JAKOB ZETTL
Stodůlky - doplnění a oprava
Jde o článek "Aus der Kirchenchronik des Künischen Freibauerndorfes Stadln im Böhmerwald" (tj. "Z farní kroniky královácké svobodné vsi Stodůlky na Šumavě" - pozn, překl.) na s. 100 čtvrtého čísla krajanského časopisu "Hoam!" z roku 1968 od Josefa Schmidta (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže a kronika, zachráněná do Bavor zásluhou Johanna Strauba /po chalupě "Toni-Seppen-Johann"/ ze Stodůlek, byla u něho po vyhnání ve Zwieselu uložena - pozn. překl.), k němuž lze přičinit následující doplnění a opravu:
Prvná sv. Šebestiánu (jeden ze 14 svatých pomocníků byl považován za ochránce proti moru - pozn. překl.) zasvěcená kaple byla zbudována v roce 1725. Později jako "undaugbare und unbequeme Ort" (tj. "nevhodné a těžko přístupné místo" - pozn. překl.) označená lokalita se nacházela nad stavením "Toniseppnhof," jak se dokázal rozpomenout pamětník Johann Schmidt (1842-1931), zvaný "der alte Ponkraz" (tj. "starý Pankrác" - pozn. překl.). Jako dítě si tam hrával na místě, označovaném místními jako "Wagnerhübel" (tj. "Wagnerů vršek" - pozn. překl.) - "Zettl-Kapelle" (tj. "Zettlova kaple" - pozn. překl.), zasvěcená 14 svatým pomocníkům v nouzi, byla zřízena kolem roku 1880 manželi Johannem E. Zettlem a Rosalií, roz. Koppovou (tj. prarodiči autora doplnění a opravy - pozn. překl.).
Hoam!, 1968, s. 230
Ze školní kroniky
Dne 1. dubna (rozuměj roku 1940 - pozn. překl.) nastoupil Jakob Zettl jako učitel a ředitel (v originále "und Leiter" - pozn. překl.) službu na zdejší škole (rozuměj německou obecnou školu v Dolejším Krušci /Unterkornsalz/, tehdy už v říšském záboru jako součást tzv. "Bayerische Ostmark /Gau Bayreuth/" - pozn. překl.). Jmenovaný byl výnosem R.E. Nr. 3626 U. 50 ustanoven v rámci odškodnění (v originále "im Wiedergutmachiungswege" - pozn. překl.) řídícím učitelem v Rejštejně (v originále "in Unterreichenstein" - pozn. překl.), ale na svou žádost přeložen sem na zdejší obecnou školu. Jakob Zettl se narodil dne 20. května roku 1891 ve Vídni, odkud přesídlil se svými rodiči do Stodůlek (v originále "nach Stadln" - pozn. překl.), kde v letech 1897-1904 navštěvoval tamní dvojtřídní obecnou školu (v originále "die dortige 2kl. Volksschule" - pozn. překl.). Po dvou třídách chlapecké měšťanské školy v Kašperských Horách (v originále "in Bergreichenstein" - pozn. překl.) složil přijímací zkoušku na německý učitelský ústav v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.), na kterém také v roce 1910 odmaturoval. Nejprve byl ustanoven od 1. ledna roku 1911 učitelem na čtyřtřídní německé obecné škole v Rehberku (dnes Srní - pozn. překl.), a to jako substitut. Ve stejném postavení byl až do 30. srpna 1913 přeložen na dvojtřídní německou obecnou školu ve Zhůří pod Javornou (v originále "in Haidl" - pozn. překl.). Po složení maturity (v originále "nach Ablegung der Reifeprüfung" - pozn. překl.) byl jmenován provizorním učitelem I. třídy (v originále "zum prov. Lehrer 1. Kl." - pozn. překl.) a od 1. března roku 1914 dosáhl téhož postavení definitivně. Za první světové války působil jako učitel a ředitel jednotřídních škol ve Velkém Boru, Pasece a Skelné (v originále "in Großhaid, Holzschlag und Glaserwald" - pozn. překl.). Od 1. září 1925 nastoupil jako řídící učitel do své domovské obce Stodůlky až do svého přeložení v téže služební hodnosti na dvojtřídní německou obecnou školu do Heřmanic (v originále "in Hermanitz a.d. E.", tato východočeská obec /Heřmanice na Labi/ v dnešním okrese Náchod /tehdy okr. Dvůr Králové/ je rodištěm proslulého vojevůdce Albrechta z Valdštejna a v tamním kostele jsou pochováni i jeho rodiče /matka roz. Smiřická ze Smiřic byla původně stejně jako její manžel příslušnicí Jednoty bratrské/" - pozn. překl.). Po přičlenění sudetských území k Říši se pokusil podle zákona o odškodnění o návrat domů (rozuměj na Šumavu, připadlé v této své části k bavorské župě Bayreuth - pozn. překl.), kteréžto jeho žádosti bylo vyhověno.
