FRANZ EGERMANN
Můj vídeňský učitel Hans Friedrich von Arnim
Klasický filolog (*14. září 1859 na statku Groß-Fredenwalde na severu Braniborska, †28. května 1931 ve Vídni)
Genealogie
Otec: Friedrich Wilhelm Ferdinand von Arnim (1832-1878)
Matka: Adelheid Auguste Johanne von Arnim-Milmersdorf (1838-1929)
Svatba v Berlíně 10. září 1884 s Elisabeth Henriette Marií Rieseovou (1859-1945), dcerou primáře berlínské nemocnice "Elisabeth.Krankenhaus" Julia Rieseho
Životopis
Zprvu studoval práva, roku 1878 se však pod vlivem přednášek U. von Willmowitz-Moellendorfa v Greifswaldu začal věnovat studijnímu oboru klasická filologie. Po školské službě v Elberfeldu a v Bonnu (1881-1889), kde se mohl osobně sblížit s H. Usenerem, habilitoval se roku 1888 v Halle, stal se v roce 1892 mimořádným profesorem v Rostocku a tamtéž v následujícím roce profesorem řádným. Roku 1900 byl povolán na katedru řecké filologie do Vídně H. Bonitzem a Th. Gomperzem. Od roku 1914 byl profesorem ve Frankfurtu nad Mohanem, v roce 1921 se však vrátil nazpět do Vídně. Jako badatel spojoval Arnim, jenž se vyznačoval jak vynikajícími jazykovými znalostmi a obdivuhodnou přesností interpretace, tak myšlenkovou pronikavostí a pádností důkazů, dohromady zájem filologický s filosofickým. Po průkopnických pracích o helénské filosofii a kulturní historii se ocitly od prvního vídeňského pobytu už dříve započaté studie o Platonovi, od druhého pak o Aristotelovi ve středu jeho badatelské aktivity. Jeho zájem o Platona, podepřený vědomou autorskou snahou o co možno nezávislou jazykovou přesnost a vyzbrojený znalostí o menším či větším chronologickém odstupu jednotlivých Platonových spisů, vykrystalizoval v hluboký náhled o literárním a filosofickém vývoji Platonově. Po této základní etapě se Arnim obrátil k obsahové interpretaci jednotlivých filosofových děl, především jeho juvenilních dialogů a zásadnímu pronikavému zjištění, že dialog "Faidros" pochází z Platonovy pozdní tvorby. Podobně sloužily i Arnimovy práce o Aristotelovi, zveřejněné v řadě publikací z dvacátých let minulého století, především k vyjasnění filosofova duchovního vývoje. Cíl přiblížit široké veřejnosti myšlenkové bohatství a básnické výrazivo antiky sledoval i Arnimův vzorný překlad 12 tragedií Euripidových.
Dílo
"De prologorum Euripideorum arte et interpolatione", disertace v Greifswaldu 1882;
"Quellenstudien zu Philo von Alexandria", habilitační spis 1888;
"Dio von Prusa", 2 svazky, 1893-1898;
"Leben und Werke des Dio von Prusa" s úvodem: "Sophistik, Rhetorik, Philosophie in ihrem Kampf um die Jungendbildung", 1898;
"Stoicorum veterum fragmenta", 3 svazky, 1903-1905;
"Die europäische Philosophie des Altertums" in: "Kultur der Gegenwart", 15. Ročník, 1909, s. 115-287.
"Sprachliche Forschungen zur Chronologie der Platonischen Dialoge", Vídeň 1911;
"Platos Jugenddialoge und die Entstehungszeit des Phaidros", 1914;
"Xenophons Memorabilien und Apologie des Sokrates", Kodaň 1923;¨
"Die drei aristotelischen Ethiken", Vídeň 1924.
"Eudemische Ethik und Metaphysik", Vídeň 1928;
"Zwölf Tragödien des Euripides" s úvodem "Das Leben des Euripides", Vídeň 1931;
"Die Entstehung der Gotteslehre des Aristoteles", Vídeň 1931.
