JAKOB DEUTSCH
Kaple v Horní Světlé
Když moje nevlastní sestra Maria Deutschová, narozená dne 1. února 1847, členka 3. řádu svatého serafického Otce Františka, řádovým jménem Helena Enselmina, zemřela po opravdově kajícnickém životě (v originále "nach einem wahren Büßerleben" - pozn. překl.) na Velký pátek dne 19. dubna roku 1878, měl také můj nevlastní bratr Josef Deutsch, narozený dne 25. února 1841, velkou starost nejen o spásu své vlastní duše, nýbrž i o spásu duší svých spolubližních. Oba chovali proto už dlouho přání postavit v Horní Světlé (Ober-Zwiedlern) kapli, kde by se mohly konat společné modlitby, poněvadž cesta do farního kostela ve Svérazi (Tweras) je velice obtížná. Ta cesta vede přes vrch Hrubec (Grobian), což činí nemocným a starým lidem návštěvu kostela přečasto nemožnou. Žádost Josefa Deutsche a jeho sestry byla předložena obecnímu výboru na jeho zasedání dne 23. května 1895 s prosbou o přenechání nějakého místa v prostoru obce Horní Světlá, které je veřejným majetkem, pro stavbu kaple, zároveň pak i o stavební povolení. Po přečtení žádosti nastala chvíle ticha, pak ale vznesl jeden z členů obecního zastupitelstva proti stavbě kaple námitku, poněvadž se obával, že jmění Josefa Deutsche k ní nepostačuje a on (rozuměj zchudlý Josef Deutsch - pozn. překl.) připadne ve dnech svého stáří obci k tíži. Proti této námitce zvedl se ihned z mnoha stran odpor a bylo předneseno doslova: "Wir sind nicht dieser Meinung, denn wenn Josef Deutsch sein Vermögen zum Kapellenbau gibt, wird sicherlich Gott für ihn sorgen, dass er nicht der Gemeinde zur Last fällt." (tj. "Jsme toho názoru, že poskytne-li Josef Deutsch své jmění ke stavbě kaple, Bůh se o něho jistě postará tak, aby nepřipadl obci k tíži." - pozn. překl.). Nato byla prosba Josefa Deutsche s výjimkou hlasu jednoho z členů obecního zastupitelstva jednomyslně přijata. Členové obecního zastupitelstva měli ze záměru Josefa Deutsche velkou radost. I od okresního výboru v Krumlově (v originále "vom Bezirksauschuße in Krummau" - pozn. překl.) bylo rozhodnutím z 15. ledna 1896 Nr. 621/47 prosbě vyhověno. Stavební materiál byl připraven již v roce 1895, zejména však rok nato. Důstojní páni duchovní ve Svérazi byli dotázáni o radu a poprošeni o pomoc, kterou nám také v bohaté míře poskytli. Obzvláštním díkem jsme zavázáni panu kaplanu P. Mathiasi Michalovi, nyní děkanovi v Záblatí (Sablat), jehož zprostředkováním jsme pro naši kapli získali staroctihodný oltářní obraz z hlavního oltáře kostela Bratrstva Svaté rodiny (v originále "Bruderschaftskirche", jde zřejmě o kapli Navštívení Panny Marie - pozn. překl.) ve Svérazi; namísto obrazu Panny Marie Pomocné tu byla umístěna socha Panny Marie Lurdské (ke zjevení v Lurdech došlo v roce 1858 - pozn. překl.). V tomto kostele existuje od roku 1696 Bratrstvo ke cti Ježíše, Marie a Josefa a k dosažení šťastné hodiny dobré smrti (v originále "eine Bruderschaft zu Ehren Jesus, Maria und Josef um Erlangung einer glückseligen Sterbestunde"; ještě v únorovém čísle ročníku 2007 referuje přitom Johann Bürgstein /i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže/ o tom, že zmíněné bratrstvo existuje zásluhou vyhnaných farníků i nadále a odkazuje případné dárce na účet k podpoře šumavských německých misionářů, církve v nouzi a mší svatých za žijící i zesnulé členy bratrstva - pozn. překl.), kterému papež Inocenc XII. udělil množství odpustků. Toto bratrstvo mívalo v dřívějších dobách početné členstvo. Nejen snad z jižních Čech, nýbrž i ze sousedního Rakouska a Bavorska je zapsáno nemálo duchovních i osob z řad vysoké šlechty v členských knihách uložených na farním úřadě ve Svérazi. Jak vypráví kronika, přicházela sem kdysi ke kostelu bratrstva poutní procesí až z veliké dálky. A jistě se setkávala v tomto kostele před obrazem Panny Marie Pomocné, který se teď nachází v kapli v Horní Světlé, s opravdovou útěchou a pomocí, ve zdejších modlitbách k milostné Matce Boží pak i s nadějí na vyslyšení svých proseb o šťastnou hodinu dobré smrti. I proto je tento obraz obyvatelům Horní Světlé klenotem velmi vzácným.
