FRANZ ALMESBERGER

Des Jägers letzter Wunsch

Geht es dereinst mit mir zu Ende,
So tragt mich in den Wald hinaus -
Dass sich mein Blick noch auf ihn wende,
Der Heimat mir und Vaterhaus. -

Der Schauplatz meiner besten Taten,
Mein treuester Freund auf dieser Welt,
Bei Dir war gut ich stets beraten,
Geliebtes, grünes Waldeszelt. -

Drum möchte ich auch zuletzt noch schaun,
Hinein in Deine heilige Pracht,
Noch einmal muß Dir anvertraun,
Wie glücklich Du mir hier gemacht! -

Und dass von Dir zu gehn auf Erden, -
Allein macht mir das Scheiden schwer,
Wie soll ich droben selig werden,
Sagt, wenn der Himmel wälderleer?!

Für soviel stilles Glück hinieden
In mancher einsam schönen Stund',
Dem Wald sei drum mein Dank beschieden,
Wenn mir das Herz so todeswund.

In seinen reinen Gottesfrieden
Und unter seinem grünen Dach,
Sei leicht dann von der Welt geschieden,
Verhalle leis mein letztes "Ach"!

Wenn dann die Augenlider sinken, -
Der Mund verstummt für ewig wohl -
Soll doch die Hand noch zitternd, winken
Dann Dir, mein Wald, mein letztes "Lebewohl".

Poslední přání lovcovo

Když soumrak nad zemí se sklání,
rád les bych prošel naposled. -
To je i mé poslední přání,
když už mám domov opouštět.

Krásu přátelství, lásku mladou
rozdával, obšťastňoval nás
nejednou moudrou dobrou radou
zelený lesní zeměpás.

Ještě bych rád svým zrakem změřil,
lese, kus té tvé nádhery,
ještě jednou bych ti rád svěřil,
jak byls mně poklad veškerý.

Loučení s tebou těžší je mi,
že nevím, jak to unesu,
opustit tebe, pak i zemi -
řekni: je nebe bez lesů?

Za tolik štěstí chybí slova -
bolí, jen sotva vzpomene
a mlčky stačí poděkovat,
mé srdce k smrti raněné.

V tvém čistém, tichém Božím míru
mi ještě chvíli prodlít nech
a uchovat dej pevnou víru,
že nyní s tvým splyne můj dech.

Než v očích stmí se beznaděje
a ústa navždy oněmí,
ruka, jež v loučení se chvěje,
dává ti sbohem před všemi.

P.S. Strojopis básně je provázen poznámkou o místě a čase, kde text vznikl: Seligenporten (Oberpfalz), im Aussiedlungsjahr Oktober 1946, pod ní pak vlastnoručním podpisem autora. Je jím Ing. Franz Almesberger, který na nás mladistvě ještě shlíží z fotografie budějovické firmy Wildt z přelomu století a pak v lovecké póze už v prvých měsících druhé světové války v tehdy ještě jakoby za světem ukrytém zátiší buquoyského Žofína (Sophienschloss). Narodil se 4. září 1881 ve schwarzenberské myslivně na hlubocké Staré oboře, příslušející tehdy k obci Zahájí, a bylo mu na tom druhém snímku tedy už 58 let. Odsun ho zastihl v 65 letech a smrt 21. dubna 1963 v sárském Zweibrückenu (kde dodnes žije jeho dcera), daleko od Šumavy, kterou tolik miloval. V té básni na rozloučenou nepromluvil tak trochu starosvětský lovec ovšem jen sám za sebe, proto také už pro to "A" na začátku jména i noblesního autogramu se ocitá v samém čele jmen této šumavské antologie.

- - - - -
* Stará obora, Zahájí / Žofín / † Zweibrücken (SL)