ANONYM (20. stol.)
Dopis prezidentovi Spojených států severoamerických
(1945)
Pane prezidente,
když bylo po vstupu jednotek americké armády do města Krumlova a na naše území vysloveno přání, aby německé obyvatelstvo dalo najevo svou národní příslušnost vyvěšením amerických vlajek, rádi jsme tomu vyhověli. Vyjádřili jsme tím jednak loajalitu vůči obyvatelstvem vítané americké armádě, jejíž přítomnost nám poskytla ochranu, jednak jsme tuto armádu nechtěli nechat na pochybách o naší národní příslušnosti.
S tísnivou starostí (v originále "in banger Sorge") jsme museli vzít na vědomí, že naše vlast byla přičleněna k nové Československé republice, která neposkytuje našemu mírovému životu a svobodě v žádném případě nijakou oporu.
Pochopili jsme správně situaci a chceme si být opravdu jisti slovy, že americké jednotky přicházejí na německé území nikoli jako utlačovatelé a jako nepřátelé, nýbrž jako osvoboditelé.
Poněvadž připojení ke státu jako Československo nejen neopravňuje takovou naději, ale dává nám naopak při znalosti české národní povahy a také u vědomí prohrané války německého národa z české strany očekávat jen brutalitu, bezohlednost, neporozumění, útlak a otroctví, prosíme Vás, pane prezidente, abyste nad naší vlastí převzal protektorát pro nynější i věčné časy.
Nemůžeme věřit tomu, že byste bez ohledu na názor čtvrt milionu obyvatel přiznal toto území nějakému státu nám cizímu, který utiskuje a vyvrací menšiny a ničím, zhola ničím nepřispěl k vítězství spojenců.
Stavíme se pod Vaši ochranu, ochranu Spojených států amerických, a doufáme, že podniknete v duchu mezinárodního práva okamžitá opatření v tom směru. Prosíme, abyste o právu na tuto zemi, na německou šumavskou župu (v originále "an den deutschen Böhmerwaldgau") prostudoval literaturu o její historii, s níž byl po mnichovské dohodě obeznámen anglický zástupce Chamberlain. Prosíme o neodkladná, pronikavá opatření na ochranu našeho pracovitého lidu, věrně lpějícího na rodné půdě, před českými utlačovateli.
Jen několik slov o naší šumavské župě:
Na kulturním sněmu ve Vimperku 27.4.1941 promluvil školní rada Bürger z Prachatic, který jasně dovodil, že Šumava (Böhmerwald) představovala v historickém, kulturním i zeměpisném ohledu vždycky jediný celek.
Šumavské území, jak je dostatečně patrné z přiložených dvou map, je cca. 2485 km2 velké a žije na něm cca. 244.000 německých obyvatel. Jde tedy o území právě tak velké jako Velkovévodství Lucemburské či, pro jiné srovnání, o něco menší než Rhode Island a právě s týmž počtem obyvatel jako má Delaware.
Na tomto území převažuje pohorské zemědělství. Jsou tu jedinečné krajinné krásy, enormní bohatství dřeva (51% povrchu území tvoří les) a obyvatelstvo představuje pracovitý lid bavorského kmene. Území nemá však nijaký životně důležitý význam pro Československo.
My Šumavané jsme v životě uvykli práci a rádi slibujeme, že jako samostatný svobodný stát resp. spolkový stát pod ochranou Spojených států amerických budeme s největší radostí a navyklou vytrvalostí pracovat tak, abychom svému protektorovi byli v každé době ku cti. Naše území se dokáže samo uživit. To, co mu chybí, rádi přijmeme od své nové mateřské země. Máme obecně jen jediné přání: klid a pořádek. Chceme zdvojnásobit své úsilí, pokud nám to přání dokážete splnit!
Naši otcové byli svobodný lid v tomto státě a nám se příčí být otroky. Přijmeme všechno, jen ne to, abychom uznali Čechy jako pány. Víme, že jsme jako součást německého národa prohráli válku. Ji samu ani poměry, které ji provázely, jsme však my nezavinili. Poté, co náš národ kapituloval, žádáme jako zástupci Šumavské župy, která prakticky existuje už od dělení krajů z 28.1.1907, nikoli o milost, ale slovy amerického Prohlášení nezávislosti ze 4. července 1776 považujeme za své právo a prohlašujeme zároveň:
When in the Course of human events, it becomes necessary for one people to dissolve the political bands which have connected them with another, and to assume among the powers of the earth, the separate and equal station to which the Laws of Nature and of Nature's God entitle them, a decent respect to the opinions of mankind requires that they should declare the causes which impel them to the separation. We hold these truths to be selfevident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. That to secure these rights, Governments are instituted among Men, deriving their just powers from the consent of the governed, That whenever any Form of Government becomes destructive of these ends, it is the Right of People to alter or to abolish it, and to institute new Government, laying its foundation on such principles and organizing its powers in such form, as to them shall seem most likely to effect their Safety and Happiness. (příslušná pasáž The Declaration of Independence, v dopise uvedená německy, je zde pro přesnost citována v originále - pozn.překl.)