Počátkem líbezného měsíce máje, v den 1. května roku 1896 bylo započato se stavbou kaple. Stojí na místě, kde bývala dříve obecní kovárna, odstraněná v roce 1874. Poslední kovář, kterého jsem ještě dobře znal, byl Philipp Krankl. Ačkoli měl velmi bolestivou chorobu nohou, zpíval velmi často při šlapání měchů varhan zbožné mariánské písně a byl pořád veselý a dobré míry. Ten dobrý muž asi nemohl nikdy ani tušit, že na místě jeho bývalého pracoviště vznikne nějaké posvěcené místo, kde bude milému Pánu Bohu sloužena oběť mše svaté.
Dne 11. května začali se zednickou a zároveň i s tesařskou prací řemeslníci z naší vsi Horní Světlá. Zednické dílo pořizovali dva bratři Leischové, Johann a Ignaz, kterým pomáhal i můj bratr Franz Deutsch. Tesařině se věnoval Franz Krenauer se svým synem Johannem, oba pracující za nízkou mzdu. Podavačské služby jsme zajišťovali my sourozenci Deutschovi s přispěním místních lidí. Nevlastní bratr Johann Deutsch, který byl majitelem našeho rodičovského domu, poskytoval také velice často svou čeleď ke stavebním pracím a také sám zastal kočírovat pěkných pár for k tomu. I jiní majitelé usedlostí v Horní Světlé pomáhali povozy a téměř všechno stavební dřevo poskytli pro kapli bezplatně. Stavba postupovala rychle kupředu a už 7. července 1896 byly zednické práce dokončeny, takže se mohlo začít s výmalbou, kterou provedl velmi vkusně můj bratr Franz. Hlavní oltář stejně jako oba boční oltáře vyhotovil a zbylou truhlářskou práci v kapli provedl vzorným způsobem Franz Krenauer. Na hlavním oltáři byl umístěn už zmíněný staroctihodný obraz Panny Marie Pomocné a pod ním soška Pražského Jezulátka (v originále "eine Jesuleinstatue - Prager Jesukind" - pozn. překl.) a niklový kříž, obojí posvěceno dp. misionáři u příležitosti jejich misijní návštěvy ve Svérazi, vykonané ve dnech 19.-26. dubna 1896. Na pravý boční oltář se dostal obraz Nejsvětější Trojice, na levý pak obraz Svaté rodiny. Boční stěny kaple zdobily i obrazy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Nejsvětějšího srdce Mariina. Můj bratr Franz Deutsch opatřil při své výmalbě stěny kaple i velmi smysluplnými nápisy, a sice nad klenbou při hlavním oltáři velkým písmem prosbou: "Heilige Maria, bitt für uns" (tj. "Svatá Panno Maria, pros za nás" - pozn. překl.); nad oltářem Nejsvětější Trojice slovy: "Ehre sei dem Vater, dem Sohne und dem heiligen