JOSEF DOBROVSKÝ

Požehnání českému Jaromíru a německému Heřmanovi...

(Z dopisu Eugenu Czerninovi)

21. 8.1823
Sedím, stojím, chodím sám po okolí. Nikdo Vám nemůže přece podat nepřekroucené zprávy o mojí osobě lépe, než já sám, co dělám i nedělám... Poslyšte: paní hraběnka Šternberková se za mne, vlastně za osla, špatně přimlouvala - nedostal jsem žádného osla a tak budu muset cestu nastoupit na nějaké pryčce (v originále Carrenschieber). Kdybych byl francouzský taneční mistr, byl bych tenkrát víc vyřídil... Mezi potulkami k rybníku, kde tesař z Petrohradu bydlí, odhalil jsem jakýsi druh země, z něhož připojuji ukázky. Napřesrok budeme z ní míti již mísy a z nich pojídat. V Kolovči pracuje 5 hrnčířů, v Chudenicích ani jeden! Podivná věc! Leží před nosem, z čeho bychom zbohatli a oni (rozuměj panští úředníci) nic nedovedou. O zbrklém hospodářství dalo by se mnoho mluviti. Loví ryby, aby sehnali nějaký peníz, v nepravý čas, špatně, naruby, hloupě etc., etc. Nedaleko sv. Wolfanka (lidově se tomu kostelu dodnes říká něžně Bolfánek a Dobrovský proto jméno světcovo komolí - pozn. překl.) našel jsem keří klokočové: z něho přikládám dvě zrna - nedozrálá sice, ale dojdou. Až dozrají, také Vám je pošlu... Denně chodím do školy (někdy v Poleni, někdy v Chudenicích) a učím. Jeden z mých předpisů (na tabuli) zní: Když slunce wzeyde, wstáweyte, když slunce wzešlo, se heybeyte. Druhý: Wořechy před časem netrheyte. Kdyby se lidi řídili tímto pravidlem, museli by sebrat ořechů pytle. Až přijdu do Jemčiny (černínský lesní zámeček blízko Jindřichova Hradce - pozn. překl.), musí maličká Kröte (Grete a Kröte, tj. žabec, je slovní hříčka) nejenom se hodně smát, ale také (do mne) zamilovat... Abych ukázal, že jsem taky prorok, tož vězte už nyní, že budete doprovázet arcivévodu Františka Karla na jeho cestách zemí Českou skrze několik okresů. Aspoň jste do suity navržen. Lidé, kteří se prohlašují za chytré, tuší jen, co obmýšlím. Mé povolání mě neodolatelně pohání k tomu, abych zvyšoval štěstí všech lidí i národů. Jen ať mne naslouchají a mou radou se řídí, neboť já jsem toliko poradný přítel (rathender Freund). Nic mi nemohou policejní slídiči (Schnapphähne) udělat, protože mne chrání pravda a dobrý anděl... Posílám požehnání českému Jaromíru a německému Heřmanovi... Zelenku (vychovatel Czerninových dětí - pozn. překl.), třebaže se nezazelená, pozdravuji jakožto krajana a přítele... V.V.V. - C.P.Ž. - W.W.L. (zkratky na konci dopisu znamenají latinské "via, veritas, vita" - tj. česky "cesta, pravda, život" a německy Weg, Wahrheit, Liebe)