Franz Josef (tak byl pokřtěn) Egermann se narodil 13. února roku 1905 v Rožmberku nad Vltavou. V době, kdy se jeho otec Franz Egermann (*7. listopadu 1877 v Bernově /Bernau/, což je dnes jen část města Nejdek /Neudek/) tam v Rožmberku ženil s Annou, roz. Grimovou (*26. května 1880 v Rožmberku nad Vltavou) ze zdejšího domu čp. 29 (dům tam na náměstí dosud stojí), byl četnickým strážmistrem (Gendarmerie-Wachtmeister) v Dolním Dvořišti čp. 91. Ačkoli se básník Ernst Egermann (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže včetně obrazové přílohy se záznamem oddací matriky o svatbě rodičů /oddával je páter Urban Webinger, rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) narodil na jiné otcově "vartě" v Pohoří na Šumavě (Buchers), jde u Franze i Ernsta o dva rodné bratry, z nichž Ernst je ten o pět let mladší než Franz. Matka obou bratří byla nejmladší z dvanácti dětí řezníka Josefa Grima (*18. února 1835 ve Volyni /Wolin/), † roku 1907 v rakouském Linci), syna soukenického mistra Jana Grima ve Volyni čp. 11 a Anny, roz. Pišvicové z Volyně čp. 104, jehož žena Josefa (*26. ledna 1837 v šumavském Branišově /německy Brandschau, česky dříve i v matrikách Brančov/ čp. 19, farnost Zdíkovec /Klein-Zdikau/, Písecký kraj, okresní úřad Volyně, †20. listopadu 1919, matrika neuvádí kde) byla dcerou chalupníka v Branišově čp. 19 Mathiase Frühaufa a jeho ženy Anny, roz. Kurylové ze Zdíkova (Groß-Zdikau) čp. 61. Matčini rodiče se brali ve Zdíkovci 20. dubna 1857 a 3 nejstarší z jejich dětí se narodily ještě ve Zdíkově čp. 129 a byly pokřtěny ve Zdíkovci. To jen aby to s tím šumavským původem obou bratří bylo díky matčině straně o to přesvědčivější. Franz Egermann navštěvoval německá gymnázia v Linci a v Praze a na doporučení tamějších svých učitelů začal studovat klasickou filologii na vídeňské univerzitě, kde ho ovlivnil zejména Hans Friedrich von Arnim a Heinrich Gomperz (*1873 ve Vídni, †1942 v Los Angeles /USA/). Ti mu oba doporučili pokračovat ve studiích v Berlíně. Už po šesti semestrech (po převratu přijal rakouské státní občanství namísto československého) promoval roku 1928 disertací "Die platonisme Briefe VII und VIII", dva roky nato se habilitoval v Greifswaldu a byl jmenován soukromým docentem, v roce 1934 mimořádným profesorem. Od roku 1942 sloužil v německém wehrmachtu. Když ho univerzita ve Frankfurtu nad Mohanem chtěla v roce 1943 povolat k vysokoškolské práci, zabránila tomu stranická centrála NSDAP. Po skončení druhé světové války se Egermann do Greifswaldu, ležícímu nyní v sovětské zóně Německa, už nevrátil a od letního semestru 1948 působil na katedře řecké filologie univerzity v bavorském Mnichově (München), kterou v roce 1951 po návratu z emigrace znovu převzal Rudolf Pfeiffer (*1887 v Augsburgu, †1979 v Dachau, protože měl židovskou manželku, byl roku 1937 nacisty propuštěn ze státních služeb a působil v letech 1938-1951 na "Corpus Christi College" v Oxfordu). Egermann byl v Mnichově jmenován mimořádným profesorem, roku 1955 osobním ordináriem a 1962 plánovaným ordináriem. V roce 1970 odešel na penzi a 9. července 1989 v Mnichově zemřel. Kolik lidí v Rožmberku nad Vltavou o svém filologickém a filosofickém rodákovi asi cokoli ví?
- - - - -
* Rožmberk nad Vltavou / † † † Mnichov (BY)