Geist" (tj. "Chvála Otci, Synu i Duchu svatému" - pozn. překl.); nad oltářem Svaté rodiny stojí psáno: "Jesus, Maria und Josef erleuchtet uns, helfet uns und rettet uns" (tj. "Ježíši, Maria, Josefe, osvěťte nás, pomozte nám a zachraňte nás" - pozn. překl.); nad venkovní stranou vstupních dveří posléze nachází se prvý verš 150. žalmu: "Laudate Dominum in Sanctissuis", tj. "Velebte Pána v jeho svatyni". Věžní zvon, který stál 69 zlatých, koupil jsem ve zvonařské firmě Anton Gugg v Linci. Také vnitřní zařízení kaple, tedy dva obrazy pro boční oltáře, 4 sochy andělů, oltářní plátna a polštáře, 6 svícnů, jednu visací lampu a křtitelnici jsem koupil v Linci. Poté, co bylo dokončeno zastřešení a pořízeno vnitřní vybavení, mohlo se přikročit k přípravám vysvěcení kaple. Ve svátek Nanebevzetí Panny Marie roku 1896 byla kaple a také zvon s biskupským zplnomocněním vysvěcena s velkou slávou dp. P. Mathiasem Michalem, kaplanem ve Svérazi. Slavnost se konala za nádherného počasí, sborový hudební doprovod řídil pan řídící učitel ze Svéraze Justin Pable, výtečný regenschori, účastnilo se jí velké množství družiček z celé farnosti a obrovitý zástup lidu.
Jakkoli jsme se už od 5. července 1896 v kapli modlili růženec, přestože uvnitř ní bylo dosud lešení, stala se nám po svém vysvěcení ještě důvěrnějším místem pobytu. Všichni obyvatelé osady se v ní s velkou radostí modlili, uctívali v ní Matku Boží a žádali tu o její přímluvu v nebesích v duchu už zmíněného nápisu nad hlavním oltářem, tj. "Svatá Panno Maria, pros za nás". Usilovali jsme bázeň Boží a úctu k jeho nebeské Matce ještě co možno posilovat a vybavovali jsme kapli i nadále. Především jsme do ní pořídili obrazy křížové cesty, které byly dne 27. června 1897 se svolením generála františkánského řádu a se souhlasem biskupského ordinariátu podle předpisu slavnostně vysvěceny dp. P. Mathiasem Michalem, tehdejším administrátorem ve Svérazi. O tomto vysvěcení se píše v pamětní knize fary ve Svérazi toto: "Die Feier entfaltete sich großartig, eine große Menschenmenge von Nah und Fern wohnte ihr bei." (tj. "Slavnost se vyvíjela velkolepě a podílelo se na ní velké množství lidu zblízka i zdáli." - pozn. překl.) Obrazy křížové cesty obkroužily, každý z nich nesen dvěma družičkami, za doprovodu hudby, modliteb a zpěvu celou ves a po jejich vysvěcení následovala v kapli ještě zvláštní pobožnost křížové cesty.
