JOHANN ZDIARSKY
Studentský domov v Prachaticích
Studentský domov (adresa "Ringplatz Nro. 13", dnes Velké náměstí čp. 13 - pozn. překl.) má za účel zastupovat studujícím na zdejším c.k. gymnáziu při plném zaopatření (v originále "bei voller rationeller Verpflegung" - pozn. překl.) a za přísného dozoru rodičovský dům.
Domácí procvičování učiva (v originále "die häusliche Correpetition" - pozn. překl.) vedou dva akademicky vzdělaní studijní prefekti.
Bezprostřední dohled v domě i mimo něj vykonávají prefekti a vedoucí domova sám; kromě toho koná učitelský sbor c.k. státního gymnázia vrchní dozor ve všech směrech.
Přijetí nacházejí toliko mravně bezúhonné děti z lepších kruhů. - Prospekt a domácí řád, jakož jakoukoli další požadovanou informaci sdělí majitel a vedoucí výchovného tohoto zařízení
Johann Zdiarsky,
purkmistr města Prachatice.
Johann Zdiarsky byl prachatickým starostou v letech 1891-1907. Podle Průvodce Šumavou, který vydala Národní jednota pošumavská v Praze roku 1904, žilo tehdy ve městě podle úředního sčítání 3335 Němců a 940 Čechů (dle "soukromého" českého 2412 Němců a 1865 Čechů). Když 12. března 1891 zemřel v 76 letech Dr. Ernst Mayer, lékař a po několik let i poslanec Českého zemského sněmu a vídeňské Říšské rady, byl do čela města zvolen tehdy sotva dvaačtyřicetiletý Zdiarsky. Zatímco rod Mayerů přišel do Prachatic z rakouského Vorarlberska, Zdiarsky byl jedním ze tří dětí (jen on ze sourozenců dožil dospělosti) hřebenáře Wenzla Ždiarskýho (tak je příjmení psáno v jinak německém záznamu o Johannově narození 20. července 1849 v prachatické křestní matrice, který pořídil křtící kaplan Johann Cžjžek/!/) a jeho ženy Rosiny, roz. Strachotinské, obou ze starousedlých prachatických rodů. Děd z otcovy strany Matthias Ždiarský byl ve městě ševcem, jeho žena Ewa, roz. Sirmandlová, pocházela z Chvalšin (Kalsching). Matčin otec Josef Strachotinský, takto podepsaný v křestní matrice jako kmotr dceřina syna, byl v Prachaticích krejčím, jeho žena Maria, roz. Schlagerová, chlapcova kmotra, byla také odsud z Prachatic. V roce 1865 Johannovi rodiče zakoupili na Velkém náměstí čp. 13 dům, kde se provozovala hostinská živnost (hostinec v přízemí nesl jméno "Zur Bierquelle", tj. "U Pivního pramene". Jak píše Jan Antonín Mager ve 2. čísle Rodopisné revue ročníku 2011, pohostinstvím se zabýval i Johann. Oženil se v roce 1871, píše dále Mager, s dcerou lékárníka z Nýrska Theresií Rauovou, jejíž matka pocházela rovněž ze starobylého prachatického rodu Wimberských. Z tohoto manželství se narodilo osm dětí. V té době byl Johann Zdiarsky i c.k. cejchovním mistrem. V osmdesátých letech devatenáctého století zřídil ve zmíněném už domě čp. 13 na Velkém náměstí (dnes budova Prachatického muzea) studentský domov, jehož účel a náplň činnosti osvětluje námi přeložená úvodní textová ukázka. Dne 2. července roku 1885 zemřela v prachatickém domě čp. 110 na souchotiny ve věku 37 let první žena Johanna Zdiarskyho Theresia a byla dva dny nato pochována na staroprachatickém hřbitově u sv. Petra. Ovdovělého tehdejšího šestatřicátníka rok nato děkan Johann Šwéda, který pohřbíval jeho první manželku, 26. července 1886 oddal s Annou Krásovou, o sedm let než ženich mladší (narodila se v Prachaticích 14. dubna roku 1856 v už zmíněném domě čp. 110, kde zemřela Theresia Zdiarsky!) dcerou prachatického měšťana Franze Krásy a jeho ženy Marie, roz. Wotrubové z Volyně. Jedním ze svatebních svědků byl, zřejmě na znamení souhlasu Rauových se zeťovým novým životním svazkem, prachatický důchodní Anton Rau. Johannovi a Anně se narodily do rodiny Zdiarskych další tři děti. Když se 14. září roku 1897 ujal českobudějovický biskup Martin Říha vysvěcení nové budovy gymnázia, požádala ho Anna Zdiarsky krátkým proslovem též o posvěcení školního praporu, který při té příležitosti pořídila. Za starostování jejího muže byl kromě nové gymnaziální budovy zbudován i objekt Nové radnice a také nová budova studentského domova (viz obrazová příloha k textu o Leopoldu Güntherovi na těchto webových stránkách), dnes známá pod názvem "Sova" podle kamenné plastiky nad štítem Základní školy v ulici Zlatá stezka. Byl nově vypracován i územní plán města, potřebný k jeho dalšímu rozvoji, zlepšovaly se i poměry v oblasti komunální hygieny a do města byla přivedena železnice. Johann Zdiarsky založil také původní městské muzeum v dnešním Radničním sále Staré radnice. Skonal 15. února 1907 v domě čp. 13 na Velkém náměstí už jako čestný občan města a nositel rytířského řádu Františka Josefa I.. Na popisném archu ze sčítání lidu v roce 1921 nacházíme jeho ženu Annu s dcerami Marií (*1881) a Friedou (*1894) nadále jako obyvatelky toho domu (Frieda ho v roce 1931 zdědila a v roce 1945 se stal zřejmě na základě konfiskace majetkem státu), který je dnes, jak už řečeno, městským muzeem. Celou historii domu, zvaného také Sitrův podle Ambrose Sitra z Volar (Wallern), který ho v roce 1581 koupil od Mikuláše Vacka, i s jeho majiteli popsal ostatně v Prachatickém deníku ze 14. října 2011 Václav Starý. Kdyby tak ty zdi mohly promluvit samy... Asi by řekly, že to tak všechno má být. Jen nevím, v jakém jazyce by se dohodly hovořit: pokud by to bylo latinsky, mohly by to být ty čtyři postavy na domovní fasádě, které smiřují věky. Nesou jména Justitia, Patientia, Prudentia, Fortitudo. Česky pro ty, kdo nechodili na latinu: Spravedlnost, Trpělivost, Rozvaha, Síla. Někdo místo Síla říká Udatnost. Já upřímně řečeno nevím...
- - - - -
* Prachatice / † † † Prachatice
