RUDOLF HRUSCHKA
Neštěstí, jež se roku 1675 událo poutníkům v Klášteře u Nové Bystřice
Podle jednoho dochovaného latinsky psaného záznamu v I. dílu Knihy mrtvých (v originále "im Sterbebuch, Tom. I" - pozn. překl.) fary Nové Sady, soudní okres Slavonice na Moravě (v originále "Pfarre Neustift /Gerichtsbezirk Zlabings, Mähren/" - pozn. překl.) s datem 11. června roku 1675 stalo se v každoročně na svátek Nejsvětější Trojice hojně davy věřících z Čech, Moravy a Dolních Rakous navštěvovaném poutním kostele v Klášteře u Nové Bystřice ("St. Trinitatem in Boemiam ad Neuvistritz") strašlivé neštěstí. Kolem 6. hodiny odpolední se zřítil nad oltářem kus stropní klenby nově zbudovaného poutního kostela a pohřbil pod svými troskami velký počet v kostele přítomných nábožných poutníků, kteří buď zahynuli nebo vyvázli s těžkými zraněními. Mezi zabitými se nacházely i paní Marie Hammerlová, Veronika Schönová a Dorothea Hofbauerová z farnosti Nové Sady, jejichž tělesné ostatky byly přepraveny k nim domů a tam ještě týž den 11. června pochovány. V matrice jako "fors infelix" (tj. "neblahá náhoda" - pozn. překl.) označenou příčinou neštěstí mohl být úder blesku, který vedl ke zřícení chrámového stropu.
Waldheimat, 1931, č. 6, s. 95-96
P.S. Chci k předchozímu textu jen na okraj poznamenat, že k nezapomenutelné architektonické výzdobě průčelí poutního chrámu v Klášteře patřily mimo jiné koule protknuté železným šípem (snad symbolem blesku, který prý nikdy neudeří dvakrát do stejného místa) z tlustého, značně už prorezlého plechu (ten detail mi navždy utkvěl). Na stranách 78 a 124 téhož ročníku proslulého českobudějovického časopisu "Waldheimat", kde německý originál textu vyšel, najdeme i dva jiné Hruschkovy příspěvky, týkající se překvapivě historie fary a školy v Kašperských Horách v 17. a 18. století a omezující se jen na doslovné přetištění archivních dokladů. Poněvadž časopis chápal Šumavu, tedy "Waldheimat", "lesní domov", v celé šíři onoho pojmu, vlastně to ani tak překvapivé není.
Řídící učitel Rudolf Hruschka se narodil 10. května roku 1881 (ještě téhož dne ho křtil farář Leonard Zdiarsky /působil předtím v Kunžvartu, tj. dnešním Strážném, a na Novém Světě, shodou okolností v obou místech byly tamní kostely po druhé světové válce zbořeny/) ve velké, národnostně německé vsi Lodhéřov (Riegerschlag) na Jindřichohradecku v domě čp. 141, tedy místní škole, kterou tam přebudovanou dosud najdeme. Jeho otec, učitel Franz Hruschka, byl synem Thomase Hruschky, který byl v lodhéřovské škole řídícím, jeho žena a Franzova matka Rosalia, roz. Weinzettlová, pocházela z Kunžaku (Königseck), čp. 55 (i ten dům v Kunžaku lze dosud najít). Chlapcova matka Christine byla dcerou Franze Černyho (v matrice psáno "Cžerny"), majitele gruntu v Děbolíně (Diebling) čp. 23 (také tam to číslo popisné i dnes najdeme) a Kathariny, roz. Wallischové z Matné (Motten) čp. 12 (dnes je ves Matná jen částí Jindřichova Hradce, stavení čp. 12 tam ale dosud stojí). Rudolf Hruschka navštěvoval trojtřídní obecnou školu kupodivu v dolnorakouské obci Haugschlag (okres Gmünd), pak v letech 1892-1894 měšťanku v Nové Bystřici (Neubistritz), přípravnou třídu učitelského semináře v rakouském Sankt Pölten (1895-1896) posléze německý učitelský ústav v Českých Budějovicích (Budweis). Od roku 1902 působil jako podučitel v rakouské obci Eggern, v roce 1904 jen krátce v Uherčicích (Ungarschitz), školní okres Moravské Budějovice (Mährisch Budwitz), ještě téhož roku až do doby, kdy byl deset let nato povolán k vojenské službě za první světové války, z níž se vrátil jako nadporučík v záloze, vedl jednotřídku v Jemnici (Jamnitz). Ta byla v nové republice zrušena a Hruschka se stal roku 1919 učitelem na německé škole ve Starém Hobzí (Alt Hart), kde už rok po svém nástupu zavedl bezplatné učebnice a školní pomůcky (německy se tomu říká "Lernmittelfreiheit"). V roce 1923 založil dnes i digitálně přístupnou pamětní knihu (kroniku) obce Staré Hobzí, jak o tom svědčí její zdobně psaný titulní list. Historie místních rodin a domů za léta 1672-1925 dokonce lze na webu najít i v později přeložené české verzi. V letech 1932-1935 byl členem kvalifikační komise pro učitele německých obecných a měšťanských škol v celém školním okrese Jihlava (Iglau). Roku 1930 vyšla v českobudějovickém německém nakladatelství "Moldavia" jeho práce o lupiči Graselovi a Kulturní adresář ČSR (I. ročník, 1934) připomíná i Hruschkovu ranou práci "Geschichte der Juden in Althart, Jamnitz, Markwaretz, Piesling, Wölking und Zlabings" (1920), věnovanou dějinám Židů nejen ve Starém Hobzí a Jemnici, nýbrž i v Markvarci, Písečném, Bolíkově a Slavonicích. Roku 1935 odešel jako řídící učitel do penze a po "říšském" záboru "okrajových" částí někdejšího Československa vedl v letech 1939-1945 stavovský úřad (Standesamt) v obci Písečné u Slavonic, od roku 1941 působil jako správce matričních záležitosti (Verwalter des Standesamtswesens) pro celý kraj Waidhofen an der Thaya, kam připadaly za nacismu i části Dačicka a Slavonicka. Po vyhnání (právě v Písečném, postiženém za války i likvidací židovské komunity, se událo /viz Wikipedia/ za značně dramatických okolností, popsal je ve vzpomínce z dětství Hannes Androsch, poválečný rakouský sociáně demokratický ministr financí a tajemník kancléře Bruna Kreiskyho /ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení/) se Hruschka ocitl v bádensko-württemberském městě Ditzingen, kde v letech 1946-1956 vedl městskou knihovnu, kde se stal nositelem Spolkového záslužného kříže se stuhou a kde 6. listopadu 1961 také skonal. Je tu i pochován.
- - - - -
* Lodhéřov / Nová Bystřice / České Budějovice / † † † Ditzingen (BW)