Naše touha a naše přání směřovaly ještě dál k tomu, aby se v kapli dala sloužit i oběť mše svaté. Toto naše přání bylo ovšem značně posíleno, když na jaře roku 1901 Elisabeth Donabauerová, dívčím příjmením Havlová (v česky psané křestní matrice farnosti Jílovice je ovšem příjmení psáno 1. pádem "Hawel" bez přechýlení - pozn. překl.), narozená dne 22. října 1826 v Nepomuku, okres Trhové Sviny (Schweinitz), vdova po Johannu Donabauerovi ze Lštína (Alsching), věnovala 200 korun na zřízení mešní nadace pro naši kapli. Poněvadž těch 200 korun znamenalo pro Elisabeth Donabauerovou celé jmění, nechtěl jsem od ní peníze přijmout a řekl jsem jí, jen ať si je ponechá, poněvadž je bude jistě sama ještě potřebovat. Prosila však nadále, a tak jsem sebral odvahu a oznámil jsem celý náš záměr dp. děkanovi ve Svérazi. Ten projevil nad vymáháním mešní licence pro kapli v Horní Světlé málo radosti. Nebylo ani divu. Není pro duchovního, zejména jde-li o staršího pána, nijaké velké potěšení jít na lačno přes Hrubec (vrch je vysoký 842 metrů - pozn. překl.) a sloužit v Horní Světlé mši. Pan děkan mi přesto udělil potřebné poučení, co dělat, aby se mešní licence dosáhlo. A tak jsem se na svatodušní úterý 28. května roku 1901 vydal s procesím ze Svéraze do Kájova (Gojau), abych tam nejprve požádal milostnou Matku Boží o zdar našeho předsevzetí, odtud abych pak pokračoval do Krumlova (v originále "nach Krummau" - pozn. překl.), kde jsem těch 200 korun, jež mi Elisabeth Donabauerová dala, složil na zmíněnou mešní nadaci. Kvůli zřizovacím nákladům nadace jsem musil ještě 32 korun připlatit, načež mmě byla vystavena věnovací listina, kde se pravilo, že v případě udělení mešní licence kapli v Horní Světlé má tu být sjednaná mše sloužena ve svátek Navštívení Panny Marie, tj. 2. května nějakým duchovním ze Svéraze; připadne-li však tento den na neděli nebo nastane-li nějaká překážka jiná, má ta mše být sloužena o jiném církevně či liturgicky volném dni.
Glaube und Heimat,, č. 14, s. 108-109
Následuje poznámka "dokončení příště" - jenže číslo 15 už v časopiseckém fondu Jihočeské vědecké knihovny prostě zrovna chybí. Naštěstí nám sám autor o sobě leccos prozradil i v torzu textové ukázky a matrika farní obce Svéraz navíc dopoví, že Jacob (Jakob) Deutsch se narodil dne 10. června roku 1861 v dnes zcela zaniklé Horní Světlé čp. 5 v rodině rolníka Jakoba Deutsche (i děd Johann Deutsch hospodařil na témže stavení se svou ženou Marií, roz. Bauerovou ze Záhoří /Sahorsch, dnes jen tzv. katastrální území Záhoří u Větřní namísto zaniklé obce/) a jeho ženy Theresie, dcery rolníka v Horní Světlé čp. 15 Josefa Reifa a Rosiny, roz. Böhmmüllerové z Böhmmühle (nomen omen!) čp. 6. Podle rejstříku svérazské matriky se týž Jakob Deutsch "mladší" dne 22. ledna roku 1901 oženil s Annou Modiovou ze Záhoří čp. 3, narozenou v roce 1877 jako dvojče s bratrem Martinem Modim, který ovšem ještě téhož roku i skonal. Jak se můžeme dočíst v Emlerových Regestách, je Horní Světlá jako Swietla Minor poprvé připomínána roku 1410 v urbáři strahovského kláštera v Praze a místní jméno znamená bezpochyby světlinu v lese. Ještě roku 1541 je česky zmiňována jako Swietli Menssi, 1598 už jako Ober-Swietl. S mnoha těmi dosud zmíněnými osadami, ať už jde o Horní Světlou, Záhoří či Böhmův mlýn, se setkáme ovšem dnes už toliko na serveru Zaniklé obce. Konce někdejší vytoužené kaple Panny Marie Pomocné se někdejší hostinský a člen obecního zastupitelstva (v roce 1913 byl dokonce tajemníkem obce Záhoří, k níž Horní Světlá náležela) Jakob Deutsch už nedožil - podle desky, připomínající místo jeho posledního odpočinku, zemřel v roce 1941 a byl pochován ve Svérazi. Jákobův žebřík, z něhož by mu starozákonní Hospodin zasliboval zemi, kde žije, mohl spatřit i on leda ve snu.
- - - - -
* Horní Světlá, Větřní / † † Svéraz
