logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PHILIPP ZÖLLNER

V nejhlubší úctě podepsaný...


Prezidiálním dekretem vysokého c.k. místodržitelství čís. 26631 ze dne 29. října 1851 bylo v nejhlubší úctě podepsanému uděleno povolení ku pořádání divadelních představení v království Českém a týž se až dosud vždy všemožně přičiňoval, aby vyhověl příslušným, v tomto oboru platným zákonitým předpisům a kojí se blahou nadějí, že při svých představeních vždy zachovával přísně loajální stanovisko, za což mu bylo při mnohých příležitostech ze strany slavných úřadů vysloveno plné uznání.
V nejhlubší úctě podepsaný vzal by si i propříště za úlohu na této dráze pokračovat, avšak jeho pokračující vysoké stáří (80 let) a přibývající slabost zraková připomínají mu osud starých lidí, a právě proto považuje za svou povinnost postarat se ještě zavčas o budoucnost svých příbuzných.
Jak z přiloženého oddacího listu vidno, jest v nejhlubší úctě podepsaný ženat, jest tedy zcela přirozené, že se v nejhlubší úctě podepsaný tím více cítí povinen zabezpečit existenci své manželky, která se rozhodla v jeho vysokém věku o něho se starat a věnuje mu veškerou svou oddanou péči, a to tím spíše. že mimo šatnu a divadelní knihovnu nemá jako snad nyní divadelní ředitelé žádného jiného jmění.
V případě úmrtí v nejhlubší úctě podepsaného nastalo by pro jeho manželku a dvě dítky skutečná nouze, neboť jeho úmrtím by pozbyla platnosti jeho koncese a jeho manželka nejenom že by nebyla oprávněná provozovat divadelní představení, ale byla by nucena také se značným nákladem pořízenou knihovnu a též v každém směru cennou garderobu za jakoukoli cenu prodat a mimoto též i veškerý angažovaný divadelní personál okamžitě propustit. Aby předešel tedy té katastrofě, odvažuje se v nejhlubší úctě podepsaný se svou spolupodepsanou manželkou pronést tuto pokornou prosbu.
Vysoké prezidium c.k. místodržitelství račiž divadelní koncesi již nyní převést na jeho manželku Elisabeth Zöllnerovou a jí dovolit, aby napříště již sama mohla vést divadelní provoz a aby bylo podepsanému umožněno v jeho vysokém věku alespoň několik dní věnovat se klidu a odpočinku, přičemž si podepsaný dovoluje poznamenat, že jeho manželka dle vysvědčení 2. a 3. v každém směru potřebné vzdělání, rutinu a úplnou schopnost ku vedení divadla má, což jest též zřejmo z toho důvodu, že táž skutečně již delší dobu ekonomické záležitosti divadelní sama vede a v každém směru nezištná, nyní ve věku 40 let a rakouského císařství příslušná jest, a jistě se přičiní přesným plněním příslušných divadelních předpisů stát se hodnou této vysoké cti.
Konečně dovoluje si v nejhlubší úctě podepsaný ještě podotknout, že se vidí nucen k tomuto kroku i z toho důvodu, jelikož zdatnější, lepší z jeho herců následkem starosti o svou budoucnost budou hledat angažmá u jiných společností se zřetelem na jeho vysoký věk, čímž by se lehce mohlo stát, že by v nejhlubší úctě podepsaný mohl upadnout v nouzi nebo strádání.


