté, co nastoupil do trvalého důchodu, opustil Malšín, usadil v Českých Budějovicích. Byl tu členem pěveckého sdružení Deutsche Liedertafel a už ve stáří roku 1935 se stal podle listu "Budweiser Zeitung" i zakládajícím hráčem hudebního tělesa Südböhmisches Symphonie-Orchester. Zemřel čtyřiaosmdesátiletý 16. června 1944 v protektorátních Budějovicích (tehdy už bez přívlastku České) ve Freistadtské ulici (Freistädtergasse), jak byla v roce 1939 přejmenována Erbenova ulice (po českém básnickém klasikovi, Weyszerova matka byla rozená "Erben" zřejmě jen shodou jmen) na Lineckém předměstí. Ta vznikla nově roku 1927 jako příčná na Lineckou ulici, zvanou od 7. června 1945 (tedy necelý rok po Weyszerově skonu) Lidická (prý se měla jmenovat podle návrhu téhož červnového dne podaného třída Sovětů). Pořád je to jen jedna historie jedné jediné střední Evropy.
- - - - -
* Bochnia (PL) / České Budějovice / Rožmberk nad Vltavou / Malšín / † † † České Budějovice
