GUSTAV ZABY

Hl. Bischof Neumann Lied

In Prachatitz im schönen Böhmerwald
da bist du uns geboren,
als junger Priester warst du auch schon bald
zum Bischof auserkoren.
Zu Fuß erkundest Du die neue Welt
Um Land und Leute zu studieren,
dein ganzes Streben ist von Gott bestellt,
das Volk zu missionieren.

Du sorgst dich um der Menschen Bildung sehr,
vor allem auch der Jugend,
die Schulen, Kirchen werden immer mehr
zu fördern Geist und Tugend.
Den Katechismus schreibst Du kindgerecht
und auch die biblische Geschichte.

Es gilt zu unterscheiden Gut und Schlecht,
dass jeder sich danach richte.
Du sprichst bei den Redemptoristen vor,
wirst Oberer und Leiter.
Von Pittsburg geht's zurück nach Baltimore,
als Vize schaffst Du weiter.
Der Papst sucht einen guten Hirten, da
Dein Ruf ist bis nach Rom gedrungen.
Als Bischof nun von Philadelphia
wirst allzeit Du auch besungen.

Der kleine Bischof wirst Du oft genannt
voll Liebe und Verehrung,
nur große Werke sind von Dir bekannt
für viele zur Bekehrung.
Schier unermüdlich bis zum frühen Tod
wirkst Du für Gläubige und Orden,
denkst immer nur an aller Armen Not,
so bist Du heilig geworden,
so bist Du heilig geworden.

Píseň o svatém biskupu Neumannovi

V Prachaticích na krásné Šumavě
jsi nám všem na svět přišel,
Tvé jméno pak Šumavě ku slávě
brzy každičký slyšel.
Ameriku poznals a její vzduch,.
jak se v ní lidem tam žije,
Tvou cestu vytyčil jistě sám Bůh,
jít kázal Ti na misie.

Vzdělání nejvíce ses věnoval,
především mladých lidí,
v kostele, škole duším poznat dal,
že ctnost jen k cíli řídí.
Katechismus přístupný všem dětem
sepsals, Bibli jim znal upravit,

na budoucím putování světem
by čtenář měl pro dobro cit.
Redemptoristických bratří sboru
ses představeným pak stal.
Z Pittsburgu nazpět až do Baltimoru
mířils krokem pevným dál.
Když Svatý Otec hledá potom z Říma
kam až Tvá pověst dospívá,
biskupa pro Filadelfii, jímá
ho v Tobě, má píseň zpívá.

Malý biskup Ti s láskou říkávali,
že konals velké věci.
Obracels k Bohu lidi, co Tě znali
a byli toho svědci.
Neúnavně do své smrti časné
cos všechna dobra jen vykonal
zvlášť pro ty nuzné a nešťastné!
takže ses potom svatým stal.
takže ses potom svatým stal.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2018, č. 1, s. 33

Ten můj český překlad si zaslouží omluvy, ale i originál písně o šumavském světci, zastoupeném i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, prozrazuje nesporné úsilí, navíc když doprovází skladbu téhož autora, spíše hudebníka nežli přímo básníka. Kdo však z nás není vlastně básníkem? Ten muž zemřel dne 5. srpna roku 2021 ve věku 92 let ve švábské obci Friedberg v bavorském zemském okrese Aichach-Friedberg blízko Augsburgu. Pochován je na friedberském hřbitově pěkným jménem Gottesruh. Jeho rodný Frymburk má přitom německé místní jméno téhož znění. Někdejší němečtí obyvatelé rodného Frymburka mu mají zač děkovat. Navrhl podobu jejich farní korouhve a jejich krajanská setkání zkrášloval například domovskou hymnou "Mein Fríedberg". Také uvedení znovuobjeveného "Rekviem" Johanna Nepomuka Maxandta (ten má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) u příležitosti vysvěcení renovovaného památníku padlých v rodné obci, se stalo i jeho zásluhou význačnou událostí. Zblízka se o něm dovídáme víc od jeho syna, pátera Bernharda Zabyho, jehož text na rozloučenou s otcem vyšel v německém originále na stránkách krajanského měsíčníku "Glaube und Heimat".

