FRANZ FREUDENSCHUSS
Ze záblatské farní kroniky
Díky politováníhodnému nedostatku obecného zájmu (v originále "bei leidigem Mangel an gemeinschaftlichen Interessen" - pozn. překl.) o věrohodné záznamy ve prospěch pozdějšího potomstva, jakož ztrátou zčásti zubem času strávených, zčásti ztrátou mnohými požáry zkáze propadlých listin, dat a dokumentů není nic důvěryhodně spolehlivého o původu a vzniku, o kultivaci půdy, o osudech, právech a tak podobně zachováno o městysi a okolí ani na radnici, ani ve farním archivu.
Podle souhlasu velmi pravděpodobných pověstí byli prvními osídlenci Záblatí havíři (v originále "Bergknappen" - pozn. překl.), kteří se svými pomocníky a několika dřevorubci a kameníky usadili ve zdejší místní části zvané "Unterörtl" na břehu Farského potoka (v originále "an dem Ufer des Pfarrerbaches" - pozn. překl.), kteří si v okolí (v originále "im hierortigen Bezirk" - pozn. překl.) při svém konání dokázali vytvořit značný zisk (v originále "bei ihren Hantierung ziemlichen Erwerb sich schaffen" - pozn. překl.), nejprve rýžováním zlata (v originále "durch Goldsandwaschung" - pozn. překl.) pod vesnicí Saladín na Cikánském potoce (v originále "in den Aubach unter der Dorfschaft Soletin", ves Saladín je dnes jen místní částí Záblatí - pozn. překl.), jehož tok míří od Ledrova mlýna (v originále "von der Ledermühle". zaniklý objekt, označovaný německy i "Ledrermühle", tj. Ledererův mlýn, náležel jako čp. 15a k obci Řepešín /Repesching/ - pozn. překl.) k cihelně, před kterou (v originále "vor der Ziegelhütte" - pozn. překl.) se vlévá do řeky Blanice (v originále "in die Flanitz" - pozn. překl.), kde je na obou březích ještě z olšemi nyní porostlých pahrbků zřetelně vidět, k jakému účelu sloužily a na nichž si celou touto vrchovitou končinou (viz o dnešní chráněné rezervaci viz Wikipedia - pozn. překl.) razilo svahy vrchů cestu poddolování (v originále "Unterminierung sich die Bahn brachen" - pozn. překl.), ze kterého dodnes zůstaly patrny vstupy a výstupy a ještě před 50 lety (tj. někdy kolem roku 1780 - pozn. překl.) se jím dalo projít širokou trasou. Poté, co začal vyhasínat zdroj zisku z rýžování zlata, došlo na prorážení skal, lámání kamene, vysušování pustých močálů a kácení lesů, také sklárny, po nichž se při orání stále ještě objevují pozůstatky, tu bylo vzděláno mnoho cest, dělících mýcený kraj na tak řečené "Holzschlagen" (zkráceně i "Schlagen", vlastně tedy paseky či mýtě - pozn. překl.), z čehož postupně vzniklé vsi odvozovaly svá jména s koncovkou "-schlag", jejichž původní obyvatelé (v originále "deren frühe Bewohner" - pozn. překl.) však z velké míry hovořili slovanským nářečím (v originále "großenteils slawische Mundart sprachen" - pozn. překl.), jak to dokládá právě místní jméno "Sablat".
Weasch'n, Wusch'n und Gulatsch'n (1994), s. 42-43
Takřka barokně košatý je sloh zápisů "Liber memorabilium", tj. farní kroniky městyse Záblatí (pisatel je německy označuje Horní či Staré Záblatí /"Obersablat, sonst auch Altsablat genannt"/), jak je po sobě zanechal v době svého zdejšího působení farář Franz Freudenschuß. Narodil se dne 8. září roku 1779 v Horní Plané (Oberplan), jak dokládá tamní křestní matrika, udávající i jména jeho rodičů, jimiž byli Andreas Freyenschuß (tak je tu příjmení psáno) a jeho manželka Agnes. Jako lokalista přišel mladý kněz 20. března 1809 na Glöckelberg, jak se říkalo dnes zaniklé Zvonkové, aby tu setrval 16 let. V roce 1825 nastoupil jako farář do Horní Vltavice, ale už na podzim roku 1828 se s ním setkáváme v téže duchovní hodnosti v Záblatí, kde i skonal 29. června 1849 v nedožitých 70 letech. Jako příčina úmrtí je uvedena dna (Gicht). Podle dopisu Herberta Kiewega k próze Ludwiga Wachtfeidla (oba autoři mají samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) "Světec ze Záblatí" by mohl být předlohou místní legendy o knězi světecké pověsti právě Freudenschuß, jmenovaný zde Freienschuß podobně jako vlastní hornoplánský otec skutečného záblatského faráře. Ten kraj má pro legendy zvláštní náklonnost.
- - - - -
* Horní Planá / Zvonková / Horní Vltavice / † † † Záblatí