Sám černínský archivář a katolický kněz František Teplý uvádí tento dopis adresovaný německy významnému představiteli slavného rodu na s. 35-36 svého spisku J. Dobrovský v Chudenicích z roku 1932. Byl to rok velkého jubilea Goethova, rok před osudným nástupem nacizmu. Mladistvému příteli Czerninovi, když se ženil s Terezií Orsini-Rosenbergovou, jejíž rod se pokládá za nástupce vymřelých českých Rožmberků (dokládá to tak i ctihodný Wurzbachův lexikon rakouských osobností) a která přišla ze slovinských Korutan (Teplý píše o tamní Rožné Dolině, tj. Růžovém kraji a rodovém hradě Rožku), napsal "modrý abbé" k svatbě české veršované proroctví počínající slovy Chudenická Růže bude dlouho kwésti...Teplý charakterizuje dikci Dobrovského už jako popletenou, doklad prý pokračující duševní poruchy. Autor dopisu se měl však právě toho roku 1823, kdy ho napsal, sejít v Mariánských Lázních (Marienbad) osobně s už zmíněným velkým německým klasikem, s Johannem Wolfgangem Goethem totiž, který o patriarchovi českého obrození, jehož ovšem (Dobrovského rozuměj!) Jungmann vyprovodil hanlivým označením "ein slavisierender Deutsche", řekl rok po jeho smrti uznalé věty: "Tento vzácný muž, který již záhy šel za studiem slovanských jazyků a dějin s geniální pilností knižní a herodotskými cestami, každý výsledek vědecký vždy se zálibou uváděl na znalost lidu a země v Čechách, spojuje takto s největší slávou ve vědě vzácnější ještě slávu muže lidem oblíbeného. Kde on zasáhne, hned je vidět mistra, který všude pochopil svůj předmět a jemuž se zlomky rychle řadí v celek." Je pravda, že Dobrovský šest let před svou smrtí 6. ledna 1829 v Brně míval záchvaty "proroctví" (cítil se v nich kupodivu i ekonomem), svým pobytem v černínských Chudenicích s okolím jazykově českým (venkované ho tu snad dokonce považovali podle podoby za zesnulého císaře Josefa II.!) se však vlastně jen vracel do dob svého šumavského dětství, v blízkém okolí hovořícím pouhý kus na západ už toliko německy. Znal ten kraj ze svých dalekých pěších cest dopodrobna. Narodil se sice 17. srpna 1753 v uherských Ďarmotech (Gyarmat je maďarské místní jméno označující "kolonizační osadu", "kolonii" - pozn. překl.) u dnešního Györu (dříve zvaného i Ráb) v rodině dragounského desátníka Doubravského (Dobrovský je písařský omyl, který sám nositel toho zkomoleného příjmení napravoval tak, že se v dopisech na konci označoval zkratkou Dub.), už jako šestinedělní dítě se však ocitl v Horšovském Týně (Bischofteinitz) a jak píše Jan Jakubec ve své Literatuře české devatenáctého století "v tomto městě německém chlapec byl vychováván po německu". Do Horšovského Týna se Dobrovský vracel i v dospělosti, kdy sem jezdil za svou matkou, provdanou podruhé za místního pernikáře Steinbacha, a také za svým přítelem farářem Krčmou. Roku 1762 odtud sice devítiletý odešel na gymnaziální studia do Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, vyšší humanitní třídy navštěvoval však už opět na dosah šumavským hřebenům v jezuitských Klatovech. Jezuitskému řádu se zasvětil v Brně roku 1772 a nadosmrti těžce nesl jeho zrušení. Uchvátil ho jako mnohé odkaz jiného klatovského jezuity Bohuslava Balbína, spis Bohemia docta (Čechy učené), který ho zřejmě obrátil k české literatuře. Psal o ní ovšem německy! Ta země mu byla samozřejmě dvojjazyčná, prorokoval však spíše vzkříšení jezuitského řádu a tisíciletou říši Ducha svatého než vzestup jazyka, který měl podle něho svůj zenit dávno za sebou. Zdravil však právě zemi (přikládal ji kousek dokonce k tomuto i jiným svým dopisům!) a její věčné mládí ve svém požehnání nedozrálým ratolestem starého rodu z Chudenic ten i náš dosud milovaný a dnes už málem zapomínaný "poradný přítel" (v originále "rathender Freund").

- - - - -
* Gyarmat (MA) / Horšovský Týn / Klatovy / Chudenice / † † † Brno