O mém otci

P. Bernhard Zaby

Leden roku 1929 vešel do dobových záznamů jako výjimečně mrazivý zimní měsíc (dodnes rekordních minus 42,9 ° Celsia naměřili tenkrát v Litvínovicích /Leitnowitz/ u Českých Budějovic - pozn. překl.), navíc je-li řeč zrovna o Šumavě, kde zima i beztoho kralovala silou jinde nezvyklou. Dne 27. tohoto měsíce, téhož data jako kdysi v roce 1756 Mozart, spatřil světlo světa v domě čp. 88, zvaném "Simon-Sechter-Haus" ve Frymburku "nad Vltavou" (v originále "in Friedberg an der Moldau" - pozn. překl.) a s výhledem na zříceninu Vítkova Hrádku (v originále "auf die Ruine Wittinghausen" - pozn. překl.) Gustav Zaby. Pamětní deska na zdi rodného domu, který ovšem už dnes v obci nestojí, ohlašovala, že se právě zde narodil 11. října roku 1788 význačný hudebník a mistr kontrapunktu Simon Sechter, mj. učitel Antona Brucknera (oba, tj. Sechter i Bruckner, jsou samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Tak dostal malý Gustav hudbu do vínku už při svém příchodu na svět.
Gustlův otec Rupert Zaby zastával ve Frymburku úřad kostelníka, který se v rodině dědil po celé generace. Proto i Gustav už v chlapeckém věku pěti let začal ministrovat při mších často i brzy ráno či v jiném nehostinném čase, kdy starší ministranti nejevili ke službě velkou ochotu. Později se stal vrchním ministrantem, což mu bylo často dobrou výmluvou, aby se dokázal vyhnout shromážděním "HJ" (rozuměj "Hitlerjugend" - pozn. překl.). Převzal pak načas sám službu kostelníka, když byl jeho otec povolán narukovat do války. Až do vysokého věku a ještě krátce před smrtí ministroval horlivě svému synovi knězi (rozuměj autorovi tohoto textu - pozn. překl.) a recitoval bez chyby "Confiteor" a "Suscipiat".
Vyrůstal jako čtvrté z celkem osmi dětí ve skromných a prací naplněných poměrech, dobře však opatrován a pěstěn svou dobrotivou a zbožnou matkou, která byla velkou ctitelkou mariánskou, což přenesla i na svého syna. Ten miloval přírodu a hudbu. Poněvadž byl dobře rostlý, světlovlasý, modrooký, silný, inteligentní a sportovně založený, vyhlédli si ho nacisté pro svou elitní organizaci. Pozvání do "výběrového tábora" (v originále "Auslese-Lager" - pozn. překl.) sice obdržel, ale zdlouhavá choroba ho náhle upoutala na lože, takže nacistické snaze o své zapojení a účast na tzv. "Napola", tj, "národně politickém výchovném zařízení" unikl. Místo toho po svém uzdravení mohl začít studovat na českokrumlovském německém učitelském ústavu.
Několik měsíců před koncem druhé světové války byl ve věku 15 let povolán k vojenské službě. Byl přidělen k tzv. "Krad-Meldern" (výrazem "Kraftradmelder" se rozumí "motocyklový kurýr" - pozn. překl.), kteří ve svém zařazení přímým bojovým střetům unikali a mohli přitom vyhovět své motoristické vášni. V létě 1946 sdílel pak osud tolika německých Šumavanů. Byl s celou rodinou vyhnán z domova a vysídlen do Bavorska. Ocitli se v Donaumoos a našli tam nejprve přístřeší v hromadné ubytovně, kterou se stal hospodský sál. Téměř tři roky tam museli strávit, než jim jeden soucitný muž přenechal větrem nachýlený (v originále "ein windschiefes" - pozn. překl.) a zpola rozpadlý dům zvaný "Moosheisl" (tj. "mechový domeček" - pozn. překl.), ve kterém mohli bezúplatně přebývat, když si ho sami zařídí. To nebylo třeba otci Zabymu říkat dvakrát a začal hned se svými syny, především pak s Gustavem, domek dávat do pořádku a činit jej obyvatelným. Gustav byl nucen jezdit na kole do Eichstättu, kde mohl pokračovat v učitelském vzdělání. Bylo to vším jiným než veselým studentským životem, poněvadž čas, který nemusel věnovat šole a studiu, využíval k tomu, aby opravami jízdních kol vydělal něco peněz pro svou vysídlenou rodinu a další možnost studia.
