KARL EHRL

Zpráva o útěku z Rödermühle

Ještě v lednu 1946 šířil řídící učitel Peter, vedoucí školy v Předních Hamrech (v originále "der Schulleiter von Vorderhammern, Oberlehrer Peter" /nová budova "jeho" německá školy v Předních Hamrech byla otevřena v roce 1926/, rozuměj Wenzel Peter, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) zprávu, že by obyvatelé Šumavy ve své domovině mohli zůstat, ačkoli české úřady všem, kdo mají nějaký majetek, oznamují, že ten do budoucna patří státu. Panovala velká nejistota, co má nastat. Mnozí lidé z Hamrů (v originále "aus Hammern" - pozn. překl.) nechtěli, stejně jako tomu bylo u mě, věřit, že budeme muset opustit domov. Kvůli té panující velké nejistotě jsem na svátek sv. Tří králů, tj. 6. ledna 1946, se svým švagrem Aloisem Stahlem přešel hranice do Bavorska až do Ruhmannsfelden, abych tam od úřadů dostal registrační průkaz. Americká okupační správa ovšem předtím vyžadovala vystavit povolení k pobytu. To se mi úřady vystavit neodvážily. Dne 2. února jsem přešel hranice znovu do Lamu. Odtud jsem odjel vlakem do Ambergu se záměrem získat registrační průkaz tam, bohužel opět marně. Na zpáteční cestě jsem potkal svého souseda Karla Pscheidta, který mne informoval, že už jsem v Hamrech hledán a mám být tamními bezpečnostními příslušníky (v originále "von Milizionären" - pozn. překl.) zatčen. Poněvadž jsem já sám přítomen nebyl, byla moje žena Rosa Ehrlová předvedena k policejní stanici v Zelené Lhotě (v originále "nach Grün" - pozn. překl.). Tam jí bylo sděleno, že poté, co se nedostavil její manžel, bude vzata do vazby v Klatovech (v originále "in Klattau" - pozn. překl.) ona. Český správce Rödermühle (mlýn česky označovaný spíše jako "Röderova pila" na Svinském potoce /Saubach/ v těsné blízkosti jiných budov Röderovského Dvorce /Röderhof/, dnes v blízkosti Nýrské vodní nádrže - pozn. překl.) a jedna česká žena ze sousedství, která mé ženě častěji pomohla, se neúnavně zasazovali o to, aby byla moje žena z vazby propuštěna. Díky úsilí obou těchto českých občanů se tak po jednom jediném dni i stalo. Ještě téže noci se vydala s třetírozeným synem (v Kottově Česko-německém slovníku /1878-1893/ je vedle tohoto přívlastku zmíněno dokonce i podstatné jméno "třetírozenec" - pozn. překl.) Karlem (bylo mu tenkrát 6 let), který po šoku z matčiny vazby se už od ní nedal odtrhnout, a s čeledínem Josefem Pangerlem na cestu do Bavor. Trasa útěku vedla přes obojí Berghof, Lieblovo a Rücklovo stavení (v originále "über die Berghöfe, über das Liebl- und Rückl-Anwesen" - pozn. překl.) směrem k hranici. Tam byla, když je čeští pohraničníci objevili a pronásledovali, simulována návštěva u příbuzných. Moje žena šla hned do chléva a syn Karl si hrál s dětmi karty. Po tomto úspěšném manévru k odvrácení pozornosti (v originále "nach diesem gelungenen Ablenkungsmanöver" - pozn. překl.) strážců hranic útěk pokračoval. Uprchlíkům byli však pohraničníci brzy znovu na stopě. Moje žena a syn Karl se museli po nějakou dobu schovávat v hluboce zasněženém lese. Překročili potom naštěstí nezpozorováni hranice a přes Lambach dorazili do Lamu. Po několik dní tam nalezli přístřeší u jedné uprchlice ze Slezska, která v roce 1945 nějaký čas pobývala u nás na Rödermühle. Moje paní a já jsme o sobě po osm dnů nevěděli.
Můj švagr Georg Baierl už našel ubytování v Sindorfu u Arnbrucku (dnes je Sindorf součástí obce Arnbruck v bavorském zemském okrese Regen - pozn. překl.) u sedláka Josefa Geigera. Tam jsem mohl i já nejprve zůstat a snažit se odtud získat nějaké místo k bydlení pro rodinu. Hledání bylo marné. Sedlák Josef Gegner v Sindorfu nakonec vyjádřil ochotu přijmout vedle rodiny mého švagra i tu naši. Po jednom týdnu jsem se pak končně uviděl s mou ženou a synem Karlem. Jeden synovec, Karl Baierl, převedl do Sindorfu přes hranice oba starší syny Wilfrieda (13 let) a Konrada (9 let). Poněvadž nejmladší syn Alois (*10. března 1945 /je zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./) byl ještě u tety Franzisky Ehrlové na Rödermühle, pokusili jsme se v půli února dostat ho přes hranice pomocí jednoho selského čeledína z Lamu. Den, kdy se tak mělo stát, byl napevno dohodnut. Jakýsi vnitřní hlas mé ženě naznačoval, že by se až na ten termín nemělo čekat. Navzdory nebezpečí života se vypravila ještě jednou přes hranice sama, aby ho přinesla. Až ke Stöberlovým (v originále "bis zum Pucha bei Familie Stöberl" - pozn. překl.) nesla dítě teta Theresia Ehrlová. Odtud pak už moje žena a dostala se s ním přes hranice. Rodina byla zase pohromadě. Tragickým způsobem přišel čeledín z Lamu, určený pro původní akci, ve smluvený den o život. Namísto mého syna nesl přes hranice zboží. Čeští strážci hranic ho zpozorovali a když na jejich zavolání nezastavil a namířil na ně zbraň, zastřelili ho.
Po sedmidenním pobytu v Sindorfu a několik let trvající nezaměstnanosti se mi pak v roce 1953 podařilo díky zemskému osidlovacímu úřadu a výhodné na třicet let sepsané půjčce (v originále "mit Hilfe des Landessiedlungswerkes und einem auf dreißig Jafre angelegten günstigen Kredit" - pozn. překl.) získat v hornofalckém městysi Breitenbrunn mlýn Franklmühle a vybudovat novou existenci.

