ERICH FISCHER

Úvodem k hostouňské pamětní knize

Člověk bez domova je jako strom bez kořenů.

Nás z hostouňské místní rady (v originále "vom Ortsrat Hostau" - pozn. překl.) velmi těší, že můžeme ke 12. setkání domovského okresu (v originále "zum 12. Heimatkreistreffen" - pozn. překl.) v našem patronátním městě Furth im Wald (v originále "in unserer Patenstadt Furth i.W." - pozn. překl.) a v roce, který předchází jubileu 750 let Hostouně (o tom, jak velká bývá rodácká horlivost, svědčí fakt, že německá Wikipedia uvádí jako letopočet prvé zmínky místního jména "Hostaun" rok 1238, a česká Wikipedia jako letopočet prvé zmínky o obci, které byl až v roce 2006 navrácen statut města, udělený jí císařem Rudolfem II. roku 1587 a ztracený po vysídlení německého obyvatelstva následkem druhé světové války, dokonce až rok 1247 - pozn. překl.) předložit naši pamětní knihu (v originále "unser Erinnerungs- und Gedenkbuch" - pozn. překl.) soudního okresu Hostouň, našeho domova mezi Šumavou a Chebskem (v originále "Gerichtsbezirk Hostau - unsere Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland" - pozn. překl.).
Z celého srdce chceme vydavateli popřát, aby byla tato kniha byla všemi našimi domovskými přáteli přijata se stejnou láskou, radostí a nadšením, s jakými vznikla.
Věříme, že se nám podařilo, třicet let po našem vyhnání, dát slovem i obrazem zazářit před očima nás všech a především před očima našich dětí a vnuků kráse, jakož duchovnímu, kulturnímu a také hmotnému bohatství tohoto nádherného kousku země, který je nám i nadále domovem.
V našem pracovním týmu jsme mohli za ty měsíce naší společné tvorby stále znovu šťastně zakoušet, jak úzce jsme city a myšlenkami spojeni výhledem na cíl, který nás k práci přivedl a spojil. Domov nás - a my sebe navzájem jeho prostřednictvím - obdaroval věru bohatě.
Přáli bychom si, aby také tato kniha dokázala všechny své čtenáře hlubokým prožitkem domova vždy znovu obdarovávat.
Všem spolupracovníků vyslovujeme srdečný dík.

Za místní radu města Hostouň (v originále "Stadt Hostau" - pozn. překl.)
Erich Fischer

Bezirk Hostau - Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 47

Považuji za štěstí, že autor předchozích řádek poskytl knize, o níž je v nich řeč, svůj křestní list se záhlavím "Tauf-Schein/Testimonium baptismale". Můžeme z něho totiž o původu Ericha Fischera základní věci dobře vyčíst. Narodil se 14. srpna roku 1925 v Hostouni čp. 178 a byl dva dny ve zdejším kostele sv. Jakuba Většího nato děkanem Franzem Lorenzem jako zástupcem římskokatolické církve i pokřtěn jménem Erich Eduard Karl Fischer. Novorozencovým otcem byl poštovní adjunkt v Hostouni Karl Fischer, narozený ve Všerubech jako manželský syn majitele tamního domu čp. 84 Franze Fischera a jeho ženy Josefy, roz. Schmausové ze Všerub čp. 110. Matkou chlapcovou se stala Karoline Amalia, narozená v Hostouni čp. 76, manželská dcera ve chvíli narození jeho vnuka zesnulého už hostouňského obchodníka Wenzela Höpfla a Marie Theresie, roz. Glaszlové z Hostouně čp. 71. Kmotrem dítěte se prohlásil všerubský továrník Eduard Fischer, zastoupený při křtu paní Josefinou Seitzovou z dolnorakouského města Berndorf, ležícím na okraji Vídeňského lesa. Erich Fischer navštěvoval v rodné Hostouni obecnou školu, měšťanku už v Poběžovicích (Ronsberg) a v Horšovském Týně (Bischofteinitz), v Teplicích-Šanově (Teplitz-Schönau) pak Státní odbornou školu keramickou. Po dvouletém válečném nasazení a zajetí se po dokončení studia keramického oboru v bavorském Selbu se roku 1948 dostává do Marktredwitz a usazuje se tu. Z Marktredwitz pocházela i jeho žena Therese, s níž měl čtyři syny. Otec Karl zemřel tu v roce 1966, matka Karoline v roce 1984. Už od roku 1951 byl Erich Fischer předsedou Junge Union (mládežnická organizace Křesťansko-sociální unie /CSU/) v Marktredwitz, pak trvale členem předsednictva zdejší organizace CSU. Byl i seniorem sdružení Kolpingsfamilie. Zásady Msgre Adolpha Kolpinga (1813-1865): rodina, povolání, náboženství a dobré občanství byly i vůdčí linií Fischerova života. Býval předsedou rodičovských sdružení rozličných škol, působil v radě farní obce i v radě děkanátu, činný byl i v řezenské diecézní radě jako delegát regionu Nord. Založil v Marktredwitz akci "365", v níž spolupracují křesťané katolické a evangelické konfese, a po mnoho let její činnost vedl. Věnoval se i podpoře sportu a práci mezi mládeží. Povoláním byl keramický inženýr a působil jako dílovedoucí Thomasovy porcelánky v Marktredwitz i jako odborný učitel na státní odborné škole pro porcelán v Selbu. Na svůj domov "mezi Šumavou a Chebskem" nikdy nezapomněl. Stal se zakládajícím členem marktredwitzké místní organizace sdružení "Eghalanda Gmoi(n)" (tj. "Chebská obec"), členem předsednictva zdejší organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení a za marktredwitzkou městskou radu členem kuratoria "chebského kulturního domu" ("Egerland-Kulturhaus"). Odměnou mu bylo nejvyšší vyznamenání "Chebské obce", její čestný odznak (Ehrenzeichen der Eghalanda-Gmoi/n/). Sama pamětní hostouňská pamětní kniha (vyšla poprvé roku 1977, v dalších dvou letech podruhé a potřetí, počtvrté pak roku doplněná a rozšířená v roce 2011), doslova vzorná publikace svého druhu, podle slov Otty Habsburského, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, "zvláště cenný příspěvek k dějinám nejen našim", stala se trvalým odkazem Ericha Fischera budoucím generacím. Zemřel čtyřiaosmdesátiletý v Marktredwitz po krátké těžké nemoci v kruhu své rodiny dne 2. ledna roku 2010.

- - - - -
* Hostouň / † † † Marktredwitz (BY)