O tato úvodní slova amerického Prohlášení nezávislosti opíráme právo uspořádat svou existenci tak, aby mohlo být území naší Šumavy prohlášeno za spolkový stát Spojených států amerických a aby mohly být na naši prosbu poskytnuty i záruky tomuto prohlášení, které se děje ze svobodné vůle, bez donucení, v naději, že naše zrale uvážené rozhodnutí přinese našemu lidu provždycky mír a svobodu.
Předpokládáme, že tato žádost bude Vámi, pane prezidente, co nejrychleji předána ke kladnému vyřízení a že nezapadne. Chováme k Vaší osobě stejnou důvěru, jakou máme vůči vlastnímu pocitu odpovědnosti, vedoucího nás ke kroku, který reprezentuje tento dopis. Jeho následky jsme plně a zcela uvážili a počítáme s jeho co možno nejrychlejším vyřízením.
Autoři této žádosti, která je v zájmu obyvatel našeho území, se ohlásí u guvernéra americké vojenské správy města Krumlova poté, až uvidí úspěch naší žádosti, poněvadž pomstychtivost českých utlačitelů nezná hranic.
Pokud by mohla vzniknout pochybnost nad zněním tohoto dopisu, nakolik byste se mohl domnívat, že snad neodpovídá smýšlení obyvatel našeho území, pak prosíme o uspořádání plebiscitu na základě roku 1938 se dvěma otázkami:
1) pro samostatný spolkový stát USA (svoboda),
2) pro připojení k Československé republice (útlak).
V každém případě děkujeme za ochranu, kterou nám poskytují Vaše jednotky a prosíme, aby naše území nebylo vydáno na pospas české zvůli, tj. aby okupační jednotky nebyly staženy, ale ponechány k zajištění Vaší ochrany nad naším územím.
Podle mnichovské dohody, podepsané anglickým ministerským předsedou Chamberlainem a francouzským ministrem Daladierem, bylo naše území vyňato ze svazku někdejší Československé republiky. Je tedy pokus znovu připojit naše území k nové české republice (neue tschechische Republik) jednáním protizákonným!
Chceme zde na půdě našich otců v klidu a pořádku žít jako svobodní lidé. To je naše jediné přání a my toto přání budeme vždy znovu přiměřenými prostředky dávat najevo. Je to ten nejprostší příkaz lidského práva a lidské důstojnosti!
Doufáme v nový čas ve vývoji našeho území, snad jako příklad pro novou Evropu.
Máme opravdovou, nejlepší vůli.
Přijměte, pane prezidente, náš návrh. Kéž pomůže nám i Vašemu národu domoci se cti a práva.
Lidé, jimž leží osud Šumavy velice na srdci
Seznam příloh (ty se s dopisem nedochovaly - pozn. překl.):
a) listina Soběslava II. o právech Němců z roku 1180,
b) prohlášení německých zástupců roku 1920 v pražském parlamentu,
c) "Wer war zuerst da?"(Kdo tu byl první?) - historický článek,
d) mapa Böhmerwaldgau (protektorátní a zemské hranice),
e) česká mapa jazykových hranic z roku 1934, vydaná počešťovacím spolkem; Zde označená česká menšina v jinak německých místech má sloužit k prosazení českých úředním míst v tomto území (pošta, železnice, policie atd.).
Text dopisu je přeložen v úplnosti. Citovaný v něm školní rada Josef Bürger, rodák ze šumavské osady Žlábek (Rindles) u Horní Plané (Oberplan), který se po válce a odsunu (vyhnání) zasadil o zřízení Šumavského muzea na Horním hradě v bavorském Pasově, zemřel ve věku 93 let 15. 3. 1981 v hornorakouském Attnangu. Dopis je psán na cigaretovém papíře a pochází z pozůstalosti jednoho českobudějovického archiváře, z níž se dostal do fondu Jihočeské vědecké knihovny. O jeho pravosti lze velmi věrohodně uvažovat, ačkoli doložit a potvrdit ji lze jen těžko. Je datován v "Krummau a.d.Moldau" (tak byl za války úředně Krumlov přejmenován) 12. 6. 1945. Připomenu jen, že ta dvě města, České Budějovice a Český Krumlov, byla kdysi něco jako hlavní města tehdy převážně německy hovořící Šumavy. Jeden německy píšící budějovický autor, jmenoval se Karl Franz Leppa, uváděl dokonce jako své rodiště Budweis am Böhmerwald, tj. Budějovice na Šumavě. Překlad byl zveřejněn roku 2000 v květnovém čísle renomovaného měsíčníku Přítomnost ve dnech výročí konce druhé světové války.
- - - - -
Český Krumlov
