JOSEF FISCHBECK
Městys Dolní Dvořiště
Městys Dolní Dvořiště (v originále i titul textu "Der Markt Unterhaid" - pozn. překl.), o jehož historii se vypravuje na jiném místě této knihy (autor má zřejmě na mysli text Johanna Märtena /ten je jinak i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže/ na s. 112-117 s připojeným tržním řádem městyse z druhé půle 17. století - pozn. překl.), se rozkládá na levém břehu Malše (v originále "am linken Ufer der Maltsch" - pozn. překl.) na patrně viditelném návrší, které se k říčnímu toku mírně svažuje. Zatímco k východu ohraničuje městys řeka, k západu je jeho okolí volné. Středem Dolního Dvořiště je krásné čtvercové náměstí, z něhož se tyčí k nebi v ryze gotickém slohu Rožmberky zbudovaný nádherný kostel (je zasvěcen sv. Jiljí /St. Ägidius/ - pozn. překl.). Co se týče ostatních přiškolených osad, budiž poznamenáno, že jejich stavení stojí spíše roztroušena než seskupena navzájem. Stejně jako v Dolním Dvořišti, tak i v nich představuje zemědělství výlučný prostředek obživy obyvatel, a to až na v Dolním Dvořišti bydlící Židy, kteří provozují obchod s obilím. Mezi rostlinnými produkty si zasluhují zmínky pšenice, žito, ječmen, oves, brambory, zelí, vodnice, mák, hrách, vikev a len. Dopravu tu i v okolí zprostředkovává silnice vedoucí z Českých Budějovic (v originále "von Budweis" - pozn. překl.) přes Freistadt do Lince (v originále "nach Linz" - pozn. překl.), která u Dolního Dvořiště odbočuje na Vyšší Brod (v originále "gegen Hohenfurt" - pozn. překl.), jakož i železniční trať Kaiserin-Elisabeth-Westbahn, s níž je Dolní Dvořiště denně spojeno balíkovou poštou (v originále "durch eine Fahrpost in Verbindung steht" - pozn. překl.). Veřejnými budovami, jež je hodno zmínit, jsou místní kostel, obecná škola, radnice, poštovní úřad, četnická kasárna, pivovar a v Certlově hraběcí buquoyský zámek vedle hospodářského dvora.
Dolní Dvořiště poskytuje vlídný dojem, i když se tu nedostává okrasy zahrad, zdobících takovou nádherou jiné osady, zato může být věru pyšné na onu už zmíněnou gotickou stavbu na mírné vyvýšenině ve svém středu. Za tuto krásnou kostelní budovu s mohutnými stěnami jakoby přímo vzrostlými do skalní podoby (v originále "wie zu Felsgestein verwachsenen Mauern" - pozn. překl.) vděčí Dolní Dvořiště pánům z červené pětilisté růže. I dnes ještě vděčně připomíná obecní znak tuto souvislost. Sestává ze stříbrné hradební zdi prostřed modrého štítu, ze které se zvedají dvě čtyřboké věže se špičatou červenou střechou a dvěma nad sebou umístěnými okny, na vrcholu věží pak zlaté kruhové hlavice. Mezi dvěma věžemi se vznáší zlatá pětilistá růže se zelenými okvětními listy nad cimbuřím hradební zdi (rozpor mezi tímto popisem znaku je patrný už srovnáním razítka purkmistrovského úřadu městyse z obecní kroniky a dnešní podobou znaku obce Dolní Dvořiště, odvolávající se na podobu z doby kolem roku 1380 /namísto hradby je na ní vyplétaný proutěný plot, věže jsou kulaté a bez oken, růže není zlatá, nýbrž červená/).
Dolní Dvořiště má 130 domů a 736 německých obyvatel, z nichž se 12 hlásí k židovskému a zbytek k římskokatolickému vyznání (v originále "12 zum mosaischen und die übrigen zum chistkatholischen Glauben).
Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz (1894), s. 178-179
Věnování
Ctěte Vaši školu a važte si jí, neboť je památníkem Vaší německé národnosti (v originále "ein Denkmal Eures deutschen Volkstumes" - pozn. překl.) a Vaší německé
vůle k oběti (v originále "Opferwilligkeit!" - pozn. překl.)!
Jistě vzácný případ, že nějaký vzdělavatel mládeže 51 let blahodárně působí v nějaké obci, je podnětem k tomu, aby podepsaný výše psaná slova výzvy zanesl do této školní kroniky Dolního Dvořiště (v originále "die Unterhaider-Schulchronik" - pozn. překl.)
Jos. Fischbeck,
řídící učitel v.v. (v originále "Oberlehrer i.R." - pozn. překl.)
Dolní Dvořiště, 1. července 1911.
