OLGA HARTMETZ-SAGEROVÁ

Is 's Fernweh, is 's Hoamweh? I steh am Lusn herobn, deit ins Behm net z' weit ein: Dort - muass mein Vatern sei Hoamat gwen sein. I siahg's; so wia bei uns da herent is der Woid, san de Berg ah da drent. Ob's dort de gleiche Erdn gebn werd? Ob ma dort des gleich Woidrauschn hört? I koo's nimmer wissn, koo's ah nirgads dafragn, bloß mei Vater, der hätt ma 's könna sagn. I woaß net, is 's Fernweh, is 's Hoamweh, des i da gspür? Möcht lacha, kunnt woana, i ko nix dafür. I bi dort geborn und leb, seit i denga koo, gern da herent und wissat trotzdem so gern, wia 's waar, ah da drent. Dann drah-r-i mih um: Da liegt 's Boarisch Land, bis zum Gebirg. Is ah lauters Scheens, was i da siahg! Warum - frag i - muass 's denn de Grenzn gebn? Es liaßat se ohne desöjbm, woaß Gott, doh vui besser lebn.	Je to stesk po dálce Stojim na Luznym navrchu, českou zem nadosah: tam někde měl muj otec domov, rodnej práh. Vidim, že jako u nás je tam vrch za vrchem a les dosahá až k tý hoře sem.. Je ta zem stejná tady vodtud z výše a snad i stejnej šumot lesa je v ní slyšet. Nevim, koho se na to vlastně voptat mám, jen otec by mně říct uměl, jak je tam. Nevim, je to stesk po dálce nebo stesk po domově? Můžu se smát i plakat, nejni to v pouhym slově. Tam sem se narodila, tady to ráda mám, a přece bych ráda věděla, jak by mně bylo tam. Pak votočim se a srdce samou krásou zahoří bavorský země až sem k pohoří. A ptám se, což nejni nade všim ten volnej vzduch? Že bylo by nám líp všem bez hranic, ví Bůh.
Land unter Deiner, s. 21
Tischgebet Herrgod, gib dem Brout Dein Segn, Herrgod, gib uns im Brout ah 's Lebn. Mir mechtn Dir: - Vogeltsgod - sagn. Bewahr uns vorm Hunger und andane Plagn. Amen.	Modlitba u stolu Bože, požehnej ten náš chleba, Bože, dej, co k životu je třeba. Řekli bysme: - Bůh zaplať - Tobě rádi. Hladu nás chraň i zla, co kolem řádí.
Land unter Deiner, s. 49
Gedanken und Bilder zu Adalbert Stifter "Waldwoge steht hinter Waldwoge, bis eine die letzte ist und den Himmel schneidet..." ... und tief die Täler. Dort ist Heimat und dort haben meine Gedanken Wege gesucht, haben sich darin verloren. Eisenhut und Weidenröslein die Begleiter. Spröde bricht Glas unter den Schuhen. klirrt nach. Will sie finden, die letzte Woge. Scherben bleiben -- schneiden ins Leben. Und der Himmel blutet nicht. Ein Weg findet die Quelle. Holunder und Hasel daneben -- wie eh. Gerecht ragen die Bäume. - Nur sie. - In die Erde gepresst, vergessen, trauern geschlagene Kreuze. Osterglocken daneben werden Himmel und bleiben Heimat. Ich suche dich nimmer -- letzte Woge.	Myšlenky a obrazy k Adalbertu Stifterovi "Vlna lesů za vlnou se čeří, až je ta jedna poslední a zařezává se do nebes...". ... a údolí tam hloub Tam je domov a tam mé myšlenky hledaly cesty, roztratily se tam. Oměj a vrbice je provázejí. Křehce praská pod botami sklo, jako by ještě cinklo. Chci ji najít, tu poslední vlnu. Střepy zůstávají -- zařezávají se do živého. A nebe nekrvácí. Jedna cesta nachází pramen. Bezoví a lískoví hned vedle -- jako kdysi. Zpříma se tyčí stromy. - Jen ony. - Se zemí srovnány a zapomenuty žalují poražené kříže. Velikonoční zvony nebem se stávají, domov v nich trvá. Nehledám tě už -- poslední vlno.
Hoam!, 2005, č. 3, 2. str. obálky
P.S. "Osterglocken" značí německy i narcisy, a že jich na jaře uvidíš právě kolem Velikonoc kvést i na šumavských lukách habaděj. To dává ovšem originálu sílu, kterou překlad mít nemůže.
