HEINRICH ZERKAULEN
Od českých vysokých jedlí až k věži sv. Štěpána...
Hauschkovou vlastí jsou Čechy, zpívající země dalekých perspektiv, země, v níž měsíc milenců se vznáší mezi údolím a pahorkem, zachycován větvemi jedlí, tyčících se proti nim. V této zemi se lidé živí chlebem a hudbou, jako jinde chlebem a masem. Stinné stránky života pociťují méně, poněvadž je naplněn zpěvem. Vznešení čeští pánové a knížata mají raději hudebníky než vojáky. Možná, kdož to ví, že toho jednou budou litovat. Zatím však se jim zdá, že nejozdobnější uniforma se nejlépe hodí jejich hercům a hudebníkům, kapelníkům a houslistům, což Hauschka z Dolního Lukavce u Plzně může dosvědčit z vlastní zkušenosti.
Na zámku hraběte Morzina v Dolním Lukavci u Plzně začínal například velký Haydn jako mladý kapelník. Zde napsal svou první symfonii, než pojal za ženu Marii Annu, nejstarší dceru vídeňského parukáře Petra Kellera.
(...)
Avšak měsíc, přítel zamilovaných a hudebníků, rozprostřel zář od českých vysokých jedlí až k věži sv. Štěpána. A v ní kráčejí oba mladíci, poznávající se každým okamžikem důkladněji, ke vzdálenému městu, jež ve svých zdech skrývá jejich budoucnost, ve snách už mnohokráte přeměněnou v obrazy, a přesto ještě stále neznámou.
H. Zerkaulen, Ohnivý bůh (1944), s. 11-12 a 14
Autor dal svému dílu "Der feurige Gott" (1943) podtitul "Roman des Wiener Beethoven". Což o to, s tou Vídní by to bylo v pořádku, ale s Vincencem Houškou, známějším pod jménem německy psaným Vinzenz Hauschka (má tak psán i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), který na stránkách románu, přeloženého do češtiny Ludvíkem Páleníčkem (1904-1991) nemohl jako přítel Beethovenův chybět, je to zapeklitější. Odborná literatura uvádí jako jeho rodiště Stříbro (Mies) a odvolává se přitom na Hauschkovu autobiografii. Ve stříbrské matrice bychom však hledali to jméno marně, ovšem "v Dolním Lukavci", jak překladatel chybně přeložil německé místní jméno "Lukawitz", rozhodně taktéž. Obec Dolní Lukavice (tamní zámek se nachází ve značně neutěšenémm stavu) je sice známa Haydnovými hudebními slavnostmi, pořádanými od roku 1993 (2022 už se konal jejich 30. ročník), Hauschka odtud ale opravdu nepochází a spisovatel si úkol i s těmi vysokými jedlemi trochu zjednodušil. Server "Šumavský rozcestník" ovšem i dolnolukavický zámek pojal do své nabídky památek a Stříbro už svou příslušností k okresu Tachov se nevymyká z končiny někdejších vysokých jedlí, kterou Heinrich Zerkaulen spojuje s Vídní. On sám byl krajanem Beethovenovým, jemuž už roku 1930 věnoval svůj román "Musik auf dem Rhein", který rovněž v překladu Ludvíka Páleníčka a ve stejné vnější podobě vydalo za války nakladatelství "Tisk" ve Zlíně jako předchůdce děje "Ohnivého Boha". Zerkaulen se ve městě na Rýně narodil 2. března 1892 jako syn ševce. Po maturitě na Královském gymnáziu (Königliches Gymnasium dnes nese název Beethoven-Gymnasium) studoval farmacii na univerzitách v Mnichově a Marburgu. Na začátku první světové války se přihlásil do armády jako dobrovolník a bojoval na východní frontě. Po těžkém zranění působil od roku 1916 jako fejetonista místního tisku v Düdśseldorfu a v Essenu, od roku 1923 jako vedoucí literární sekce městského výstavnictví v Drážďanech a od roku 1931 už žil jako spisovatel na volné noze. Jeho literární dílo je značně rozsáhlé a ve své době úspěšné. Přispěl k tomu ovšem i jeho vášnivý příklon k nacismu, který mu po válce vynesl dlouhý pobyt v "převýchovných" táborech americké okupační správy (Američané pro ně užívali výrazu "camp"). Své zkušenosti odtud zachytil ve vzpomínkové knize "Zwischen Nacht und Tag" s podtitulem "Erlebnisse aus dem Camp 94" (1951). Ta se kupodivu stala i námětem úvodního příspěvku časopisu šumavských vyhnanců "Hoam!" v jeho zářijovém čísle z roku 1952, podepsaném šifrou "K- - a". Vyzněním textu je popis amerického souhlasu s vydáním části vězňů, mezi nimiž byli i němečtí Šumavané, Rudé armádě, tehdejšímu americkému spojenci. Dějiny se nevyhnou nikomu, to můžeme všichni dosvědčit. I šumavské jedle by mohly vyprávět, i starý vídeňský "Steffl". Heinrich Zerkaulen zemřel 13. února roku 1954 v nedožitých 62 letech věku v hesenském městě Hofgeismar.
- - - - -
* Bonn (NRW) / Stříbro / Dolní Lukavice / † † † Hofgeismar (HE)
