HERBERT FASTNER

An da Grenz

Ganz nouhat, glei bom Woidrand int,
wo's hoißt am Schlogbam: "Hoit"
glei entertoi, wo da Grenzboh rinnt,
wor 's Hoamatdorf im Böhmerwoid.

Des Elternhaus längst nimmer steht
vom ganz'n Ort ist nur oa Haus mehr blieb'm.
Da Woid wochst zure, d' Wies'n wern scho öd,
so org, so org, ham s' es do trieb'n.

Und ganz voloss'n und so oarm
schaut 's um vo da Höh.
A paar hundert Schritt war 's nur bis hoam.
Wia tuat 's ma in da Brust so weh!

Moch i de Aug'n a wengerl zua,
do lebt de hoamat nah vor mir:
I sehg mi no ois Hüatabua,
de Stub'm im Haus, de Gred, de Küah.

An Votan, wia ra werkt im Stoi.
Er spannt grod d Ouchsn a.
Sei Pfeifa stopft a se no voi
Hot 's ses vodeat, da storke Mo.

Wia se d Muatta mit de Kloana gfreit,
Sie hot s' jo olle gern.
Bei sovej Oawat, sovej Leit,
do muass fei zuaglangt wern.

Da Bruada i da Hauswies mahd,
de Schweiwal schiaß'n umanand,
de Kerschban blüah'n, da Hahna kraht
und d Sunn scheint friedle übers Land.

Owa wia i wieda umischau,
wos muass i iazt do entn sehgn!
O groußa God, du Liawe Frau,
Wos ist mit unsra Hoamat gschehng?

Na hranici

Závora poroučí ti: "Stůj!"
tam, kde končíval les,
kde šumí potok, domov můj
byl kdysi, má rodná ves.

Dávno nestojí rodný dům,
z obce nic nezůstalo snad.
Pusto z luk žaluje oblakům,
zlu je v nich panovat.

A přece je ti na dosah
tam domov, pár set kroků jen.
Stesk cítíš kdesi v nitru. Ach,
jsi jím už zaplaven!

Stačí jen oči přimhouřit
a ožije vše to zas:
pasáčka zříš se stádem jít,
náš dům, svůj dětský čas.

I otce volky zapřahat
na dvoře vidíš tam.
Fajku pak do plna si cpát,
jak umí to jen sám.

Maminku s hejnem dětí blíž,
každé z nich je jí vším.
Dřiny, že každý se podlomíš.
A ona ne, já vím.

Bratr teď kosí na našem.
Kohoutí slyším křik.
I vlaštovek. Třešeň kvete všem
v slunci, buď Bohu dík.

O tom jsi snít tu chvíli stih,
však krutou pravdu znáš.
Bože, Máti tam v nebesích,
proč zašel tak domov náš?

1958

Slovníček: org = zlé, moch i wengerl zua = maličko zavřu, Votan = otce, Stoi = stáj, Ouchsn = volci, Mo = muž, Oawat = práce, Hauswies = domácí louka, mahd = kosí, seče, Schweiwal = vlaštovky, Kerschban = třešeň, umischau = rozhlédnu, do entn sehgn = tam dole uvidět, o groußa God, du Liawe Frau = ó velký Bože i ty Paní Naše, ist gschehng' = stalo se.

Na straně 305 knihy Erinnerungen an Buchwald - Ein Heimatbuch der höchstgelegenen Böhmerwaldgemeinde, jak vyšla roku 1986 u Morsaka v Grafenau už ve druhém vydání, najdeme i tyto nářeční verše jejího autora, který tu jinak rodnou obec popsal do poslední chalupy včetně blízké Kufnerovy pily (tu připomínám zejména proto, že jsme v létě roku 2005, kdy se naštěstí právě dokončovala obnova někdejšího Pešlova bučinského hotelu, marně hledali v lesích při Malé Vltavici jakoukoli její stopu). On sám se na Bučině (Buchwald) v domě čp. 7, zvaném "ban Micheibauern", později "ban Fritzn", 13. července 1929 narodil Friedrichu (Fritzi) a Theresii Fastnerovým, jimž Pánbůh jinak nadělil dohromady celkem 14 ratolestí. To zásluhou Fastnerových, jmenovitě Herbertova staršího bratra Kiliana (zemřel v 96 letech 4. září 2005 v "sousedním" bavorském Finsterau), stojí v dnes zaniklé rodné vsi pamětní kaple v místech, kde bývalo jejich stavení.