Gedanken in der staadn Zeit* Aus Zeit werd Ewigkeit. Ah wann Zeit uns vergeht, bleibts ewig. Wann uns ewigs Lebm verhoaßn und gschenkt werd, werd uns Zeit af ewig gebm. Drum soit ma, brauch ma doch net hastn. Is ja d irdisch Zeit der Anfang unsrer Ewigkeit. Mit der Zeit werd Ewigkeit.	Myšlenky v tichý čas Z času se stane věčnost. I když čas uplývá, zůstává věčný. Když nám byl věčný život přislíben i dán, bude i čas náš navěky. Proto mi netřeba spěchat. Je přece pozemský čas pouhý začátek naší věčnosti. Časem se stane věčností.
Weihnachten tief drin im Böhmerwald, s. 59
Am Ufer Am Ufer bin i gsessn, da hat de Zeit seine Stundn mit mir teilt - De Sunn hat des net sehng woin, hat seh hinter de Stauern verschloffa und an guat hölft Teil von seiner Zeit an de Nacht verschenkt - De Nacht hat des narrisch gfreid, ganz hoamle hats glacht, und i hans ghört.	Na břehu Na břehu jsem se usadila, tady teď čas sdílí své hodiny se mnou - slunce není odtud vidět, asi zaspalo za kormidlem a dobrou půli svého dílu času darovalo noci - a noc se bláznivou radostí skrytě rozesmála, já to slyšela.
(Hollerblüah, 1987)
ABC der Dichtkunst für Mundartschreiber und Mundartleser, s. 16
En Auswärts Boid in der Früah über an Wiesnweg geh, voi Andacht vor am blüahratn Kerschbaam steh, newa der Amsl af an Regnwurm wartn, an Petersoi riacha, ausm Nachbarn sein Gartn, min Gsang von an Lerchal in a Himme nauflusn, in der Sunn af der Hausbänk min Katzerl umschmusn, und s Herz voller Liab habm und Freud, des waar an Auswärts, der gfreiat mih gscheit.	Na jaře Brzy ráno zas luční cestou jít, kvetoucí třešní dát se okouzlit, vidět kosa, jak na dešťovku čeká, květy ze zahrad cítit do daleka, skřivánčí zpěv slyšet, jak stoupá k nebi - jak kočce slunka je mně zapotřebí, jak srdci radosti a lásky napořád, ve které na jaře před domem chci se hřát.
Passauer Neue Presse 5.8.2000, s. 45
Abfahrt Rote Kappe im Frühnebel. Bleiche Gesichter, verschlafen, traurig, verzerrt um ein Lächeln bemüht. Abschied, der Anfang aller Tränen. Gestalten stehn, verblassen, entfliehn. Wahrheit, Träume, Hoffnungen verschwinden. Nackter Schienenstrang, kalt. - Kalt. Blinde Fenster, nassblinde Augen? Der laute Morgen kennt keine Geräusche. Nur die Zukunft ist voller Lärm. Es war so, so wird es sein.	Odjezd Červená čapka v ranní mlze. Bledé tváře, rozespalé a smutné, marně usilující o úsměv. Odjezd, počátek všech slzí. Postavy znehybní, rozmažou se a rozplynou. Pravda, sny a naděje zmizí. Nahé kolejnice, chladné, až mrazí. Slepá okna, vlhké, osleplé oči? To jitro nerozčeří ani šum. Jen budoucnost je plna hluku. Tak bylo, tak má to být.
Land unter Deiner, s. 99
Des is a woih gwen Aus der Hoamaterd wordn, hat er kennt jedn Stoa, mit am Woid war er Freund und min Winter sogoa; Voller Ehrfurcht vor oim, vor am Wachsn, vorm Werdn und der Frucht afn Föid vor am Himme, der Erdn. Voller Liab zon Dahoam, zo de Leut, er hats gern, und vol Liab zo de Sein dazua Hoffnung vorm Herrn. Ja a so is er gwen. Hat koa Aufhebms gmacht. hat sei Arbat voricht und von Herzn gern glacht. Sehgts, er geht uns net o, weil, er is ja net fuat, schaugt uns oiwei so zua vo da drobm hoid, vo duat.	Stýská se po člověku Znal tam snad každý kámen, u nás, kde doma byl, les byl pro něj jak člověk, s kterým se spřátelil. Měl úctu před stvořením a viděl, zdá se mi, slávu nebe i země tady pod Pláněmi. K domovu hořel láskou a k lidem, jak je znal, i k vezdejšímu bytí, co Bůh nám daroval. Ano, byl takový. Netropil rozruch všude. Měl spíš svou práci rád. Jak úsměv s námi bude. Naoko odešel, že se však na nás dívá tam z nebe seshora, vím, jako že jsem živa.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1992, s. 130
Slovníček: Stoa = kámen, sogoa = ba i, dokonce i, Föid = pole, Aufhebms = rozruch, pozdvižení, glacht = smál se, fuat = pryč, oiwei = vždycky, duat = tam.
