DIETRICH BONHOEFFER
|
Christen und Heiden Menschen gehen zu Gott in ihrer Not, flehen um Hilfe, bitten um Glück und Brot, um Errettung aus Krankheit, Schuld und Tod. So tun sie alle, alle, Christen und Heiden. Menschen gehen zu Gott in ihrer Not, finden ihn arm, geschmäht, ohne Obdach und Brot, sehn ihn verschlungen von Sünde, Schwachheit und Tod. Christen stehen bei Gott in Seinen Leiden. Gott geht zu allen Menschen in ihrer Not, sättigt den Lei bund die Seele mit Seinem Brot, stirbt für Christen und Heiden den Kreuzestod und vergibt ihnen beiden. |
Křesťané a pohané Ve vší své nouzi lidé k Bohu jdou o pomoc, zdar a chléb volají modlitbou, aby jim nevládla nemoc, vina a smrt. Volá tak křesťan i pohan, rozdílu není. To v jeho nouzi lidé k Bohu jdou. Chudý je, hladový, bez střechy nad hlavou, slabost a hřích ho zmáhá, podmaňuje smrt. Při Bohu křesťan stojí v jeho utrpení. Ke všem nám v nouzi Boží kroky jdou. Tělo i duše jeho chlebem nasyceny jsou, za křesťana i za pohana podstupuje smrt a dává oběma své odpuštění. |
|
Von guten Mächten Von guten Mächten treu und still umgeben, Behütet und getröstet wunderbar, So will ich diese Tage mit euch leben Und mit euch gehen in ein neues Jahr. Noch will das alte unsre Herzen quälen, Noch drückt uns böser Tage schwere Last. Ach, Herr, gib unsern aufgescheuchten Seelen Das Heil, für das du und bereitet hast. Und reichst du uns den schweren Kelch, den bittern Des Leids, gefüllt bis an den höchsten Rand, So nehmen wir ihn dankbar ohne Zittern Aus deiner guten und geliebten Hand. Doch willst du uns noch einmal Freude schenken An dieser Welt und ihrer Sonne Glanz, Dann wolln wir des Vergangenen gedenken Und dann gehört dir unser Leben ganz. Lass warm und still die Kerzen heute flammen, Die du in unsre Dunkelheit gebracht. Führ, wenn es sein kann, wieder uns zusammen. Wir wissen es, dein Licht scheint in der Nacht. Wenn sich die Stille nun tief um uns breitet, So lass uns hören jenen vollen Klang Der Welt, die unsichtbar sich um uns weitet, All deiner Kinder hohen Lobgesang. Von guten Mächten wunderbar geborgen, Erwarten wir getrost, was kommen mag Gott ist mit uns am Abend und am Morgen Und das gewiss an jedem neuen Tag. |
O předivné tiché moci Ta divná dobrá moc svou sílu dá mi a věrně povede můj každý krok. Jí obklopen i dnes chci býti s vámi a s vámi prožít tento nový rok. Mé staré srdce ještě prudce buší a těžce nese zlobu těchto chvil; ach, Pane, podej vyplašené duši svou spásu, již jsi pro nás připravil. Máš-li však pro nás hořký kalich strastí, jež trpce přetékají přes kraje, my přijmeme jej, nechceme se třásti, vždyť s námi vždy Tvá dobrá ruka je. A kdybys dopřál, Bože milostivý, na světě radost v jasu slunečním, pak prožitého dobře pamětlivi svůj život celý dáme k službám Tvým. Své tiché světlo, jež se jasně skvěje, nech teple prozařovat naši noc a dej, ať smíme spatřit obličeje svých milých, které provází Tvá moc. Když po vichřici soumrak plyne tiše, rád chorálu bych lidstva naslouchal a za zdmi slyšel nést se výš a výše Tvých věrných dětí vděčnou píseň chval. Moc předivná nás tiše obestírá, a proto čekám příští uklidněn. Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra, a bude s námi každý nový den. |
|
Sivester 1944 |
|
P.S. Poslední strofa básně, adresované autorovým blízkým, je vyryta na podstavci Bonhoefferovy bysty v koncentračním táboře Flossenbürg.
|
Tod Kommt nun, höchstes Fest auf dem Wege zur ewigen Freiheit, Tod leg nieder beschwerliche Ketten und Mauern unsres vergänglilichen Leibes und unrer verblendeten Seele, dass wir endlich erblicken, was hier uns zusehen missgönnt ist. Freiheit, dich suchten wir lange in Zucht und in Tat und in Leiden. Sterbend erkennen wir nun im Angesicht Gottes dich selbst. |
Smrt Nuž přijď, veliký svátku na cestě k svobodě věčné, smrti, strhni tíživá pouta a stěny našeho těla, jež míjí, a zaslepené naší duše, abychom konečně spatřili, co vidět zde není nám přáno. Svobodo, tebe jsme se nahledali kázní a činem a strázní. Teď v umírání poznáváme v Boží tváři tebe samu. |
Tohle je konec...
"Dies ist das Ende, für mich der Beginn des Lebens." (tj. "Tohle je konec, pro mne začátek života." - pozn. překl.)