Kronika obecné školy Dolejší Krušec 1937-1945
Nejenže ve škole v Dolejším Krušci složil následně přísahu věrnosti Vůdci a Říši, nýbrž byl už předtím 1. února 1940 v Liberci (Reichenberg) i doživotně (!) zavázán místodržícím Konradem Henleinem úřední příslušností k tzv. Sudetské župě (Gau Sudetenland). Tak to prostě v totalitě a jejím školství funguje. Působil jako "Zellenleiter der Partei", "Blockleiter der NSDAP", "Untergruppenführer des Reichsluftschutzbund" (tj. říšské protiletecké obrany), "Landwachtführer" (tj. vedoucí tzv. "venkovské stráže"), obecním radou, pokladním a vedoucím knihovny ("Büchereileiter"). Irmhilde Zettlová, která roku 1943 v září podle školní kroniky, odešla z Dolejšího Krušce, kde působila jako učitelka ručních prací, učit a ředitelovat ("übernahm Lehr- und Leiterstelle") do Mochova-Žežulky (Mochau-Scheschulka), je dcerou Karla Zettla (1889-1945), zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. S Jakobem Zettlem má jen shodné příjmení (Zettlů - možná je to příjmení zkomoleninou českého výrazu "sedlo" - tu bylo opravdu habaděj). Otec a jmenovec Jakoba Zettla se podle záznamu křestní matriky farní osady Dobrá Voda (Gutwasser) u Hartmanic narodil ve Stodůlkách čp. 73 ("Zettlhof") dne 30. června roku 1856 a byl v dobrovodském kostele sv. Vintíře (jde mimochodem jediný kostel na světě toho zasvěcení!) téhož data i pokřtěn farářem Ignazem Schreinerem (ten má /psal se i Hynek Šreiner!/ samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) jako syn Johanna Zettla, "majitele gruntu" ("Grundbesitzer") čp. 73. ve Stodůlkách (na kterém předtím hospodařil jeho otec a jmenovec Johann Zettl se svou ženou Annou Marií, roz. Schmidovou ze Stodůlek čp. 54) a Rosalie, dcery stodůleckého rolníka Johanna Koppa z tamního stavení čp. 57 a Barbary, roz. Gerlové z Hartmanic čp. 18. Více se dovídáme i ze dvou nepodepsaných krajanských nekrologů (poněvadž krajany bezpochyby jsme všichni přese všechno, co se mezi námi i naší vinou nakupilo) k úmrtí Jakoba Zettla 28. listopadu roku 1976, jak v českém překladu následují.
Dva nekrology
Anonym
Dobrá Voda - Sv. Vintíř: Řídící učitel v.v. (v originále "i.R." - pozn. překl.) Jakob Zettl zemřel dne 28. listopadu 1976 ve městě Weilheim an der Teck (švábské město na území spolkového státu Bádensko-Württembersko - pozn. překl.). Dp. děkan Weishäupl (Peter Weishäupl je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) ocenil nad hrobem zesnulého jako vychovatele a člověka, spolkoví představení vzpomněli zesnulého krátkými proslovy a položením věnců. Jakob Zettl se narodil 20. května roku 1891 ve Vídni, kde byl zaměstnán jeho otec (v originále "wo sein Vater als Angestellter tätig war" - pozn. překl.). V roce 1893 však otec převzal rodný statek "Zettlhof" ve Stodůlkách (podle archu sčítání lidu z roku 1921 pro stavení čp. 73 ve Stodůlkách to bylo k 1. lednu téhož roku - pozn. překl.), takže Jakob mohl trávit svá mladá léta na Šumavě. Od roku 1910 učil na různých venkovských školách okresu Sušice (v originále "in verschiedenen Dörfern des Bezirkes Schüttenhofen" - pozn. překl.), brzy ale se však stal řídícím učitelem v domovských Stodůlkách. Tady našel tento dobrotivý člověk a přítel mládeže bohaté pole působnosti. Rádi vzpomínají jeho někdejší žáci na tohoto vychovatele, který jim dal do života tolik. Kromě výuky s nimi hrál divadlo, založil pěvecké sdružení, byl regenschorim malého zdejšího kostela a byl i jinak všestranně spolkově činný. V roce 1933 byl přeložen jako řídící učitel na krásnou školu v okrese Trutnov (v originále "im Bezirk Trautenau", jde ovšem o Heřmanice v dnešním okrese Náchod - pozn. překl.), vrátil se však už roku 1940 zpátky na Šumavu a byl až do roku 1945 ředitelem německé obecné školy v Dolejším Krušci (v originále "bis 1945 Schulleiter in Körnsalz" - pozn. překl.). Po vyhnání žil se svými věkem už značně pokročilými rodiči v Karlsruhe, kde se však nedokázal trvale usadit (v originále "wo er aber nie Fuß fassen konnte" - pozn. překl.). Jakmile to běh času dovolil, přesídlil do už zmíněného Weilheim an der Teck. Zde konečně jako by znovu ožil zejména díky práci na zelinářské zahradě a ovocném sadu tam pod pohořím Švábská Alba, které mu připomínalo Šumavu. Jeho poslední týdny byly poznamenány těžkou chorobou. Kéž je mu, příteli dětí a lidí, na onom světě dopřána radost věčná!
Glaube und Heimat, 1977, č. 1, s. 8
Kirchheim unter Teck: Ve věku 86 let zemřel na první neděli adventní náš člen (rozuměj člen místní pobočky sdružení DBB /Deutscher Böhmerwaldbund/ - pozn. překl.). krajan ze Stodůlek a učitel ve výslužbě Jakob Zettl. Přes mnohé těžkosti se ještě účastnil setkání ve Stuttgartu a srazu abiturientů (maturoval, jak už zmíněno, v roce 1910 na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích - pozn. překl.). Takové události zanedbal tolko vzácně. Pro kolébku svého rodu, tj. Stodůlky (ty jsou tu mylně označeny za jeho rodiště /"Geburtsort"/ - pozn. překl.) a okolí, sepisoval kronikářské záznamy (v originále "machte er Aufzeichnungen für eine Chronik" - pozn. překl.). Také jeho nynější domov, tj. město Weilheim an der Teck, mu nebyl lhostejným. Celá léta se tu aktivně podílel na práci zahrádkářského spolku. Pro nás krajany byl Zettl příkladem povinné úcty k domovu. Jeho souhlas nám pak byl obzvláštní ctí. Nad hrobem pronesl děkan Weishäupl z Děpoltic (v originále "Depoldowitz" - pozn. překl.) děkovný proslov a vyzdvihl v něm pedagogické kvality zesnulého (v originále "und rühmte die Vorzüge des Verstorbenen als Lehrer und Jugendbildner" - pozn. překl.). Každý jednotlivý mladý člověk mu byl v duchu Clemense von Brentano (blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) důležitým. Výchova, vzdělání a podpora mladých lidí se mu jevila věcí významnější nad jiná umění. Vzpomínáme na něho s velikou vděčností. Ať odpočívá v pokoji!
Hoam!, 1977, s. 11-12
- - - - -
* Vídeň (A) / Stodůlky / Kašperské Hory / České Budějovice / Srní / Zhůří pod Javornou / Velký Bor / Paseka , Stodůlky / Skelná ( Stodůlky / Dolejší Krušec / † † † Weilheim an der Teck (BW)
