PETER PAUL WIPLINGER
|
Heimatgedicht hinter der maske des biedermanns lauert noch immer der nationalismus die unduldsamkeit gegen einen jeden der anders ist als die norm mit der faust kräftig auf den tisch gehaut als wahrheitsbeweis abends am stammtisch grosse worte darüber wie denn das alles ist das Ausländergesindel die Heimat Österreich die Kirche der Staat die Wirtschaft das Volk die Verbrecher da oben die Kleinen da unten dann ein schluck bier das lachen von allen Wien, 17.1.1991 |
Báseň o domově za maskou řádného muže číhá stále ještě nacionalizmus netrpělivost vůči každému kdo je jiný než stanoví norma bouchnout silně pěstí do stolu za důkaz pravdy večer mezi štamgasty velká slova o tom jak to vlastně všechno je cizinecký ksindl domov Rakousko církev a stát hospodářství a národ zločinci tam nahoře malí tady dole potom hlt piva a všeobecný smích Vídeň, 17.1.1991 |
Když jsem se onoho roku 1939 narodil v jednom malém městě blízko české hranice...
Když jsem se onoho roku 1939 narodil v jednom malém městě blízko české hranice, mnozí rakouští spisovatelé svou zemi, která nadále nebyla Rakouskem, buď už opustili a odešli do exilu jinam ve světě, anebo se právě nacházeli na útěku či krátce před ním. A to byli vlastně ještě ti z nich, kterým přálo štěstí a kterým byl souzen lepší životní osud. Jiné totiž naproti tomu, pokud už nebyli ve vězení, čekaly koncentrační tábory a jejich mučitelé a vrazi. Na 2500 německy píšících spisovatelů muselo opustit svou zemi a odejít do exilu, mezi nimi asi 700 Rakušanů. Mnoha z nich se útěk nepodařil a byli násilně usmrceni. Jen malé procento uprchlíků ve srovnání s jejich celkovým počtem se po roce 1945 vrátilo zpátky domů. Mnozí zůstali po zbytek svého života v exilu. Vlast je také nevolala nazpět. Zůstali v cizině. Cizina se stala jedinou jejich vlastí.
Pamatuji se nejasně na ten temný čas vlastního svého dětství, na tmu v obývací místnosti, kde opět vypnuli světlo a poté ve sklepě, kde jsme natěsnáni a plni strachu seděli a nad námi kdesi na obloze hřměly motory bombardovacích letadel, dále pak na svist a dopady střel v záchvěvech stěn i našich schoulených těl. Vzpomínám na úsečně vyrážené povely, křik na ulicích. Na o to tišší vzájemný hovor lidí, kteří se letmo potkali a chtěli si něco sdělit. Vzpomínám na nekonečné řady jmen padlých, jak se ozývala z rozhlasového přijímače, než je vzápětí přerušilo hlášení o frontových vítězstvích a břeskný vojenský marš. Vzpomínám na pohřby, při nichž ve vystavené rakvi neleželo žádné mrtvé tělo a na březové kříže, vsazované do hlav čerstvých rovů za padlé z Haslachu na našem hřbitově. Na ženy a dívky, které náhle oblékly smuteční šaty. A že se jen s ústy rukou zakrytými a šeptem toliko v nejužším důvěrném okruhu hovořilo o lidech, odvlečených do koncentračního tábora. Také na dva místní blázny vzpomínám, kteří náhle zmizeli neznámo kam. Našli se lidé, kteří prohlásili, že to tak bylo snad i pro ně lepší. A vzpomínám na fanatické místní nacisty, o nichž se po "porážce" říkalo, že udávali lidi. Vím, že nebyli nikdy pohnáni k odpovědnosti. A vidím dosud jasně před sebou ve vzpomínce, jak je za jedné nedělní odpolední procházky, tu skupinu "bývalých" a stále ještě stejně smýšlejících uctivě a s neskrývaným respektem zdravili leckteří zdejší spoluobyvatelé. A je tomu tak v mnoha ohledech dodnes, víc než 50 let poté. Ptám se, proč je tomu tak, proč je tomu stále ještě tak. I proč tomu tak bylo tenkráte kdysi, poněvadž je to v každém případě to všechno přece také můj život.