P.S. Takto cituje kapitán britské tajné služby Sigismund Payne Best (1885-1978) ve své knize "The Venlo Incident" (1950) poslední slova Dietricha Bonhoeffera, pronesená k němu před odchodem na popravu ze školy v městysi Schönberg.
Narodil se 4. února roku 1906 v dnes polské Wrocławi (tehdy Breslau v Německé říši) jako jedno z osmi dětí profesora psychiatrie na tamní německé univerzitě Karla Bonhoeffera (1868-1948) a jeho ženy Julie, roz. Tafelové (1842-1935) v rodině niterně lutersky zbožné. Studia v Berlíně a v Tübingen zakončil v 21 letech a už 3 roky nato se habilitoval. Působí jako vikář při německém sboru ve španělské Barceloně, poté jako farář v Londýně (tam v roce 1934 sepsal i svůj výklad Ježíšova kázání na hoře), 1935 se ale vrací do nacistického Německa. "Nemohu činit pravdivá rozhodnutí, doku žiju v bezpečí", řekl prý k tomu. Od roku 1935 vede kazatelský seminář tzv. Vyznávající církve (roku 1940 zakázaný) ve Finkenwalde (dnes Zdroje, předměstí polského Štětína /Szczecin/). Jeho názory na nacismus byly jenoznačné, válku jím rozpoutanou označoval už v předválečných časech jako "válku namířenou proti Kristu" a když se ho ptali, za koho se v ní modlí, odpověděl prý svému ekumenickému příteli: "Chcete-li to vědět, modlím se za porážku své země, protože věřím, že to je jediná možnost, jak zaplatit za všechno to utrpení, které moje země ve světě způsobila." Dostává se tím logicky i do spojení s hnutím, organizujícím atentát na Hitlera a pokus o převrat z 20. července 1944. Vězněn je už od 5. dubna 1943 v Berlíně, když se v lednu toho roku stačil zasnoubit s Marií Fernande Friederike von Wedemeyerovou (1924-1977, byla tedy o 16 let mladší a zemřela až 32 let po svém snoubenci v americkém Bostonu). Spoluvězně v Berlíně, Buchenwaldu, Schönbergu povzbuzoval kázáním i modlitbou. Hovořím tu i o verších. Tu první z básní přeložil Amedeo Molnár, druhou Dagmar a Petr Pokorných, ta třetí, vlastně jen závěrečná část větší básně s názvem Stationen der Freiheit, tj. Stanice svobody, je pak stejně jako prvá převzata z předmluvy Jana Milíče Lochmana k českému překladu Bonhoefferovy knihy Následování (Nachfolge) s podtitulem Výklad Kázání na hoře (Auslegung der Bergpredigt), vydanému v roce 1962 v nakladatelství Kalich. Druhá a nejdelší báseň tvoří samotný závěr přeložené knihy. Důvodem, proč jsem se ani nepokusil o překlad vlastní, je především skutečnost, že Molnár (1923-1990), Pokorný (*1933) i Lochman (1922-2004) jsou význačnými českými protestantskými teology a nelze tedy jejich vcítění a ponor do Bonhoefferova odkazu překonat. Jak se však vůbec ocitá jedna z vrcholných postav německého protinacistického odporu, mučedník víry, mezi "šumavskými" autory? Článek prof.Dr. Eberharda Dünningera (*1934), někdejšího generálního ředitele Bavorské státní knihovny, v časopise Der Bayerwald (č. 1 ročníku 2001) k tomu dodává přesvědčivá "místopisná" svědectví. Ze školy v Schönbergu, kde byl držen ve vazbě a která je dnes po něm pojmenována stejně jako zdejší evangelický kostel a jedna z ulic, byl odvlečen údajně na pokyn samotného Heinricha Himmlera v sobotu 8. dubna 1945 na popravu, která se po ortelu vojenského stanného soudu, vyneseném rovněž ještě oné Bílé soboty v koncentračním táboře Flossenbürg (byl zřízen v květnu 1938 poblíž tehdejší hranice nacistické Říše s Československem nedaleko Tachova a Rozvadova, vězněn tu byl mj. i rakouský kancléř Kurt von Schuschnigg a jeho prvý poválečný nástupce v téže funkci Leopold Figl, budoucí hlava německé sociální demokracie Kurt Schumacher, velitel Abwehru Wilhelm Canaris /popravený téhož data jako Bonhoeffer/, slovenští generálové Rudolf Viest a Ján Golian, českobudějovický malíř Ota Matoušek, říšský ministr hospodářství Hjalmar Schacht, otec budoucího vůdce ukrajinské oranžové revoluce Andrij Juščenko, hesenský lanckrabě Filip, jehož prababičkou byla anglická královna Viktorie a další ) 8. dubna 1945 konala oběšením zřejmě tamtéž den nato o Velikonoční neděli posledního roku druhé světové války. To svědectví oběti by nám mělo být přímo zemsky blízké.
- - - - -
* Wrocław / † Flossenbürg (BY) / † † Berlín (BE)
