IRMGARD DUSCHEKOVÁ
|
Weihnachtswunder heute* Das Weihnachtsfest der Kinderzeit war Hoffen, Warten, Bangen. In friedvoller Geborgenheit war man für Wunder noch bereit mit gläubigem Verlangen. Nun lässt moderner Sachverstand uns kaum an Wunder glauben. Denn was man einst als wahr empfand, will uns des Zweifels harte Hand und seine Kälte rauben. Doch irgendwie und irgendwann im Licht der Weihnachtskerzen rührt uns ein Engel Gottes an. Sein Wort zieht uns in seinen Bann, so dass man Wunder spuren kann. Dies wünsch' ich Dir von Herzen! |
Div Vánoc pro dnešek Vánoční svátky dětských let voněly po naději. Doma se bezpečný zdál svět a divů čekal bezpočet a věřil, že se dějí. Teď věci mají se spíš tak, že víra v divy mizí. Když už to není na omak, pochybnost chladná jako mrak ti každý zázrak zcizí. Kdesi však ještě dříme jas, třpyt Vánoc třepotavý jak anděl Páně tkne se nás, to zázraků zas nastal čas, divoucí div a krása krás, ať i u vás se slaví! |
|
>Glaube und Heimat, 2007, č. 12, s. 7 |
|
|
>Grenzberg Osser Heute bin ich als ein Fremder daheim in Böhmen. Im Dunkel steh' ich am Fenster, Zwiesprache haltend mit dir, Gebirge im Westen. Wächter der Künischen Wälder, - Hort meiner Kindheit: Sanft geschwungener Zwillingsgipfel, links ein bisschen höher als rechts. Ein Sternenmeer flutet so strahlend wie damals, als das Kindherz glaubte, dass daheim stets daheim sei und Fremde stets Fremde. Morgen bin ich in der Fremde daheim in Deutschland. Getröstet werde ich wieder Zwiesprache halten mit dir, Gebirge im Osten. Schurzberg des Lamer Winkels, Hüter der Freiheit. Sanfter geschwungener Zwillingsgipfel, rechts ein bisschen höher als links. |
Hraniční hora Ostrý Dnes jsem jako cizinec doma tu v Čechách. Stojím ve tmě u okna, hovořím s tebou, západní horo, strážkyně Královského hvozdu, - zahrado našeho dětství: něžně vznosný dvojvrchole, ten nalevo trochu výš než ten vpravo. Moře hvězd září stejným jasem jako tenkrát, kdy ještě věřilo dětské srdce, že domov provždycky zůstane domovem a cizina provždycky cizinou. Zítra budu v cizině u sebe doma v Německu. Najdu zas útěchu v hovoru s tebou, východní horo, ochránkyně Lamského kouta, štíte bavorské svobody, něžně vznosný dvojvrchole, ten napravo trochu výš než ten vlevo. |
|
>Glaube und Heimat, 1991, č. 4, s. 18 |
|
|
Kastanienbäume der Heimat Kastanienbäume am Böhmerwaldbach als zartrosa Wolken erblühen. Verborgene Träume, die rufen sie wach, wenn hell ihre Kerzen erglühen. Dem kindlichen Herzen verriet es der Wind, - ich habe sein Wort nicht verloren: Die blühenden Kerzen Geburtstagslicht sind für alle, die hier einst geboren. Wir wurden vertrieben, Kastanienbaum. Die Blüten im Maifrost vereisen. Doch ist uns geblieben durch Zeiten und Raum dein Leuchten, den Weg uns zu weisen. Das Herz blieb mir stehen, als wieder ich sah die Heimat mit all ihren Wunden. Wohin soll ich gehen? Der Friedhof ist nah, doch ist er zerstört und geschunden. Jedoch deine Blüten, Kastanienbaum, die haben mir Hoffnung geboten. Denn du wirst behüten den ewigen Traum: du leuchtest für uns und die Toten! |
Kaštany kvetou tam doma Kaštany v květu tam u nás doma jak růžový oblak se třpytí. To sen zdávna je tu, vůně povědomá mi Šumavu rozesvítí. Vím, dětství ve mně vítr to šeptá a rozumím každému slovu. Ta stará země po lásce se tě ptá, nás všech se ptá znovu a znovu. Když vyhnali nás, kaštane, vím, tvé květy že pomrzly v máji. Přes prostor i čas září obojím jas korun, co poselství tají. Srdce přestalo bít, když viděla jsem domov, teď v ranách a chladu. Kam jen mám se dít? I nad hřbitovem tam pustina převzala vládu. Dech tvých korun však, aleji kaštanová, i v soumraku útěchou je mi. Sen volný jako pták, jak kdosi, kdo ví, dál těší nás i mrtvé v zemi. |
