logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PLACIDUS WINDHAGER

Nechceme se přece zapomenout navzájem

Bohužel mi dosud nepřišly nijaké zprávy pro náš krajanský list (v originále "für unser Heimatblatt - pozn. překl.). Nechceme se přece zapomenout navzájem (v originále "Wir wollen doch einander nicht vergessen." - pozn. překl.). Přijměte, milí Heilbrunnští, pozdrav a požehnání od Vašeho faráře Windhagera.


Glaube und Heimat, 1961, s. 105

Takto končí jedna z "výzev" někdejšího faráře v Hojné Vodě (Heilbrunn), pokoušejícího se, jak to vlastně bylo záměrem celého periodika "Glaube und Heimat", navázat kontakt s bývalými německými farníky a obnovit tak "společenství víry" a vzájemné životní spojení vůbec i po násilném "odsunu" ze starých domovů. Byl to vlastně časopis duchovních ve stálé službě. Byť i oni působili po vyhnání roztroušeni po celém Německu a Rakousku, považovali se nadále za duchovní pastýře někdejších svých farností, samozřejmě zejména i za spolurodáky odtud z "diecéze". Pisatel výzvy přišel na svět jako Franz Xaver Windhager dne 22. ledna roku 1897 v domě čp. 57 ve Vyšším Brodě (Hohenfurth), kde už bychom tu rodnou budovu marně hledali. Otec Franz Windhager, mistr ševcovský ve Vyšším Brodě čp. 57, byl synem Andrease Windhagera, tkalce a podruha v Bauhofu (zanikl pod českým jménem Včelín) čp. 9 "bei Zichras", tj. "u Těchorazi", a Rosalie, roz. Sonnbergerové rovněž z Bauhofu čp. 9, matka Maria, roz. Wallsbergerová, dcera vrchního číšníka (Oberkellner) v Roßau u Vídně Johanna Wallsbergera a Kathariny, roz. Pichlerové (Bichlerové) z Vyššího Brodu čp. 36. Franz Xaver byl prvorozený z 5 dětí, z nichž nejmladší syn s křestním jménem "Johann von Gott", tj. "Jan od Boha", zemřel ještě téhož roku 1904, kdy přišel na svět (o 4 roky později se podle archu sčítání lidu z roku 1921 narodila asi už jen dcera Rosalia. Ten prvorozený syn studoval na gymnáziu v rakouském Wilheringu a pak v Českých Budějovicích, kde maturoval 24. června válečného roku 1915. Vstoupil nato do vyšebrodského kláštera a přijal řádové jméno Placidus podle světce z řádu benediktinů. Profes složil 18. ledna 1920 v klášteře Sankt Florian u rakouského Lince a 29. června téhož roku byl v českobudějovické katedrále vysvěcen na kněze. Poté působil jako kaplan v Rožmitálu na Šumavě (Rosenthal), v Rychnově u Nových Hradů (Deutsch Reichenau bei Gratzen), v Hořicích na Šumavě (Höritz), v Chlumu sv. Maří (Maria Kulm) na Chebsku (im Egerland) blízko saské hranice a také v Horní Stropnici (Strobnitz), dále jako farní administrátor v Chvalšinách (Kalsching), na Dobré Vodě u Nových Hradů (Brünnl), v Černé v Pošumaví (Schwarzbach) a konečně pak v Hojné Vodě. Po vyhnání se ocitl nejprve v bádensko-württemberském městě Schwäbisch Gmünd, odešel však odtud do bavorského Pasova (Passau) a jako kooperátor byl vyslán do Hohenau u Freyungu. V letech 1951-1953 působil v Anzenskirchen u Pfarrkirchen. Do roku 1965 poté vedl farnost Arnstorf rovněž v Bavorsku a posledních pět let před smrtí byl beneficiátem na poutním místě Steinfelskirche (Maria im Steinfels) v dolnobavorském městě Landau an der Isar, kde v 73 letech v noci na 23. září i skonal a tři dny nato byl pochován do kněžského hrobu na Heilig-Kreuz-Friedhof. Nechceme se přece zapomenout navzájem, že?

- - - - -
* Vyšší Brod / České Budějovice / Rožmitál na Šumavě / Rychnov u Nových Hradů / Hořice na Šumavě / Horní Stropnice / Chvalšiny / Dobrá Voda u Nových Hradů / Černá v Pošumaví / Hojná Voda / † † † Landau an der Isar (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Před hořickou farou sedí vedle něho vlevo Paulus Heinrich a za nimi stojí
ženský hospodyňský personál, zleva Rehbergová, (Anna) Kernová a Wößová
Záznam vyšebrodské oddací matriky o svatbě jeho rodičů
Záznam o jeho narození ve vyšebrodské křestní matrice
Někdejší Linecká ulice ve Vyšším Brodě, vlevo s měšťanskou školou a jeho rodným domem

zobrazit všechny přílohy

TOPlist