ANDREAS HARSCH
Co řekl malíř o sobě
Narodil jsem se 29. srpna roku 1884 v Rychnově nad Malší (Reichenau an der Maltsch) v domě čp. 66 jako syn zednického políra, který, jako tolik jiných stavebních dělníků z okresu Kaplice (Kaplitz) před první světovou válkou, odešel do Vídně (v originále "ein 'Wiengänger' war" - pozn. překl.). Během letních měsíců obstarával si otec výdělek na stavebních pracích ve Vídni a na jiných místech Dolního Rakouska, doma býval jen přes zimu. Maminka musila vést malé hospodářství sama.
Tatínek si asi přál, abych se stal stavebním kresličem nebo zednickým mistrem, ale mě to táhlo k umění. Láska k malířství se ve mně probudila poté, co jsem mohl, bylo mi tenkrát dvanáct let, přihlížet práci jednoho žáka uměleckoprůmyslové školy, takto bratra mého někdejšího kmotříčka při biřmování.
V učení jsem prospíval a tak jsem dva roky nato odešel do Volar (Wallern) na tamní odbornou školu dřevařskou, obor řezbářství. Na stravu musel tatínek platit měsíčně jen deset zlatých, poněvadž jsem bydlil u sedláka.
Ve volném čase jsem kreslil a maloval, ve škole jsem pak byl jedním z nejlepších žáků. Po čtyřech letech jsem byl hotovým absolventem a základ ryzího umění byl položen. Otec mi dovolil odejít do Vídně, když ho to nebude nic stát.
Na chleba jsem si tedy musel vydělat sám prací v jednom průmyslovém podniku (v originále "in einem gewerblichen Unternehmen" - pozn. překl.), při čemž jsem navštěvoval po večerech státní průmyslovou školu a grafické učiliště. Když jsem si tak dokázal naspořit navíc tolik, aby to vystačilo na jeden rok života, pokusil jsem se o přijetí na mnichovskou uměleckou akademii (Kunstakademie in München), což mi i vyšlo.
Poté ovšem, co uběhl jeden studijní ročník, byl s finančními prostředky konec a já musel do nazpátek do Vídně, kde mi byla naštěstí dopřána možnost ve studiu na zdejší Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste) pokračovat. Přitom jsem neopomněl dokončit úspěšnou zkouškou na nižší reálce ani své středoškolské vzdělání. Právě když jsem byl v posledním roce malířské speciálky, vypukla první světová válka. Otčina zavolala a já byl přidělen k "šumavskému" 91. pěšímu regimentu v Českých Budějovicích (Budweis). Jako kadet jsem odešel do pole s udatnými Šumavany a byl podvakráte raněn. Zbraň jsem odložil, když válka skončila, jako c.k. nadporučík s velkou stříbrnou medailí za statečnost na své hrudi.
Mohl jsem teď dokončit poslední rok studia a získal jsem jako snad největší možné ocenění pro začínajícího umělce stipendium k cestě do Říma, v měně ovšem za tehdejší inflace bezcenné.
Během války přesídlili mí rodiče do dolnorakouského města Türnitz na řece Traisen a za války tam oba i zemřeli.
Já si od listopadu roku 1919 zařídil v 19. vídeňském okrsku vlastní malířský ateliér. Vznikaly tam v pestré směsi (v originále "kunterbunt nacheinander" - pozn. překl.) portréty, figurální kompozice,krajiny, zátiší, perokresby, barevné dřevoryty i plastiky, ale také ornamentální výzdoby pro náhrobky v té těžké poválečné nouzi. Maloval jsem tenkrát i kulisy loutkových divadélek. Paradoxně mi ta mnohostrannost mnohé přinesla, rozhodně víc než nějaké omezení na jeden žánr.
Waldheimat, 1928, s. 180-182
V nepodepsaném příspěvku z vánočního čísla českobudějovického měsíčníku Waldheimat se tu vyzpovídal tehdy čtyřiačtyřicetiletý "Maler aus dem Böhmerwalde", jak stojí v titulu textu, vlastně spíše ze svých počátků. Byla před ním jako už tehdy zralým umělcem ještě celá půle pohnutého "rakouského" života. Víme o něm totiž z webových stránek sdružení Verband der Böhmerwäldler in Oberösterreich, že zemřel jako starý mistr ve vídeňském Döblingu 18. května roku 1972 v málem dožitých požehnaných 88 letech svého věku.
- - - - -
* Rychnov nad Malší / Volary / České Budějovice / † † † Döbling, Vídeň (A)