www stránky P. P. Wiplingera
|
Schnittpunkt dort wo die wege sich kreuzen dort bin ich am ende zu haus halb ankunft halb aufbruch dazwischen ein hiersein ohne gewahrsam nur in der freiheit von hier und von jetzt von damals und dort die rückkehr bedeutet nicht heimkehr heimat ist anderswo wo weiß ich nicht Wien, 27.6.1990 |
Průsečík tam kde se cesty křižují tam jsem nakonec doma napůl příjezd napůl odjezd mezi tím zdebytí bez ostrahy jen ve svobodě od tady a nyní od tehdy a tam návrat neznamená nutně návrat domů domov je někde jinde kde nevím Vídeň, 27.6.1990 |
|
Theresienstadt (Eine Fotografie) quer durch die wiese der weg bis ans ende grau in grau der park die kirche zwei häuser ein mensch in der ecke bewegunslos schatten begrenzt durch bäume der blick in den himmel leblosigkeit denke ich alles wie ausgestorben das wort Theresienstadt sage ich plötzlich laut vor mich hin und warte als käme ein echo zurück Wien, 16.5.1999 |
Terezín (podle fotografie) napříč loukou cesta až na konec šedá v šedi parku kostel dva domy člověk v koutě nehybný stín ohraničen stromy pohled do nebe bez života zdá se mi všechno jako po vymření to slovo Terezín říkám náhle nahlas před sebe a čekám jako by se mělo vrátit ozvěnou Vídeň, 16.5.1999 |
|
Du aber sagst du aber sagst alles wird gut und ich glaube dir einfach weil ich lieber an wunder glaube als an banale wirklichkeit du aber sagst sieh die nächte sind weiß ich aber entgegne nein diese nächte sind rot so rot und du irrst dich sie sind rot vom mondblut und den schmerzen all der gequälten getöteten menschen du aber sagst es wird frühling irgendwann das weiß ich sicher alles ist doch so wie immer und seit jeher das gibt gewißheit ich aber sage ja dies vielleicht aber nicht hoffnung und mut nicht zuversicht rettung vor verzweiflung riech doch die luft sagst du sie duftet nach lindenblüten hör doch den wind wie er rauscht im geäst alles ist hoffnung ich und du eben wir fühl doch mein haar meine haut fühl doch den sommer in meinem herzen diesen wilden herrlichen sommer der da ist für dich riech doch den duft meines fleisches und denk an die liebe an freude und lust ich aber sage denk an das mondblut denk immer daran an die nacht vor den augen knapp vor dem erblinden wenn die hoffnung dich verläßt oder betrügt dann gibt es nicht freude nicht liebe nich lust sieh so viele menschen sind nur noch schatten und losung heißt in allen sprachen der welt muerte smrt oder tod nicht hoffnung gerade dann sagst du bleibt als einzige hoffnung die liebe gerade dann im tiefsten dunkel der nacht |
Ty ale říkáš ty ale říkáš všechno bude dobré a já ti věřím prostě proto že raději věřím na zázrak než na banální skutečnost ty ale říkáš pohleď noci jsou bílé já ale odporuji ne ty noci jsou rudé tak rudé a ty se klameš jsou rudé od krve luny a bolestí všech těch mučených zavražděných lidí ty ale říkáš bude jaro někdy přijde vím to určitě všechno je přece tak jako vždycky a odjakživa to dá rozum já ale říkám ano ten snad ale ne naděje a odvaha ne ne víra ta záchrana před zoufalstvím cítíš ten vzduch přece říkáš mi zas voní po lipovém květu poslouchej přece vítr jak šumí ve větvích všechno je naděje já a ty právě my cítíš přece mé vlasy mou pleť cítíš přece to léto v mém srdci to opojně divoké nádherné léto které je tu pro tebe vdechni přece vůni mého masa a mysli na lásku na radost a rozkoš já ale říkám mysli na krev luny mysli mysli na noc před očima těsně před oslepnutím když tě naděje opustila či podvedla pak už není ani radost ani láska ani rozkoš pohleď tolik lidí jsou ještě jen pouhé stíny a heslo zní ve všech řečech světa muerte tod nebo smrt ne naděje právě pak říkáš ty zůstává jako jediná naděje láska právě pak v té nejhlubší temnotě noci |
Autorovy internetové stránky, ze kterých jsou dva z citovaných textů, svědčí o jeho mnohostranné angažovanosti ve věci lidských práv. Rodák z hornorakouského Haslachu (městečko má vazbu k Čechám už tím, že patřilo od poloviny 14. téměř až do konce 16. století našim Rožmberkům a bylo za jejich vlády vypleněno husity) žije od roku 1960 ve Vídni. Po absolvování humanistického gymnázia studoval divadelní vědu, germanistiku a filosofii. Věnuje se vedle lyriky i kulturní publicistice a umělecké fotografii. Vydal více než třicet básnických sbírek, některé i s doprovodem vlastních fotografických snímků, které od roku 1980 prezentoval na více než stovce výstav doma doma i v zahraničí. Jeho texty byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, mezi jinými i do češtiny (místem vydání českého překladu jeho sbírky Známky života je ovšem slovenská Senica), příznivě se o nich vyslovili i autoři takového jména jako Erich Fried, György Sebestyén či Čingiz Ajtmatov. Je členem rakouského i Mezinárodního P.E.N. klubu, představenstva Zájmového sdružení rakouských autorek a autorů, Rakouské ligy pro lidská práva a kuratoria Dokumentačního centra rakouského protinacistického hnutí odporu.
- - - - -
* Haslach (A)