|
Glaube und Heimat, 1997, č. 5, s. 26 |
|
|
P.S. Podle krátké autorčiny poznámky k této básni připojené má vzpomínka odkazovat na kaštanovou alej podél toku Úhlavy (Angel) v Nýrsku (Neuern). |
|
|
Zwiespalt Herr, auf dem Wege zum Verzeihen Du meine zagen Schritte lenke! Laß nicht mein Herz nach Rache schreien. Dein Wort soll Einsicht mir verleihen, wenn ich Vergangenes bedenke. Herr, hilf in Liebe zu verstehen auch jene, die dem Nachbarn grollen, die traurig nur die Grenze sehen und nie verwinden, was geschehen, weil sie gerechte Strafe wollen. Herr, lehre mich, getrost zu schauen auf jene, die sich überwanden und nun den Völkern Brücken bauen. Herr, schenke mir das Ur-Vertrauen, das unsre Ahnen noch empfanden! Herr, halte Du in Deinen Händen uns, die wir lieben - uns, die hassen. Nur Du kannst uns den Frieden senden, den Zwist in Kopf und Herz beenden Du wirst uns niemals fallen lassen! |
Svár duše Pane, na cestě k odpuštění veď moje váhající kroky! V mém srdci ať už pomsta není. Tvé Slovo ať můj náhled změní, když pomyslím na přešlé roky. Pane, kéž v lásce porozumím těm, kdo v sobě jen svůj stesk živí, když hledí na hraniční chlumy: zášť k sousedům pak sotva tlumí a žádají trest spravedlivý. Pane, kéž by mne utěšilo, že mnozí sebe překonali: mosty staví pro dobré dílo, v důvěře by se opět žilo. Odkazu předků jsou tím dbalí! Pane, podrž nás ve Svých rukou v našich láskách i nenávistech. Jen pro Tebe ať srdce tlukou, svár duše ať nám není mukou, ať neklesnem v Tvé víře čisté! |
|
Glaube und Heimat, 1992, č. 2, s. 10 |
|
|
Drei Kerzen Am Weihnachtsbaum ein Lichtlein scheint, das leuchtet unseren Lieben, um die einst trauernd wir geweint. Wir sind mit ihnen stets vereint, denn ihre Spuren blieben. Am Weihnachtsbaum ein Lichtlein brennt für die, die jetzt begleiten uns auf dem Weg, den keiner kennt. Gib, Herr, dass uns nicht Böses trennt, Kein Groll, kein Neid, kein Streiten. Am Weihnachtsbaum, da brennt ein Licht, das gilt den künft'gen Tagen, die uns das neue Jahr verspricht Herr schick an Freud' und Leiden nicht Uns mehr, als wir ertragen! |
Tři svíce: Na stromě Vánoc svíce plá, to svítí našim milým, od kterých smrt nás odetla, nelze však žít nám bez světla, které tu zůstavili. Na stromě Vánoc svíce skví se těm, kdo provázejí nás cestou bytím. Kdopak ví, Pane, těch poutí tajemství: beze zla kéž se dějí. Na stromě Vánoc svíci zřím, ta budoucím dnům září. O Novém roce hovoří - Pane, kéž neklesneme dřív, než co se nám v něm zdaří! |
|
>Glaube und Heimat, 2006, č. 12, s. 10 |
|
Podle sdělení paní Rosy Tahedlové se autorka těchto veršů Irmgard Duscheková, roz. Leitermannová, narodila 22. března 1926 v Bystřici nad Úhlavou (Bistritz an der Angel) u Nýrska, píše vedle básní jako dlouholetá učitelka i školní hry a žije v Bádensku-Württembersku. Tam také podle sdělení jejího synovce Stefana Eisena z léta roku 2016 zemřela dne 14. března 2015 v místní části obce Billigheim jménem Allfeld, osadě písemně zmíněné už k roku 780 v jedné z listin shromážděných v tzv. Loršském kodexu ze 12. století. O stáří tvrze v Bystřici nad Úhlavou v místě pozdějšího zámku, zmiňovaného poprvé v roce 1339, panují jen nejasné dohady, byla však spolu s Pajrekem, Klenovou a tvrzí v Janovicích nad Úhlavou součástí středověkého obranného systému na důležité obchodní stezce z bavorského Zwieselu přes Železnou Rudu do Klatov.
- - - - -
* Bystřice nad Úhlavou / hora Ostrý / Nýrsko / Prachatice / Zadní Chalupy / † † † Allfeld, Billigheim (BW)