Kronika německé obecné školy Dolní Dvořiště 1911-1938
Jako autor je u obou německých originálů textových ukázek podepsán Josef Fischbeck, ačkoli v křestním záznamu o narození dcery Marie v roce 1866 či v záznamu oddací matriky o svatbě autorových rodičů se setkáváme s příjmením psaným Fischbäck. Rozhodující je pro nás je nakonec jeho podpis pod věnováním v kronice německé obecné školy v Dolním Dvořišti, které mělo podle něho na stránkách příspěvku do vlastivědného sborníku ve znaku růži nikoli snad toliko červenou, nýbrž rovnou zlatou. To už byl na penzi ten zasloužilý pedagog, jehož list "Budweiser Zeitung" z 1. prosince roku 1923 více než týden poté, co 19. listopadu téhož roku v Dolním Dvořišti skonal a byl tam dva dny nato i pochován, tj. "zu Grabe getragen", nazval jedním z nejstarších veteránů školské služby. V obecní kronice mu věnoval obsáhlý nekrolog jeho zeť Franz Stuchel (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), který zde stojí za to uvést v úplnosti přeložený z rukopisného originálu do češtiny:
K úmrtí čestného občana Dolního Dvořiště Josefa Fischbecka
Franz Stuchel
Dne 19. listopadu 1923 kolem páté hodiny navečer (v originále "abends" - pozn. překl.) skonal zdejší čestný občan Josef Fischbeck, řídící učitel na penzi v Dolním Dvořišti čp. 39 (zde ovdovělý Stuchelův tchán /jeho žena Maria, narozená 28. března 1834 v Rychnově nad Malší, byla dcerou učitele Josefa Böhma v Böhmisch Reichenau, jak se tehdy Rychnovu nad Malší německy říkalo, syna českokrumlovského rolníka Josepha Böhma a Ewy, roz. Janyové rovněž z Českého Krumlova, "aus Krumau", jak se tehdy psalo, a Mariiny matky Anny, dcery učitele v Rychnově nad Malší Franze Karla Galla, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, a Agnes, roz. Papelitzky rovněž z Rychnova nad Malší/ až do své smrti i bydlel - pozn. překl.). Při této příležitosti svolal purkmistr (byl jím tehdy Josef Schmid až do zvolení Franze Stuchela roku 1924 - pozn. překl.) celý obecní výbor ke smutečnímu zasedání, na kterém mu věnoval následující proslov na rozloučenou (v originále ovšemže německy - pozn. překl.):
"Musím vám sdělit truchlivou zprávu, že náš všeobecně vážený (v originále "allseits verehrter" - pozn. překl.) čestný občan pan řídící učitel na odpočinku v.v. Josef Fischbeck není mezi živými. Všemohoucímu se zalíbilo povolat ho dnes 19. listopadu 1923 v 5 hodin navečer na lepší onen svět. Zesnulý pan řídící učitel si získal o Dolní Dvořiště velké zásluhy. Byl dobrým učitelem, jaký se hned tak nenajde. Z jeho školy vycházeli žáci dobře připravení pro život, o čemž nejlépe svědčí skutečnost, že jeho žáci jen na základě znalostí od něho nabytých časem (v originále "mitunter" - pozn. překl.) dobyli velmi vysokých postavení. Kostelní zpěv a kostelní hudbu pozvedl na takovou úroveň, jaké po jeho odstoupení nebylo více dosaženo. Byl zakládajícím členem dobrovolného hasičského sboru a většiny zde existujících spolků. Také na založení zdejší raiffeisenky se činně podílel a byl prvním zakládajícím předsedou sdružení mladých (v originále "der erste gründende Obmann des jungen Vereines" - pozn. překl.), které po léta obezřetným způsobem vedl, takže ho jmenovalo předsedou čestným. Nebyl ceněn, vážen a oblíben toliko v obci, nýbrž v širokém jejím okolí. Obec mu projevila svůj dík a ocenění už v roce 1895, kdy ho jmenovala svým čestným občanem. Čest jeho památce!"
Proslov na rozloučenou byl přítomnými vyslechnut vestoje. Nato bylo rozhodnuto, že se pohřebního průvodu všichni zúčastní hromadně, rakev že bude nesena z domu smutku až do kostela a průvodu bude přistavena hudba. Pan řídící učitel Josef Fischbeck se narodil ve Světlíku na okrese Český Krumlov (v originále "zu Kirchschlag Bezirk Krummau" - pozn. překl.) dne 10. května roku 1835, absolvoval dvouletý přípravný kurs v Českých Budějovicích (v originále "absolvierte den zweijährige Präparandakurs in Budweis" - pozn. překl.) a působil jako učitelský pomocník na triviálních školách v Malšíně a v Hořicích na Šumavě (v originále "als Schulgehilfe an den Trivialschulen in Malsching u. Höritz" - pozn. překl.), odkud 18. října roku 1859 přišel jako školmistr (v originále "als Schulmeister" - pozn. překl.) do Dolního Dvořiště, po zavedení říšského školního zákona tu byl jmenován řídícím učitelem a jako takový působil až do svého dne 1. září 1895 dosaženého odchodu na penzi. Také celou dobu od svého penzionování až do svého úmrtí prožil zde v Dolním Dvořišti. Obdržel množství pochvalných dekretů ze strany biskupské konzistoře v Českých Budějovicích, okresní školní rady v Kaplici i zemské školní rady v Praze.
Sepsal Fr. Stuchel.
Pamětní kniha Dolní Dvořiště 1836-1941
- - - - -
* Světlík / České Budějovice / Malšín / Hořice na Šumavě / † † † Dolní Dvořiště
