FRANZ WOLF
Dalli, Dalli, meine Damen...
"Dalli, Dalli, meine Damen, Arbeit macht das Leben süß!" (tj. "Honem, honem, mé dámy, dřina činí život sladkým!" - pozn. překl.)
Česky by se dalo říci i "bez práce nejsou koláče" či dokonce "práci čest", těmito slovy však posílal SS-Scharführer Franz Wolf "do sprch", lépe řečeno do plynových komor vyhlazovacího tábora Sobibor židovské ženy, oběti "konečného řešení" židovské otázky v nacisty (a s nimi v roce 1939 i Sověty) okupovaném Polsku. To bylo totiž i cílem tzv. "Operace Reinhardt" (pojmenované nejspíše po Reinhardu Heydrichovi), praktikované v táborech Belzec, Sobibor a Treblinka. Ti, kdo byli "u věci", začínali v několika případech jako fotografové centrály T4 v Berlíně a "ústavu" NS-Tötunganstalt Hadamar, pověřených eutanázií. Není jistě náhodou, že tam byla zaměstnána celá grupa Němců z Českokrumlovska. Jak to popisuje v záslužném textu Pavel Zeman z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se stal vedle třeboňského digitálního archivu hlavním českým pramenem následujících údajů, nastoupil 17. listopadu 1940 do centrály T4 Thomas Steffl, narozený 17. září 1909 v zaniklém dnes Rojově (Roiden) a od roku 1932 ženatý s Aloisií, roz. Wagnerovou, sestrou Franze Wagnera z Vyšného (Weichseln) u Českého Krumlova (Böhmisch Krumau, za nacizmu Krummau an der Moldau), který se vyučil fotografem v českokrumlovském fotoateliéru Josefa Wolfa. To na Wagnerovu přímluvu a snad i na přímluvu Franze Habady (Wagner a Habada bydlili v Berlíně od roku 1939 spolu a dosáhli v T4 čelného postavení: Wagner se stal vedoucím fotooddělení centrály T4 a Habada jeho zástupcem), narozeného 24. června 1913 v Perneku, který získal kvalifikaci rovněž v Českém Krumlově ve fotoateliéru Josefa Seidela (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), působil Steffl v T4 a později v likvidačním ústavu podobného druhu na zámku Hartheim u Lince. Dne 5. ledna 1941 se přihlásil k pobytu v Berlíně Franz Wolf, vlastní syn známého českokrumlovského fotografa Josefa Wolfa, 5. března 1941 pak Franz Suchomel (zastoupený rovněž i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže). Poslední se v centrále T4 objevil z těch šesti (Satanovo numero!) Franzův starší bratr Josef Wolf (otcův jmenovec se narodil 18. dubna 1900 v Krumlově a zahynul stejně jako Thomas Steffl při vzpouře vězňů vyhlazovacího tábora v Sobiboru dne 14. října 1943). Oba bratři Wolfovi, Steffl i Suchomel byli shodně otci tří dětí a práce pro T4 byla pro ně vítaným zdrojem příjmů. Franz Wolf, jemuž včetně jeho rodiny budeme nadále věnovat zvláštní pozornost, se narodil v Českém Krumlově 9. dubna 1907 (předem budiž řečeno, že datum a místo jeho skonu neznáme). Jeho otec, proslulý českokrumlovský fotograf Josef Wolf "starší", narozený v Českém Krumlově 14. února 1864, zemřel ve svém rodném městě dne 4. února 1938, tedy ještě předtím, než další průběh roku pro celý svět tak osudového dal jeho synům nejen "říšské" občanství, nýbrž i doslova šílené životní povolání. V roce jeho narození však bylo ještě rakouské mocnářství unitárním státem (ke vzniku Rakouska-Uherska došlo až tři roky nato tzv. rakousko-uherským vyrovnáním). Novorozenec byl pokřtěn (křtil ho páter Franz Jany) jménem Josef Friedrich Wolf. To druhé křestní jméno bylo zřejmě po otci Friedrichu Wolfovi, který měl v Dlouhé ulici (Lange Gasse) čp. 55 se svou ženou Annou, dcerou Johanna Kruchera, tkalce v Českém Krumlově čp. 60, a jeho ženy Antonie, roz. Gibunsové rovněž z Krumlova, krejčovskou živnost. Otec krejčího Friedricha Wolfa Franz Wolf, po němž měl možná křestní jméno "náš" Franz Wolf, jeho pravnuk, byl na českokrumlovském Latráně čp. 63. kde bydlil se svou ženou Barbarou, roz. Proschko také z Krumlova, provazníkem. Josef Friedrich Wolf, tehdy už třicetiletý fotograf v krumlovské Soukenické ulici (Tuchmachergasse) čp. 44 (povolání se v letech 1881-1884 vyučil u zdejšího fotografa Gottharda Zimmera, koncesi na vlastní firmu získal 7. července roku 1891, jako první rakousko-uherský fotograf vůbec získal licenci pro snímky z natáčení filmu, které pořizoval v dohodě s francouzskou firmou Pathé Cinema a pak s americkou filmovou společností Charlese Hurda, která přímo v Hořicích na Šumavě zaznamenala inscenaci hořických pašijových her) se 26. dubna 1894 oženil s Magdalenou Mugrauerovou, dcerou majitele domu čp. 212 v Českém Krumlově Thomase Mugrauera a Barbary, roz. Krotscherové z Jankova (Jankau) čp. 17. Jako jeden ze svědků je v matričním záznamu podepsán starosta města Krumlov Gottfried Strauß. Josef Friedrich a Magdalena měli spolu tři syny. Nejstarší Walter se narodil v roce 1895 a po roce 1945 byl i s rodinou "odsunut", o prostředním Josefovi už byla řeč a nejmladší Franz je naším vlastním tématem. Ten se po absolvování lesnické školy v Aši (Asch) vyučil v letech 1926-1929 fotografem ve firmě svého otce, od října 1929 do března 1931 prodělal povinnou vojenskou službu v československé armádě (podle Wolfova životopisu ve Wikipedii oblékl její uniformu krátce i na podzim roku 1938!) a poté až do odvedení k wehrmachtu pracoval v českokrumlovském rodinném fotoateliéru. Od listopadu 1934 byl členem Sudetoněmecké strany a v rodném městě se staral o obrazovou propagaci její okresní organizace. Dalšími organizacemi, jejichž příslušníkem ještě v Československu se stal, byla sdružení Bund der Deutschen in Böhmen a Deutscher Kulturverband. Koncem ledna roku 1939 vstoupil do NSDAP. Po vojenském nasazení v Polsku a ve Francii v letech 1939-1940 byl Vůdcovou kanceláří (KdF) odvolán z armády a začátkem roku 1941 (podle Wikipedie už v lednu roku předchozího) nastoupil do centrály T4 v Berlíně. Na podzim roku 1940 byl odtud přeložen do NS-Tötunganstalt Hadamar, kde pro T4 fotografoval oběti nacistické eutanazie. Na podzim 1941 se vrátil do berlínské centrály, od léta 1942 do jara 1943 byl jako fotograf činný na univerzitní psychiatrické klinice v Heidelbergu. V březnu roku 1943 byl "odvelen" do Lublinu a v rámci také už zmíněné "Aktion Reinhardt" nastoupil službu ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Tam se svým bratrem, SS-Unter-Scharführerem Josefem Wolfem měl za úkol shromažďovat oblečení a cennosti Židů, kteří se před odchodem do plynových komor musili svléci a dát ostříhat. Byl prý pověstný svou arogancí a krutostí, stejně jako servilností vůči nadřízeným, obáván pro bič, který nosil s sebou. Po ukončení akce Reinhardt byl Franz Wolf převelen jako ostatní "pracovníci" ze Sobiboru, který měl být po vzpouře vězňů "zahlazen", do Terstu na zásahy proti Židům a partyzánům jako příslušník tzv. "Sonderabteilung Einsatz R". Když skončila válka, prchl Franz Wolf do Rakouska, byl tam zadržen Američany a po propuštění z internačního tábora ve Weidenu pracoval pro US Army jako fotograf až do května roku 1946. Žil později v Eppelheimu a až začátkem šedesátých let byl vzat do vazby a vyšetřován. V tzv. "sobiborském procesu" (Sobibor-Prozess) před zemským soudem v Hagenu (už v roce 1950 byly vedeny v téže věci procesy v Berlíně a ve Frankfurtu nad Mohanem a v sedmdesátých a osmdesátých letech pak "sobiborské" procesy další, viz k tomu Wikipedia, byl dne 20. prosince roku 1966 nad Franzem Wolfem vynesen pro "podíl na zavraždění neznámého počtu osob, nejméně však 39 tisíc" druhý nejvyšší trest odnětí svobody, tj. 8 let káznice. Díky protokolům z jeho výpovědi se však stal šumavským "autorem" a svědkem toho, kam až Hitlerovo Německo přivedlo své věrné. Snad jimi pro Boha živého nebyli opravdu všichni někdejší Českokrumlované, démona souhlasu však známe i my. Podle Wikipedie zemřel Franz Wolf 9. října 1999 v bavorské obci Palling.
- - - - -
* Český Krumlov / † Palling (BY)