Christnacht* Milliardn Stern am Himme. Oaner scheener, wia der ander, aber koaner so schee, wia der oane, Ster von Bethlehem. Millardn stern vom Himme. Oaner feiner, wia der ander, deckan weiß de Wöjd, aber, koaner so fein, wia der oane, Stern von Bethlehem. Milliardn Menschn wartn wartn af DE Nacht, oa Stund - DE Stund, - a Kind - wartn auf Erlösung, af DES Wunder af DES Wort, des nur OANER sprecha darf. ...und das Wort ist Fleisch geworden... und hat unter uns gewohnt.	Štědrovečerní no Na nebi miliardy hvězd. Jedna je krásnější než druhá, ale žádná krásná jako ta jedna, hvězda z Betléma. Na nebi miliardy hvězd. Jedna je něžnější než druhá, bíle se třpytí všechen svět, ale něžnější není nad tu jednu, hvězdu z Betléma. Miliardy lidí čekají, čekají na tu Noc, tu Hodinu, na Dítě, čekají na Vykoupení, na Zázrak, na Slovo, které může vyslovit jen On. a Slovo bylo učiněno tělem a přebývalo mezi námi.
"Und Friedn soit sei", s. 57
Denen die an den Sünden der Väter tragen, ohne schuldig zu sein, denen, die über die Sünden der Väter klagen, ohne Tränen zu finden, denen, die an Sünden der Väter sterben sollen, ohne Hoffnung, gib ihnen die Hand.	Těm Těm, které hříchy otců vláčí, ačkoli sami vinu nemají, těm, kteří nad hříchy otců pláčí aniž slzu vydají, těm, kteří mají zemřít snad na hříchy otců, jako by nebylo naděje, těm podej ruku.
Land unter Deiner, s. 91

Část někdejšího Kaltenbachu, dnešních Nových Hutí, se jmenovala Staré Hutě. Právě ona však leží přímo nad Studeným potokem, jak přitéká od Plání (Planie) a dal vlastně Kaltenbachu jméno, právě v ní se 27. října 1932 narodila jak Olga Hartmetz-Sagerová, tak Franz Hajek, na jehož skon 29. března 1996 vznikla jedna ze zde uvedených jejích nářečních básní a u jehož jména nám vytane ten nejznámější snad ze šumavských německých umělců dnes ve světě vůbec, také kaltenbašský rodák sochař Otto Herbert Hajek, předseda hlavní sudetoněmecké kulturní instituce po válce, mnichovské Adalbert Stifter Verein. Olga Hartmetz-Sagerová, tehdy ovšem ještě jen dívčím jménem Sagerová, takto čtvrté dítě učitelského páru Ignaze a Olgy Sagerových - někdejší rodinný hostinec ve Starých Hutích dosud stojí - navštěvovala za války reálné gymnázium v Budějovicích (bydlela prý tehdy podle vlastních slov ve Strakonicích), po roce 1946, tedy už po vyhnání, se připravovala na reálce v Niedernburgu a vyšší reálce v Pasově pro mnichovská studia práv, stala se advokátkou a od roku 1965 se věnuje nářeční básnické tvorbě. Návratem k šumavskému domovu, domovem samým se jí stala právě rodná řeč. Je nejen autorkou několika sbírek jako Land unter Deiner (1981),... s Denga tragt voraus (1983), Hollerblüah (1987), Und Friedn soit sei (1989) a jiných, vydaných vesměs jak patrno až v osmdesátých letech v nakladatelství Morsak v bavorském Grafenau, věnujícím se ostatně téměř programově Šumavě a Bavorskému lesu, ale roku 1980 dokonce založila tzv. Mundartkreis rund um Deggendorf, také Niederbayerischer Mundartkreis, volné sdružení více než třiceti nářečních slovesných tvůrců, pěstující i spolupráci s podobně směřujícími rakouskými autory. Roku 2000 získala Olga Hartmetz-Sagerová za své úsilí o uchování kulturního dědictví v oblasti nářečí a také lidového kroje významné ocenění Sudetendeutscher Volkstumpreis, které jí bylo uděleno na sudetoněmeckém krajanském sněmu v Norimberku. Zemřela po krátké nemoci dne 18. dubna roku 2016 v seniorském domově v dolnobavorském městysi Hengersberg, zemský okres Deggendorf, region Donau-Wald. Pochována je po boku svého manžela Gunthera Hartmetze v patronátním městysi "kaltenbašských", jímž je Röhrnbach blízko rodné Šumavy.

- - - - -
* Staré Hutě, Nové Hutě / České Budějovice / Strakonice / † Hengersberg (BY) / † † Röhrnbach (BY)