logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF BINDTNER

... nejčistší a nejzjasněnější výraz rakouské duše

"... je to umělec své době daleko vpředu, zahrnující přitom veškerý její kulturní okrsek. Není snad jen citlivým vypravěčem prostých příběhů, nýbrž nedostižným malířem přírodních jevů a básníkem rodné Šumavy, není to nijaký pozdní romantik, nijaký epigon, nýbrž někdo nám vlastní, veskrze původní a osobitý, nijaký následník, nýbrž praotec, prvý pokrevní svědek nového, našeho nového umění, umělec nejvyššího rangu, v němž navíc dřímá ještě spousta možností, vůdce k vyšší duchovní kultuře, nejčistší a nejzjasněnější výraz rakouské duše." (v originále "... ist der Künstler seiner Zeit weit voraus und umfasst das gesamte Kulturgebiet seiner Zeit. Er ist nicht nur bloß ein feinsinniger Erzähler schlichter Begebnisse, sondern ein unübertroffener Naturmaler und der Dichter des Böhmerwaldes, kein später Romantiker, kein Epigone, sondern er ist uns ein Eigener, nicht ein Nachkomme, sondern ein Ahnherr, der erste Blutzeuge einer neuen, unseren neuen Kunst, ein Künstler höchsten Ranges, in dem noch viele Möglichkeiten schlummern, ein Führer zur seelischen Hochkultur, der reinste und geklärteste Ausdruck der österreichischen Seele." - pozn. překl.)

Na straně 9 své knihy "Adalbert Stifter. Sein Leben und sein Werk", vydané ve Vídni roku 1928 (její recenzi nacházíme i s úplnou citací předchozího vyjádření na stránkách Kohoutího kříže u jména Otto Jungmaira, s touž citací se pak lze i s udáním pramene znovu setkat ve sborníku "Geborgenheit und Gefährdung in der epischen und malerischen Welt Adalbert Stifters" /tj. "Bezpečí a ohrožení v epickém a malířském světě Adalberta Stiftera"/, vyšlém roku 2006 ve würzburském nakladatelství Königshausen & Neumann jako 55. svazek edice Deutsche Chronik /Duitse Kronik/, a to ve stati Eszter Szalaicsové "Adalbert Stifter: Der dichtende Maler - der malende Dichter" /str. 91 sborníku/) shrnul Josef Bindtner vlastní důvody svého zájmu o šumavského klasika. Vídeňský autor se narodil v metropoli nad Dunajem dne 10. dubna 1866 (jeho otec tu měl špeditérskou firmu) a skonal v ní 5. srpna roku 1939 (jeho poslední adresa byla Gersthofer Straße 84) ani ne měsíc předtím, než vypukla i pro Rakousko, tehdy už Hitlerovým "anšlusem"připojené k nacistické "Říši", tak osudová druhá světová válka. Vystudoval v rodném městě práva a stal se nejen Stifterovým životopiscem, nýbrž až do 12. ledna roku 1937 i předsedou vídeňského sdružení Adalbert-Stifter-Gesellschaft. Vydal v roce 1914 pod titulem "Memoiren meines Lebens. Gefundenes und Empfundenes" i paměti Ignaze Franze Castelliho (1781-1862), zastoupeného rovněž samostatně na webových stránkách Kohoutího kříže, roku 1923 pak "Erinnerungen aus Alt Wien" (tj. "Vzpomínky ze staré Vídně") Eduarda von Bauernfelda (1802-1890). Pochován je na vídeňském hřbitově Gersthof. Roku 1969 byla po Josefu Bindtnerovi pojmenována ulice v 18. vídeňském obvodu Währing při okraji Vídeňského lesa.

- - - - -
* Vídeň (A) / Horní Planá / Frymburk / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Dvě zprávy z tisku o jeho úmrtí - informovaly o něm Kleine Volks-Zeitung a nacistický Völkischer BeobachterDvě zprávy z tisku o jeho úmrtí - informovaly o něm Kleine Volks-Zeitung a nacistický Völkischer Beobachter
Nabídka jednoho bulharského antikvariátu zachytila původní obálku Bintnerovy knihy
Vazba výtisku ve sbírkách Jihočeské vědecké knihovny
Jeho heslo v německém literárním lexikonu

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist