RUDOLF WIMMER
Popsat mou farnost není snadné...
Popsat mou farnost není snadné, rozdíly a protiklady ve všem jsou příliš obrovské. Mělo by k ní náležet asi 100 000 lidí... Stručně řečeno: kalendář termínů je plný a denní rozvrh jízd mi nedopřává jediné dlouhé chvíle. Při všem náboženském zdivočení (v originále "bei aller religiösen Verwilderung" - pozn. překl.) je u mých svěřenců patrná taková srdečná hloubka víry, že to člověka zahanbuje...
Glaube und Heimat, 2002, č. 3, s. 4
Narodil se 15. dubna roku 1936 v Huťském Dvoře (Hüttenhof) čp. 1 "ve dvoře" ("am Hof"), kde tehdy bydleli rodiče, a byl pokřtěn v jakoby zázrakem dodnes zachovaném kostele sv. Jana Nepomuckého v blízké neexistující už vlastně od časů vyhnání deset let nato Zadní Zvonkové (Hinter Glöckelberg). Poněvadž čím je obec bez lidí a kostel bez věřících? Jeho otec Karl Wimmer (*8. prosince 1908 v Huťském Dvoře čp. 42, "po chalupě" řečený "Mirchtei Korl") byl podle vlastních slov synových "Musiker, Bastler, Künstler, verhinderter Techniker, Dorffriseur" (tj. "muzikant, kutil, technický všeuměl, vesnický holič". Padl ovšem 7. července 1943 na ruské frontě a tři roky nato v srpnu 1946 byl tehdy sedmiletý Rudolf Wimmer, o němž tu je řeč, se svou matkou Josefou, roz. Micko (*8. října 1907 v Huťském Dvoře čp. 31, †27. března 1995 v bádensko-württemberské obci Unterschneidheim), doma "po chalupě" řečenou "Daumei /Taumei/ Peppi", a s tehdy pětiletou sestrou Hermine vysídlen z domova. Novým útočištěm se jim stala do 1. ledna 1974 samostatná obec Geislingen (nyní spadá pod zmíněnou už obec Unterschneidheim). Rudolf tu ještě dva roky chodil do školy, byl jako už ve Zvonkvé ministrantem a také pasáčkem husí, aby nebyl takříkajíc darmojedem. V září roku 1948 se Rudolf zapsal do misijního semináře sv. Josefa (Josefinum) v Ellwangen. Odtud složil v roce 1956 maturitu na ellwangenském Peutinger Gymnasium. Téhož roku začal trávit svůj noviciát misijnímu sboru komboniánů Srdce Ježíšova v Bambergu (Missionshaus St. Heinrich), kde studoval filosofii a bohosloví, složil tu časné i věčné sliby (profes), načež v prosinci 1960 obdržel v bamberském dómu jáhenské svěcení. Po svém vysvěcení na kněze 19. března 1962 odešel jako prefekt vychovatel do misijního semináře Maria Fatima v Unterpremstätten u Štýrského Hradce (Graz). Odtud byl Wimmer roku 1968 přeložen nazpět do Ellwangen, kde byl dva roky prefektem a učitelem náboženství na už zmíněném Peutinger Gymnasium, na kterém kdysi sám maturoval. V roce 1970 se vrátil do Unterpremstätten a po tříměsíční jazykové výuce ve španělské Barceloně byl konečně v lednu 1981 vyslán na misii do jihoamerického Peru, odkud pochází citace naší textové ukázky v úvodu. Působil tu více než deset let. Zprvu to bylo na velkoměstské farnosti v Limě, poté dva roky ve farnosti San Juan Pampa v Cerro de Pasco 4300 metrů nad mořem, asi 300 kilometrů od Limy vysoko v Andách. Čtyři roky se pak věnoval v Limě výchově mladých domorodých mužů k jejich budoucímu kněžství nebo ke vstupu do řádu. Roku 1989 byl přeložen do druhého největšího města Peru, jímž je Arequipa. Odtud pochází i charakteristika farnosti v úvodní textové ukázce. Pro opakované menší záchvaty mrtvice a jejich následky byl v roce 1991 Wimmer z misie odvolán. Po krátkém pokusu o kněžské působení ve štýrském Messendorfu trávil důchod v také už zmíněném ellwangenském Josefinu. Pro jeho někdejší glöckelberské spolufarníky zůstala nezapomenutelné jeho kázání při polní mši ve Schöneben blízko české hranice v červenci nadějného roku 1989 a také jeho účast na znovuvysvěcení kostela ve Zvonkové v roce 1992. V Peru muzicíroval na kytaru, trubku i klarinet, jako součást terapie stavěl už v Messendorfu modely plachetnic. Madonin ochranný plášť byl prý oblíbeným motivem pátera Wimmera. Snad ho provázel tam za moře, skonal však v Ellwangen 7. března 2006 ani ne sedmdesátiletý kolem 450 kilometrů od šumavského domova. Pro Madonin plášť jsou to všechno vzdálenosti pominutelné.
- - - - -
* Huťský Dvůr / Zvonková / † † † Ellwangen (BW)