V roce 1952 dokázal učitelský ústav ukončit a poznal při následném postgraduálním studiu hornoslezskou dívku Angelu s uprchlickým osudem podobným tomu jeho a právě v Bambergu také ukončila pedagogické vzdělání. Toto děvče, to byl jeho pevný plán, si musel vzít a to nebylo nijak jednoduché, poněvadž Angela chtěla vlastně vstoupit do řádu a stát se školskou sestrou. On však nepovolil a získal dokonce požehnání svého zpovědníka, aby s ní roku 1955 vstoupil do manželského svazku.
Mladí učitelé neměli tehdy nijak lehký osud. Gustav se ucházel o nabízené učitelské místo v obci Oberhaching u Mnichova (v originále "bei München" - pozn. překl.), jež také získal. Téměř po čtyřicet let žil nyní v Oberhachingu, kde on a jeho žena pracovali jako učitelé a narodily se jim tu dvě další děti, dcera a syn. Gustl byl velkým kutilem a také pedantem a jeho děti brzy pochopily, že vedle milého Pána Boha jen někdo jiný všechno umí: totiž jejich "Papa". Po několika letech jeho žena Angela těžce onemocněla a Gustav se musel vedle své práce starat nejen o své tři děti, nýbrž také každodenně navštěvovat v nemocnici svou ženu a mnohdy i po celé noci vysedávat u jejího lože. Trvalo to tak po mnoho měsíců, ale nějako to zvládl. Jeho ženě se vedlo zase dobře a rodina se dostala z nejhoršího. V osmdesátých letech přijal místo korektora v sousedním Taufkirchen u Mnichova. Těžkou chorobu, která ho stála hned několik operací a také část střeva, sice zdárně přestál, ale určitá zdravotní omezení zůstala, pročež v roce 1991 ještě před dovršením plného důchodového věku odešel na odpočinek.
Počátkem nového století jeho žena opět onemocněla a stala se závislou na péči jiných. Takřka patnáct let se o ni sebeobětavě staral nejprve sám, pak za pomoci jedné ošetřovatelské síly. V té době se také započal intenzívněji zabývat záležitostmi spjatými se šumavskou domovinou, jakkoli se jim nikdy nezronevěřil ani předtím. Sledoval krajanský časopis "Glaube und Heimat", účastnil se krajanských setkání a podílel se na činnosti sdružení "Sudetendeutsche Landsmannschaft", pokud to péče o ženu připouštěla, i cest na Šumavu. Poté, když manželka v roce 2015 zemřela, měl sice více času a příležitostí, jeho síly však už slábly. Pohyb mu připadal stále těžší. O to víc oceňoval pobyt v rodinném kruhu. Dočkal se svateb dvou svých vnuček a těšil se z pohledu na prvního pravnuka. Obzvláštní radost, kterou mu dopřával "Familienchor", měl ze sborového zpěvu. Vždycky ho řídil, dokonce pro rodinný sbor i mnohokrát skládal hudbu. Každému v rodině se od něho dostalo vlastní písně. Unaven dlouhým, prací a obtížemi naplněným životem, obracel se srdcem i myslí v posledních letech stále víc ke svým milovaným na věčnosti, kam svůj kříž donesli před ním. Konečně na srpnový svátek Panny Marie Sněžné (podle legendy, doložené pravděpodobně až ve 13. století, se v době papeže Liberia v noci ze 4. na 5. srpna roku 352 odehrál zázrak, na jehož základě byla postavena římská bazilika Panny Marie Sněžné, viz Wikipedia - pozn. překl.) směl se odebrat do nebeského domova a slavit tam s nimi radostné shledání. Náš Pán kéž mu dopřeje pokoj věčný!

Glaube und Heimat, 2021, č. 10, s. 29-30

- - - - -
* Frymburk / Český Krumlov / † † † Friedberg (BY)