RICHARD COUDENHOVE-KALERGI
Můj ráj
Poběžovice (tehdy Ronšperk, Ronsperg) v bývalém okrese Horšovský Týn (Bischofteinitz) byly v letech 1896 -1914 mým prvým domovem. Pro mne jako dítě to byl svět sám pro sebe, jmění mého otce a později i mého staršího bratra. V mé dětské fantazii to bylo něco jako malé království: náš malý svět vprostřed toho velkého kolem. Ten malý svět sestával z rozlehlých smrkových a jedlových lesů; z polí, luk a rybníků; z pahorků, které se našim očím jevily ovšem jako majestátní horští velikáni; a také z potoků, které plynuly zčásti do Vltavy a Labe a těmi na sever až k oceánu - zčásti do Dunaje a dál na jih až k Černému moři. Středem toho světa byl prastarý zámek, obklopený rozsáhlým parkem.
Sedm kilometrů západním směrem ležela Pivoň (Stockau), na samém okraji Šumavy. Pivoňský zámek byl po staletí sídlem kláštera augustiniánů a náležel teď k poběžovickému panství: vedle kláštera a okolních lesů to místo slynulo i chovem pstruhů a také místním pivovarem. Pivoň park neměla. Zdejší usedlost sestávala ze dvou dvorů čtvercového půdorysu, z nichž ten druhý dvůr byl obklopen hospodářskými budovami. Uprostřed prvého dvorce stála před kostelem prastará žulová kašna v kruhu čtyř mohutných lip. Tam v Pivoni jsme strávili mnoho krásných letních měsíců. Moje nejkrásnější vzpomínky jsou spojeny s loveckým zámečkem Diana (Dianahof), kam je z Pivoně asi dvě hodiny cesty krásnou lesní silničkou. Diana stojí na návrší při samé zemské hranici, nedaleko bavorské příhraniční vsi Schwarzach (její "česká" část po druhé světové válce zanikla - pozn. překl.). Zámeček byl postaven v biedermeierovském slohu. I nábytek a porcelán uvnitř nesly jasné znaky biedermeieru. Bylo tam jen celkem sedm pokojů a nezbytná kaple.
Pouhých několik minut od Diany začínala oplocená část lesa, stará obora. Obývala ji vysoká jelení i srnčí zvěř, daňci i mufloni; vedle nich tam ovšem žilo i dost lišek, jezevců a menší divoké zvěře. Moji bratři Hans a Gerolf tu se mnou na zámečku trávívali bez jakéhokoli dohledu v té nejplnější svobodě pravidelně část letních prázdnin, jen ve vlídném sousedství přírody, lesa a zvěře. Ty dny, které nezřídka počínaly pro nás už ve čtyři hodiny ráno, zůstaly mi jedněmi z nejkrásnějších vzpomínek mého života.
Od těch dob uplynulo víc než půlstoletí. Žádná "železná opona" mě nemůže oddělit od mého českého domova, který se pro mne tak jako tak proměnil v sen, a to sen pozlacený láskou. Mou vlastí a mým domovem se mezitím stala Evropa. Uprostřed této velké vlasti trvá a žije však, nedotčen v mé vzpomínce jakoukoli politikou, můj malý, šumavský domov.
Glaube und Heimat, 1997, č. 1, s. 18-19
Richard Nicolas hrabě Coudenhove-Kalergi-Balli byl zakladatelem a prvním prezidentem Panevropské unie. Narodil se jako syn rakousko-uherského diplomata Heinricha Coudenhove-Kalergiho a jeho japonské manželky Micuko 16. listopadu 1894 pod jménem Ejiro v dalekém Tokiu, za svou vlast však považoval Šumavu, jejímž středem je v jeho vzpomínce dnes tak zchátralý ronšperský, respektive poběžovický zámek na pokraji Českého lesa. Roku 1923 vydal ve Vídni knihu Paneuropa (už tři léta nato vyšla i česky v překladu Olgy Laurinové v nakladatelství Aventinum Dr. Otakara Štorcha-Mariena), v níž jsou vyloženy program a cíle Panevropského hnutí, které od té doby působí v jeho intencích dodnes. Dodnes od r. 1924 vychází s červeným znamením kříže ve zlatém kruhu také časopis Paneuropa a v letech 1925-1928 postupně vyšla obsáhlá trilogie Kampf um Paneuropa. Roku 1938 emigroval hrabě Coudenhove-Kalergi před nacismem do Švýcarska a učil pak v letech 1940-1945 historii na newyorské univerzitě, kde byl jmenován profesorem. Od roku 1947 byl generálním tajemníkem jím samým založené Evropské parlamentní unie a v letech 1952-1965 čestným prezidentem Evropského hnutí. Po válce vydal v roce 1949 i své životní vzpomínky pod názvem Der Kampf um Europa - Aus meinem Leben, k nimž přibyl roku 1958 svazek Eine Idee erobert Europa - Meine Lebenserinnerungen. Stal se francouzským státním občanem a získal postupně Mezinárodní Karlovu cenu města Cách (1950), Evropskou Karlovu cenu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (1966) a Čestnou adresu téhož sdružení v roce 1968. Při udělení ceny z roku 1966 řekl: "Byla mi propůjčena sudetoněmecká Karlova cena, protože se už desetiletí snažím o vzájemné porozumění a usmíření mezi Čechy a Němci. Kdyby byly moje rady brány vážně, nikdy by nedošlo k roztržení Čech ani k tragickému vyhnání sudetských Němců z jejich milované domoviny. Tato vlast byla také mou vlastí. Mé dětství zůstává nesmazatelně spojeno se smrky, jedlemi a prameny Šumavy..." Poslední knihou Richarda Nicolase Coudenhove-Kalergiho je Wiedervereinigung Europas (1963). Zapřisáhlý pacifista a velký Šumavan zemřel 27. července 1972 v rakouském Schrunsu, spolková země Vorarlbersko. Pohřben je však u Saanu v bernském Oberlandu v nádherném panoramatu střechy Evropy, švýcarských Alp. Zámek v Poběžovicích, jehož posledním majitelem byl do r. 1945 Richardův starší bratr Johann Coudenhove-Kalergi, prochází dnes nákladnou obnovou, na jejímž konci v něm najde důstojné místo i pamětní síň Panevropy. Sedmdesát let po svém prvním vydání vyšlo roku 1993 nově česky v Praze i jeho základní dílo o ní.
- - - - -
* Tokio (J) / Poběžovice / † Schruns (A) / † † Saan (CH)
