GODEFRIDUS BYLANSKY
Obzvláštním dobrodiním Božím jsem mezi tolika možnými a skutečnými tvory přirozeností člověk
Obzvláštním dobrodiním Božím jsem mezi tolika možnými a skutečnými tvory
přirozeností člověk,
který myslí a své bytí pociťuje,
který svým tělem hledí ke světlu,
dýchá vzduch a požívá potravy,
který je duší věrným obrazem Božím tu na Zemi,
který mezi všemi viditelnými tvory samojediný dokáže svého Stvořitele a Dobrodince
poznat, hledat, nalézat, chválit, vzývat a těšit se z Něho;
pohlavím jsem muž,
zdravý,
rodinným stavem svobodný,
národností Čech,
otčinou Prachatičan,
co do blahobytu svých rodičů
a schopností své mysli
prostřední.
Německý originál textu, jemuž tu dáváme i v českém překladu podobu jakési konkrétní básně o vratké "nádobě lidské", na nápisové partii jedné z výukových tabulí tzv. zlatokorunské školy, tradičně nazývané Oslava křesťanského náboženství, víry a vědy zní takto:
Aus einer ganz besonderen Wohltat Gottes unter so vielen möglichen und würklichen Geschöpfene
bin ich der Natur nach ein Mensch,
der denket, und sein Daseyn empfindet,
der den Cörper nach das Liecht schauet,
die Luft athmet, die Speisen geniesst,
der der Seele nach das Ebenbild Gottes hier auf Erden ist,
welches unter allen sichtbaren Geschöpfen allein seinen Schöpfer und Wohlthäter
erkennen, suchen, finden, lieben, loben, anbetten, und geniessen vermag;
den Geschlecht nach bin ich ein Mann,
gesund;
der Familie nach freygebohren,
der Nation nach ein Böhm,
der Vaterland nach ein Prachatitzer,
nach dem Glückestand meiner Eltern,
und Fähigkeiten meines Gemuths
mittelmässig.
Klášter Zlatá Koruna. Dějiny-památky-lidé (2007), s. 443
Ten, kdo se nám tu tím textem představuje, není nikdo jiný než poslední opat staroslavného kláštera Zlatá Koruna (Goldenkron) Godefridus (tj. Bohumír) Bylansky. Jak se dočítám v nádherné studii mého přítele Martina Gažiho a Jarmily Hansové "Držím se ve zlatém středu" v knize o téměř 750 stranách, jejímž je Gaži editorem a odkud Bylanského textový "autoportrét" pochází, narodil se v poměrně zámožné prachatické rodině matce Ludmille a otci Janu Karlovi (v matričním zápise Joannus Carolus) 27. března 1724. Chlapec dostal při křtu dvě křestní jména Franciscus de Paula a Antonius de Padua, obě spojená s postavami světců mnišských žebravých řádů, paulánského a františkánského. Dětství prožil prý v domě na náměstí, nacházejícím se v sousedství pivovaru. Otec ostatně zastával v královském městě Prachaticích funkci císařského výběrčího nápojného. Poslal syna na studia nejprve do jezuitského gymnázia v Českém Krumlově, filosofii pak mladý Bylanský absolvoval v bavorském Pasově (Passau). Roku 1744 složil v cisterciácké Zlaté Koruně řeholní slavné sliby a odešel studovat teologii do pražského arcibiskupského semináře (kolej Bernardinum). Primici sloužil 18. ledna 1750 v kostele Panny Marie Vítězné "ad Jesulum Carmelitanum", tj. u Pražského Jezulátka. Pět let nato byl v lednu 1755 zvolen zlatokorunským opatem. Jeho názory a celý způsob myšlení zachytil Raphael Michael Pavel (i on má své samostatné zastoupení na webových stránkách Kohoutího kříže) ve svých citacích Bylanského deníků a asketických spisů, které se po zřejmě nenávratné ztrátě textů původních staly pod titulem "Der letzte Abt von Goldenkron" v 9. ročníku Cisterzienser Chronik, 1897, s. 203-205, jediným pramenem poznání nejen jedné osobnosti, nýbrž celé duchovní epochy, kterou v nezvyklé uměřenosti reprezentoval. Snad byla jejím výrazem právě a zejména zlatokorunská škola, zřízená v klášteře roku 1772 po vzoru nově vzniklé vídeňské "normální školy" a vyjadřující "praxi harmonie" v geometricky až souladné, činorodé zbožnosti, která ovšem došla konce s celým klášterem v listopadu roku 1785 jeho zrušením. Marně opat v dopise císaři Josefu II. zdůrazňoval užitečnost toho, co tu činil a podnikal. Nepřežil svůj klášter ani o tři roky na zámečku v Chýnově, kde mohl trávit zásluhou knížete Schwarzenberga svůj poslední čas a kde i skonal 21. července 1788. Pochován byl uvnitř chýnovského kostela Nejsvětější Trojice při severní stěně chrámové lodi a nad místem jeho posledního odpočinku je dnes oltář Panny Marie Lourdské. Bylo mu, starému a nemocnému už ("und misselsichtig" označuje sám sebe ve zmíněném dopise císaři) muži, 64 let. "Jeho" Zlaté Koruně, Trnové a Svaté, bylo toho roku 2007, kdy ho Gažiho edice knihy o ní tak výrazně připomenula jako jejího posledního opata, od roku 1263 už 744 let. A co teprve Šumavě, kde toho tomu slavnému kdysi klášteru tolik přináleželo "obzvláštním dobrodiním Božím"!
- - - - -
* Prachatice / Český Krumlov / Zlatá Koruna / † † † Chýnov
