NORBERT HEERMANN

Z Rožmberské kroniky

Anno domini 1475,
am Fraitag Himmelfart Mariae,
auch den andern Tag hernach
kommen hergeflogen Haischrekhen
mit langen zerthaillten Nasen
vnndt fliegen
vber die Stat Cromau,
vnndt zue Wettern
dem Wancko von Wettern Edlman
frassen Graümet vndt den Habern
vndt flugen so dig gleich ainer Wolken,
so den Sonnenschein verschattet haben
vmb der grossen Menge ihrer.

Anno domini 1502 der Herr Peter
brachte ihme von dem Konig Wladislao
zuewegen die Stat Prachaticz,
ain Guet
zue der Wischehrader Probstay gehoriges,
fur aigen undt erblich
unndt hielte es gancz vellig in Possesss.

Anno domini 1505. Dass Latraner Thor
im Behmischen Cromaw
undt den Thurn ob ihr,
auf heunt noch stehet,
wie auch die Pastey auf der Neustat
ob der Jungfrauen Parkraben
hat man pauen lassen.

... 1475. Léta téhož
v pátek den Nanebevzetí Panny Marie
i nazítří
přitáhly kobylky
s velikými nosy
a letěly
přes město Krumlov
k Větřní.
Vaňkovi, zemanu z Větřně, jinak Višňovi,
snědly oves i otavu.
A tak hustě letěly,
že slunce
pro množství jich nemohlo vidíno býti...

Léta Páně pan Petr
zjednal sobě
město Prachatice,
statek
vyšehradského proboštství,
od krále Vladislava za zpupný a dědičný
a úplně ho v držení vešel.

Léta Páně 1505 brána Latránská
v Krumlově Českým
a věž nad ní,
která podnes stojí,
a také ta bašta na Novém Městě
nad parkánem panenským,
stavína.

Jihočeský sborník historický, 1987, č. 4, s. 195

Tři ukázky, kterými paní archivářka Anna Kubíková chtěla na stránkách JSH dokumentovat vedle řady jiných souvislost Březanova díla Rožmberské kroniky krátký a sumovní výtah (vydalo je znovu nakladatelství Veduta v Českých Budějovicích roku 2005) a Rosenberg'sche Chronik třeboňského opata Norberta Heermanna (její německý text, o němž Kubíková uvádí na závěr svého příspěvku v JSH, že by se jeho zpětným překladem do českého jazyka dala získat alespoň přibližná podoba značné části původního Březanova konceptu celé Historie rožmberské, vracím v ukázkách k transkripci, ve které jej otiskl Johann Matthäus Klimesch ve své edici Heermannovy kroniky z roku 1897), se týkají šumavských měst Český Krumlov a Prachatice. Hlavní zásluhou Heermannovou totiž zůstává právě to, že učinil historii nejmocnějšího jihočeského rodu vůbec i majetkem němčiny znalého světa, tedy i německy hovořících Šumavanů a že tak učinil jako katolický duchovní, tj. autorita právě pro ně, "jihočeské" Němce, až do časů národního socialismu nezastupitelná. Narodil se v saském Magdeburgu (v dnešním spolkovém státě Sasko-Anhaltsko) dne 27. listopadu 1629 a při křtu dostal dnes nezvyklé hebrejské původně jméno Enoch (Henoch, ve významu "posvěcený"). Ani ne dvacetiletý vstoupil roku 1649 jako novic do rakouského kláštera Klosterneuburg a stal se z něho augustinián řádovým jménem Norbert. Probošt Bernhard II. (Schmeding) jej vyslal dva roky nato na univerzitu do Vídně, aby tam studoval filosofii a teologii. V květnu 1653 dosáhl Heermann hodnosti bakaláře, v dubnu 1654 slavil svou kněžskou primici a v září téhož roku byl promován na magistra (doktora) filosofie. V teologických studiích pokračoval pak až do roku 1658, kdy byl 3.října vyslán spolu se šesti jinými spolubratřími vyslán do jihočeských Borovan (Forbes), aby doplnili zdejší konvent. Probošt Bernhard zároveň jmenoval Heermanna administrátorem borovanského kláštera a po necelých dvou letech v červenci administrátorem augustiniánské kanonie třeboňské, kde se 11. března roku 1663 ujal rozhodnutím císaře Leopolda I. Heermann sám funkce probošta. Klášter v Třeboni (Wittingau) bylo po jeho znovuobnovení třeba zajistit i zpracováním zdejší historie. Z archiválií se po převratech doby dochovala pouhá část, pokud některé neměli v rukou jezuité českokrumlovští. Heermann se musil pídit po jakémkoli historickém prameni, který by obsahoval zmínku o jeho klášteře. Tak mu padla do rukou i Březanova rukopisná kronika rožmberská (o počtu svazků Historie rožmberské se vedou dodnes odborné spory a má se za to, že z pěti celkem se dochovaly pouhé dva, které vyšly roku 1985 pod titulem Životy posledních Rožmberků v nakladatelství Svoboda). Podle Klimesche se "nedá ani v nejmenším pochybovat o tom, že Heermannův text je pouhým překladem starší české práce, která se v následující době ztratila". Už dva roky po zveřejnění Klimeschovy edice "Norbert Heermann's Rosenberg'sche Chronik" se ovšem František Mareš (rodák z Bavorova, třeboňský knížecí archivář, žil v letech 1850-1939, zemřel v Třebohosticích, mj. autor významné práce "České sklo") na stránkách Časopisu Musea Království českého (kde ještě roku 1896 v příspěvku pod titulem Literární působení kláštera třeboňského píše, že Heermann "sepsal nebo spíš sestavil" kroniku, o níž "sám spisovatel", tj. týž Heermann "vyznává, že jest sestavena z věrných pozůstalých pamětí" a "nabývá nevšední ceny tím, že jest téměř doslovným, třeba namnoze zkráceným překladem oněch tří ztracených dílů Březanovy velké Rožmberské historie, kdežto dosud se za to mělo, že toliko na Březanově Krátkém... výtahu spočívá") vyslovil rozhodně proti označení Heermanna, jehož podle něj měl Klimesch "za spisovatele nebo aspoň překladatele", jako autora překladu. Opat prý vůbec neuměl česky a "jeho" německá kronika je staršího původu a Heermann sám prý častěji říkával, že dle udání Balbínova byla řečená Rosenberg'sche Chronik sepsána od nějakého vyšebrodského cisterciáka. Svůj vlastní názor Mareš formuluje takto doslova:

Rosenbergische Chronica jest překlad nějakého českého díla, jak na několika místech z toho souditi můžeme, že se písař mýlil a dle předlohy česky psáti počal, což potom obyčejně přetrhl, jednou však státi nechal. Rukopis Novohradský jest autograf a kdybychom znali tuto ruku, znali bychom i překladatele. Bohužel nepodařilo se nám zjistiti tuto ruku. Třeboňský písař to jistě nebyl. Podle toho, že překladatel vykládá Ouští Aussig, že dosti často smyslu českého originálu nevystihl, podle slov Sich lenden (obrátiti se), absindern, Anmacht, brengen, beschwaren, jakož i dle toho, že píše obyčejně ai místo ei, soudili bychom, že překladatel nebyl Čech aneb Němec z Čech, nýbrž cizozemec, nejspíše Bavorák, češtiny s dostatek znalý."

My dodnes opravdu nevíme, jaké všechny prameny sytily německý text a co měl vlastně v rukou jeho dárce a prezentátor (Heermann věnoval "svou" kroniku Adamu Vratislavovi ze Šternberka za jeho návštěvy Třeboně v roce 1694, poněvadž se schwarzenberskou patronátní vrchností měl třeboňský klášter právní spory), který zemřel posléze 26. května 1699 v nedožitých sedmdesáti letech věku a byl v tichosti pochován před hlavním oltářem třeboňského kostela sv. Jiljí, střežícího proslulou sošku krásné Madony (nedokážu smlčet, že jsem měl jsem to štěstí být v českobudějovickém nakladatelství při vydání Seifertovy poemy o ní v roce 1966). Teprve 15 let po Heermannově smrti dala jeho sestra Anna sloužit za něho zádušní mši, která měla každoročně 5. června, tj. den před svátkem sv. Norberta připomínat bratrovu památku. "Jeho" Rožmberská kronika tak činí po celém světě.

- - - - -
* Magdeburg (SAA) / Borovany / Český Krumlov / Prachatice / † † † Třeboň