FRITZ WITTMANN
Je důležité hovořit spolu navzájem...
Je důležité hovořit spolu navzájem a ne hovořit pouze každý o sobě. V našich očích jsou Benešovy dekrety, alespoň ty týkající se Němců a Madarů, nespravedlivé a podle mého názoru odporují článku 10 české ústavy. V roce 1990 nebyly u nás sudetských Němců v popředí majetkové otázky. Vyzdvihl je tisk. Existuje jednomyslné Berlínské usnesení všech svazů vyhnanců v Německu, přijaté pod mým předsednictvím, aby už nikdy v těch domovských oblastech Němců žádné vyhnání nenastalo. Může existovat pouze spolužití.
Hodpodářské noviny, 12. 10. 1998
Ten překlad výroku, pojatého zčásti i do české verze webového serveru Wikicitáty, pochází z článku Hospodářských novin (vyšel tam 12. října 1998) a nemám ta slova bohužel k dispozici v originále. Přiznám se, že k jejich užití mne přimělo úmrtí toho, kdo je pronesl při kulatém stole, pořádaném 9. října roku 1998 a.s. Economia na téma Co si představujete pod pojmem zrušení Benešových dekretů (moderátorem byl Milan Syruček). Ještě k tomu článku 10 Ústavy České republiky: tam se praví, že stanoví-li přijatá mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Fritz Wittmann, zesnulý v Mnichově 17. října roku 2018, se narodil v Plané u Mariánských Lázní (Plan) na první jarní den 21. března roku 1933 jako syn lékaře. Vyrůstal v Chodové Plané (Kuttenplan), kde vychodil obecnou školu a v rodné Plané začal studovat na vyšší reálce (Oberrealschule). Po vyhnání pak navštěvoval gymnázium (Humanistisches Gymnasium) v Ingolstadtu a po maturitě, kterou složil v roce 1952 vystudoval práva na mnichovské univerzitě. V letech 1960-1961 byl asistentem na tamní katedře mezinárodního práva (Lehrstuhl für Völkerrecht) pak i soudcem u mnichovského zemského soudu (Landgericht). Od roku 1963 působil jako referent pro mezinárodní právo a osobní referent spolkových ministrů spravedlnosti Dr. Richarda Jaegera a Dr. Gustava Heinemanna (ten se stal poté v letech 1969-1974 spolkovým prezidentem). V roce 1964 byl Fritz Wittmann promován na mnichovské univerzitě a když se vrátil tři roky nato z vládního angažmá Bonnu, pracoval na bavorském ministerstvu sociální péče. Roku 1971 se stal ministerským radou (Ministerialrat) a až do roku 1998 byl poslancem německého Bundestagu. Předsedal i výboru pro obranu (Verteidigungausschuss) a v Bundeswehru, jehož čestného kříže (Ehrenkreuz) se stal nositelem, dosáhl hodnosti plukovníka v záloze. Při jednom záložním cvičení došlo k tragické nehodě, při níž byl Dr. Wittmann těžce raněn. V letech 1994-1998 byl prezidentem Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenen /BdV) a po 27 let (1972-1999) zemským předsedou BdV Bayern. Inicioval založení Sudetoněmecké nadace (Sudetendeutsche Stiftung) a zbudování Sudetoněmeckého domu (Sudetendeutsches Haus) v Mnichově, jehož "otcem" bývá také nazýván. V Sudetoněmeckém krajanském sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft) zastával funkci zastupujícího předsedy. Až do roku 2000 působil v koordinační radě Česko-německého diskuzního fóra, které vzniklo na základě Česko-německé deklarace. Byl vyznamenán Bavorským řádem za zásluhy a spolkovým záslužným křížem první třídy. Zanechal po sobě manželku Irmengard, syny Dietmara a Johannese, dceru Mechthilde a šest vnuků. Namísto pohřebních květin a věnců věnovala Sudetoněmecká nadace finanční dary, k nimž vyzvala, ve prospěch farního kostela sv. Jana Křtitele v Chodové Plané a někdejšího poutního kostela sv. Anny nedaleko Plané u Mariánských Lázní. Pramen při něm je dnes už vyschlý, zato je prý místo i po staletích domovem tajemných bytostí. Domov totiž přežívá po nějaký čas, jehož délku neznáme, své odešlé obyvatele alespoň v duchovním smyslu, vyšším nad zákon.
- - - - -
* Planá u Mariánských Lázní / Chodová Planá / † Mnichov (BY)