Glaube und Heimat, 2021, č. 6, s. 5-6

Karl Ehrl zemřel dne 12. března roku 2003 v městysi Breitenbrunn (zemský okres Neumarkt in der Oberpfalz) málem sedmadevadesátiletý jako jeden z nejstarších rodáků ze šumavské obce Hamry, nesoucí v údolí Královského hvozdu až dosud znaky historické sídelní struktury. Narodil se tam 22. září roku 1906 v lokalitě Hamry čp. 32, označované dnes na mapách jako Rödrovský dvorec. Jeho otec Konrad Ehrl (*23. ledna 1874 v Hamrech) byl synem Georga Ehrla a mlynářské dcery Theresie, roz. Lohbergerové z Hamrů čp. 117 (ženich Georg psán v záznamu o jejich svatbě 16. února 1870 ještě příjmením "Erl" jako mlynářský tovaryš ze Zelené Lhoty /Grün/ čp. 11), matka Anna (*19. března 1883 v Hamrech) byla dcerou rolníka v Hamrech čp. 66 Georga Glasera a Kathariny, roz. Stöberlové z Hamrů čp. 96. Rodiče se brali v hamerském kostele Panny Marie Bolestné 12. února 1906. Poté, co vychodil obecnou školu v Hamrech a měšťanku v Nýrsku (Neuern), vyučil se jejich syn u svého otce mlynářskému řemeslu a provozoval pak nejen Rödermühle, nýbrž zřídil při něm spolu s otcem i výrobnu špulek na nitě (Zwirnspulenfabrik). Roku 1932 se Karl Ehrl oženil s Rosou Baierlovou a z jejich manželského svazku vzešli čtyři synové: Wilfried, Konrad, Karl a Alois. V roce 1946 ztratila rodina majetek i domov. Jak to zaznamenal ve své vzpomínce, mohl mlynář a pilař Ehrl začít podnikat "na svém" znovu až roku 1953 v Breitenbrunnu. Spolu se třemi staršími syny zmodernizoval a rozšířil tamní pilu, nejmladší čtvrtý syn Alois byl v roce 1972 vysvěcen na kněze. Když dosáhl Karl Ehrl "starší" věku 65 let, předal rodinný podnik svému synu Karlovi "mladšímu". Bolestnou ranou se stala rodině smrt matky Rosy Ehrlové v roce 1980 a roku 2000 pak i smrt Konrada, jednoho ze čtyř Ehrlových synů. Až do svých 95 let byl Karl Ehrl senior obdivuhodnou měrou duševně i tělesně svěží. Brzy po pětadevadesátinách ho však stihla mrtvice, po níž byl odkázán na péči blízkých. Zesnul zaopatřen svátostí nemocných v Božím míru. Zádušní mši sloužilo osm kněží, mezi nimi syn Alois i čestný kanovník Franz Irsigler, rovněž i samostatně zastoupený na webových stránkách Kohoutího kříže. Skupina trubačů zanotovala nad čerstvým hrobem Hartauerovu šumavskou hymnu. Zesnulý zanechal po sobě tři syny s jejich rodinami, tři v té době dosud žijící sourozence, sedm vnuků a pět pravnuků. Boží mlýny vědí své...

- - - - -
* Hamry / Zelená Lhota / † † † Breitenbrunn (BY)