AMÉLIE HÜSSEROVÁ
Eja Hinterm Planskerwald im kleinen, leeren Haus dämmert träg im Fenster Mitzekatze - Spinne legt die letzten Silberfäden aus. Auf dem Rücken liegend modert eine Maus. Blütenranken lösen sich von feuchten Wänden - und mit unsichtbaren Händen flicht der Todesengel Kränze draus. |
Hejá Za Blanským lesem prázdný dům má být, tam líně dřímá v okně kočka Mici - a pavouk stříbří do šera svou nit. Na zádech myška tlí tu. Shnilý třpyt vyráží z květů podmáčené stěny a anděl smrti nikým neviděný z nich počne věnce vít. |
Hoam!, 1991, č. 9, 2. str. obálky |
|
P.S. Tyto verše nadepsané šifrou "Ottokar" mi autorka poslala 10. března 2012 jako přílohu jednoho svého dopisu. Když jsem jí vzápětí odpověděl jejich českým překladem, vyjádřila radost, že jsem porozuměl. |
|
Die Moldauherz Ganz unten, tief im Moldausee, wo mancher Schmerz sich Heilung sucht; liegt 's auf dem Grunde - Träge Fluten zieh'n vorbei, und selbst die Fische horchen; ob es noch am Leben sei? Ein Segler oben schreibt mit scharfem Kiel: "Das Herz ist tot, und, ach, gar bald ist auch der alte Wäldler an des Lebens Ziel!" |
Srdce Vltavy Úplně dole, hluboko v Lipně, tam, kde dno jezera snad i bolesti léčí: leží samo v míjení líného proudu a ryb, které naslouchají, zda vůbec dosud žije. Nahoře kýl hladinu prořezává a ví: srdce je mrtvé už. I lidem se to stává. |
Hoam!, 1991, č. 9, 2. str. obálky |
|
Heimweh Keiner mach' mir weis, Baum sei Baum und Blatt Blatt. Die Zweige sprossen doch als Greis, und meine Äcker blieben leer - und meine Träume wurden von der langen Heimwehresie schwer. Doch drüben überm Wald, da war ein jedes Blatt im Fallen noch ein Lied im Wind. - Jetzt spielt 's mit Moos auf der zerfallnen Dache dort - und rankt als Efeu an der alten Heimat; immerfort. |
Stesk po domově Ne, nikdo mi to nevysvětlí, strom jako strom, list jako list, pokaždé raší znovu z větví. Pole však pustnou dál a dál a snad i sen tou dlouhou cestou jako by steskem okoral. Tam doma kdysi nad lesem byl každý závan, listu tichý pád jak píseň. - Rve se teď na rozpadlé střeše mech s pnoucím břečťanem - vím, zarůstá tak navždy a mlčky stará zem. |
Hoam!, 1991, č. 9, s. 546 |
|
An den Böhmerwald Ich trage allen Lärm der Welt zu Grab in seinem Schoß. Leg meine Müdigkeit hinzu; doch sterb ich nicht, ich ruhe bloß. Und stört mein Herzschlag seinem stillen Lauf, so streckt er seine Hand nach mir und löst ihn dunkel auf. |
Šumavě Všechen hřmot světa sem dej, aby ho ztišil její klín. Leží tu země a umřít nemůže, jen spí. Tep mého srdce ruší jen ten mír a klid. Svou ruku natáhne je sevřít, temně stiskem tím je zastavit. |
Hoam!, 1991, č. 10, 2. str. obálky |
Švýcarská autorka uveřejnila svůj prvý román pod pseudonymem Ami Frossard, ale i on se týkal Šumavy, a to v létech válečných. Vyšel roku 1992 pod nesnadno přeložitelným titulem Die Meisterverstecker (Mistrovské převleky) a byl uvítán kritikou jako pozoruhodný pozdní debut zralého a osobitého talentu. Amélie Hüsserová se narodila 29. června 1931 v Bernu, kde publikovala i své verše, za svůj druhý román tu získala literární cenu a nedaleko toho poklidného švýcarského hlavního města také žije v obci Muri. Starý dům na místě dávné římské osady Aventinum, kudy kdysi prošly i baiuwarské kmeny a kde se nad Ženevským jezerem odehrává její druhý román, má tu na evropském pomezí francouzské a německé kulturní a jazykové sféry jistě také své noční přízraky. Zůstane na budoucím pokolení, aby i neklidný sen země naší dokázalo zjasnit tak, jako to dokázala paní Hüsserová, když jen tak mezi řečí za své budějovické návštěvy dokázala k původně francouzskému čtyřverší ze svého románu přičinit německou verzi:
Vaste ciel Gout de miel Arbres sombres Reves d' ombres |
Lichte Luft Honigduft Dunkle Bäume Schattenträume |
Poněvadž právě i Šumava bude její zásluhou hovořit v evropské a světové literatuře dvěma jazyky. Své šumavské básně napsala Amélie Hüsserová pro krajanský časopis Hoam! Liselotte Amélie Hüsserová-Bielserová, jak znělo její celé jméno, zemřela v Bernu 14. ledna 2022.
- - - - -
* Bern (CH) / Český Krumlov / Lodhéřov / † † † Bern (CH)