Za Herbertem Fastnerem

Rosa Tahedlová

Dne 11. července 1987, dva dny před dovršením svých osmapadesátin, odevzdal ve Zwieselu v Bavorském lese vrchní poštovní rada Herbert Fastner svůj tichý osud navždy už do Božích rukou.
Jeho pouť životem započala 13. července 1929 v Bučině, nejvýše položené šumavské obci prachatického okresu. Tady prožil v kruhu svých 13 sourozenců prosté dětství, jemuž příroda horského lesního okolí časně vnukla lásku ke všemu, co Bůh stvořil. Jako nadaný školák odchází odtud pak "na študia" do gymnázia v Prachaticích a už tady projevuje své múzické sklony. Vzdělání ovšem v letech 1945 a 1946 násilně přerušuje útěk a vyhnání celé velké rodiny Fastnerovy ze staletého domova. Mladý Herbert však neskládá ruce v klín. Se sobě vlastní nezlomnou vůlí prosadit se maturuje v bavorském Pfarrkirchen. Jeho snem je stát se malířem nebo architektem, ale léta poválečné nouze ho donutí spokojit se praktickým životním zaměřením. Tak vstupuje do služeb německé spolkové pošty a po nejrůznějších etapách profesní kariéry (působil dlouho i v Regenu, kde žil po válce se svou ženou i proslulý šumavský vypravěč Josef Pscheidl - pozn. překl.) zakotvuje posléze ve Zwieselu, takřka na dosah někdejšího nezapomenutelného šumavského domova. Tady se oženil s Marií Strunzovou rodem z Knížecích Plání (Fürstenhut), stal se otcem čtyř dětí a zbudoval pro svou rodinu prostorný dům, který pod svou střechou skrývá pravé poklady lidového umění, jak je tu shromáždil svou neúnavnou sběratelskou pílí. Vedle vzorného výkonu poštovní služby se totiž vypracoval i ve skutečného znalce lidové umělecké tvorby. Zde našly dávné vlastní umělecké sklony velké tvůrčí pole působnosti a jeho úsudek a schopnosti nalezly brzy v odborných kruzích náležitý ohlas.
Přitom zůstal Herbert Fastner i nadále a provždy oním prostým a vnímavým venkovanem ze šumavských lesů, který dokázal zprostředkovat všem, kdo o to stáli, kulturní bohatství své rodné končiny i druhého nabytého domova, jímž se mu stal po válce Bavorský les. Připomeňme tu jen krátce výstavu podmaleb na skle při krajanském setkání v Ingolstadtu v roce 1985. Krajanský měsíčník Böhmerwäldler Heimatbrief obohatil svými fundovanými příspěvky, jeho dům ve Zwieselu se stal zaslíbeným místem sběratelů a milovníků lidových uměleckých artefaktů. Každou volnou hodinu trávil tím, že vracel dávný lesk starým předmětům venkovských domácností - od sklínek na šňupavý tabák po malované selské skříně. Tuto zálibu dokázal realizovat i ve skvostných obrazových publikacích, z nichž vyšly vesměs v nakladatelství Morsak svazky "Bauernmöbel des Bayerischen Waldes", "Gib mir dein Herz ins mein", "Oh, heilige Mutter Anna, hilf!" a v neposlední řadě nejkrásnější z pamětních publikací o rodné Bučině "Erinnerungen an Buchwald" (v jiném Fastnerově nekrologu připomněla Maria Franková i jeho činnou účast na jiné vzorné souborné krajanské práci "Im Lande der künischen Freibauers", kam přispěl kapitolou rovněž o oné své zaniklé vsi - pozn. překl.).
V těchto knihách žije duch skutečného šumavanství. Vypovídají o lesním domově víc než by stačila jakákoli slova plané chvály a stesku. Právě během práce na publikaci o úctě svatoanenské ho zákeřně zastihla těžká choroba, která hubila tělo, ale ducha nezlomila tak snadno. Jeho paní mu stála po boku v těch posledních dvou letech utrpení, které tak statečně snášel, a až do poslední hodiny ho provázela obětavou a starostlivou péčí. V květnu 1987 za něho, nemocí už příliš zeslabeného, převzala ještě Kulturní cenu Bavorského Waldvereinu.
Duchem aktivní až do samého konce se svou železnou vůlí snažil prosadit postavení kaple na cestě z Finsterau do Knížecích Plání, zdávna zvané Kirchensteig. Uskutečnění tohoto svého záměru se už nedočkal, ale i on bude jistě, stejně jako jeho knihy, svědčit budoucím generacím o tom, jak se láska k domovu může stát živoucí hybnou silou, která dává všemu konání stejnou radost, vyzařující i do okolí, jako tomu bylo právě u Herberta Fastnera. Jemu se láska k domovu stala skutečně šťastným útočištěm duše na cestě k Bohu.
Zasloužil se o Šumavu!

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1987, s. 403-404

- - - - -
* Bučina / Prachatice / Regen (BY) / † † † Zwiesel (BY)