J. Knap, Zöllnerové - Dějiny divadelního rodu (1958), s. 108-109

Na německy psané podání (přeložené v knize Josefa Knapa zřejmě jejím autorem /poznal jsem ho zblízka jako výjimečného literáta a člověka/ a označené týmž za "přesvědčivě věcné, někde i lidsky jímavé"), datované v Českých Budějovicích dnem 2. srpna roku 1861, došla v říjnu 1862 zamítavá odpověď pouhé čtyři měsíce před smrtí žadatelovou. Dokonal na masopustní úterý, v "čase maškar", jak píše Knap, 15. února 1863 v Plzni, kde je i pochován. Stalo se tak v jeho nedožitých 80 letech, známe-li dlouho kolísající datum jeho narození, kterým je 11. duben roku 1783, potvrzený opravdu čtivou rodovou monografií z Knapova pera "Zöllnerové" (1958) a dnes i digitalizovanou matrikou (otec přestoupil k římskokatolické církvi rok před jeho narozením). Nekrolog v časopise Lumír poznamenává, že zesnulý byl českého jazyka málo mocen a česky hrával jen Jirku ve Štěpánkově proslulé hře "Čech a Němec". Rod Zöllnerových pocházel ze Saska, kde byl děd pisatele textové ukázky Philippa Zöllnera Franz Johann Zöllner (1725-1805) podkoním v Drážďanech (Dresden), jeho syn a Philippův otec Johann Friedrich Zöllner (1745-1835) působil posléze jako herec a režisér německého divadla v uherské Pešti, kde od roku 1838 vystupovala tehdy šestnáctiletá (narodila se 31. července 1822 v sedmihradské vsi Alsótök, česky by se řeklo "Dolní Dýně", dnes rumunským místním jménem Tiocu de Jos /vyslov "Tioku de Žos"/ v župě Kluž) Erzsébet (tj. Alžběta či Eliška česky) Cinegeová, o 40 let mladší než Philipp Zöllner, která se ještě před smrtí první Philippovy ženy Josefy, roz. Pauliové původem ze Štýrského Hradce (Graz) a zesnulé v roce 1858 ve Vídni, stala matkou dvou jeho synů (jako Philippův pohrobek přišel na svět ještě jeho poslední syn Karel). Kořeny Zöllnerových jsou tedy německé a řekněme rakousko-uherské, ale veteránský německý fraškář a principál (Neruda v České Thalii 1867 ostatně napsal: "České divadlo vyvinulo se z divadla německého, nelze to popírat a je to vidět, bohužel.") Philipp, tedy Filip (to křestní jméno /otec přestoupil v rodném synově Hainburgu na Dunaji, slovensky Hájhrad, jen 4 kilometry na jihozápad od Devína, od protestantství ke katolické víře/ dostal prý chlapec ostatně z maďarštiny na počest hainburského otcova chlebodárce hraběte Fülöpa Bathyanyiho) Zöllner věnoval posledních 12 let svého dlouhého života českému kočovnému divadlu a stal se přítelem českého divadelního klasika a textaře české národní hymny "Kde domov můj" Josefa Kajetána Tyla, který s Zöllnerovou divadelní společností takříkajíc doživořil (zemřel 11. července 1856 v Plzni jako její nemocný "komediant" /20. dubna toho roku vstoupil v Českých Budějovicích naposledy na jevištní prkna vůbec v titulní roli své vlastní divadelní hry "Chudý kejklíř"/) a jehož plzeňský hrob najdeme nedaleko principálova. Eliška Zöllnerová přežila svého muže o více než 48 let (zemřela 25. července 1911 v Častolovicích a je pochována na tamním hřbitově nad Divokou Orlicí a hercům, nesoucím rakev s jejími tělesnými ostatky, hrála prý hudba melodii z "Dalibora" a dueto z "Prodané nevěsty") a i poslední, německy psaná koncese, byla společnosti "Zöllnerovo divadlo" vystavena protektorátním Zemským úřadem až v červenci 1944, tedy ještě 33 let poté. Ta koncese platila do 31. prosince roku 1945. Devadesát let po smrti Tylově bylo v roce následujícím, tedy v roce 1946, už opravdu všechno naprosto jinak. Ještě že ten houslista Mareš ze hry "Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka" zpíval tu svou píseň, tázající se po našem domově, poslepu.

- - - - -
* Hainburg an der Donau (A) / České Budějovice / † † † Plzeň

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku v roli Dona Cesara ze Schillerovy hry Nevěsta messinská, uchovávaném ve sbírkách Národního muzea v Praze
Jeho žena Eliška Zöllnerová ve zralém věku
Dcera Elisa, členka Leopoldovského divadla ve Vídni
Divadelní cedule počeštěné Zöllnerovy společnosti pod uměleckým vedením J.K. Tyla ke hře "Záhuba rodu Přemyslovského" od F.B. Mikovce

zobrazit všechny přílohy

TOPlist