AMÉLIE HÜSSEROVÁ

Eja Hinterm Planskerwald im kleinen, leeren Haus dämmert träg im Fenster Mitzekatze - Spinne legt die letzten Silberfäden aus. Auf dem Rücken liegend modert eine Maus. Blütenranken lösen sich von feuchten Wänden - und mit unsichtbaren Händen flicht der Todesengel Kränze draus.	Hejá Za Blanským lesem prázdný dům má být, tam líně dřímá v okně kočka Mici - a pavouk stříbří do šera svou nit. Na zádech myška tlí tu. Shnilý třpyt vyráží z květů podmáčené stěny a anděl smrti nikým neviděný z nich počne věnce vít.
Hoam!, 1991, č. 9, 2. str. obálky
P.S. Tyto verše nadepsané šifrou "Ottokar" mi autorka poslala 10. března 2012 jako přílohu jednoho svého dopisu. Když jsem jí vzápětí odpověděl jejich českým překladem, vyjádřila radost, že jsem porozuměl.
Die Moldauherz Ganz unten, tief im Moldausee, wo mancher Schmerz sich Heilung sucht; liegt 's auf dem Grunde - Träge Fluten zieh'n vorbei, und selbst die Fische horchen; ob es noch am Leben sei? Ein Segler oben schreibt mit scharfem Kiel: "Das Herz ist tot, und, ach, gar bald ist auch der alte Wäldler an des Lebens Ziel!"	Srdce Vltavy Úplně dole, hluboko v Lipně, tam, kde dno jezera snad i bolesti léčí: leží samo v míjení líného proudu a ryb, které naslouchají, zda vůbec dosud žije. Nahoře kýl hladinu prořezává a ví: srdce je mrtvé už. I lidem se to stává.
Hoam!, 1991, č. 9, 2. str. obálky
Heimweh Keiner mach' mir weis, Baum sei Baum und Blatt Blatt. Die Zweige sprossen doch als Greis, und meine Äcker blieben leer - und meine Träume wurden von der langen Heimwehresie schwer. Doch drüben überm Wald, da war ein jedes Blatt im Fallen noch ein Lied im Wind. - Jetzt spielt 's mit Moos auf der zerfallnen Dache dort - und rankt als Efeu an der alten Heimat; immerfort.	Stesk po domově Ne, nikdo mi to nevysvětlí, strom jako strom, list jako list, pokaždé raší znovu z větví. Pole však pustnou dál a dál a snad i sen tou dlouhou cestou jako by steskem okoral. Tam doma kdysi nad lesem byl každý závan, listu tichý pád jak píseň. - Rve se teď na rozpadlé střeše mech s pnoucím břečťanem - vím, zarůstá tak navždy a mlčky stará zem.
Hoam!, 1991, č. 9, s. 546
An den Böhmerwald Ich trage allen Lärm der Welt zu Grab in seinem Schoß. Leg meine Müdigkeit hinzu; doch sterb ich nicht, ich ruhe bloß. Und stört mein Herzschlag seinem stillen Lauf, so streckt er seine Hand nach mir und löst ihn dunkel auf.	Šumavě Všechen hřmot světa sem dej, aby ho ztišil její klín. Leží tu země a umřít nemůže, jen spí. Tep mého srdce ruší jen ten mír a klid. Svou ruku natáhne je sevřít, temně stiskem tím je zastavit.
Hoam!, 1991, č. 10, 2. str. obálky

Švýcarská autorka uveřejnila svůj prvý román pod pseudonymem Ami Frossard, ale i on se týkal Šumavy, a to v létech válečných. Vyšel roku 1992 pod nesnadno přeložitelným titulem Die Meisterverstecker (Mistrovské převleky) a byl uvítán kritikou jako pozoruhodný pozdní debut zralého a osobitého talentu. Amélie Hüsserová se narodila 29. června 1931 v Bernu, kde publikovala i své verše, za svůj druhý román tu získala literární cenu a nedaleko toho poklidného švýcarského hlavního města také žije v obci Muri. Starý dům na místě dávné římské osady Aventinum, kudy kdysi prošly i baiuwarské kmeny a kde se nad Ženevským jezerem odehrává její druhý román, má tu na evropském pomezí francouzské a německé kulturní a jazykové sféry jistě také své noční přízraky. Zůstane na budoucím pokolení, aby i neklidný sen země naší dokázalo zjasnit tak, jako to dokázala paní Hüsserová, když jen tak mezi řečí za své budějovické návštěvy dokázala k původně francouzskému čtyřverší ze svého románu přičinit německou verzi:

Vaste ciel
Gout de miel
Arbres sombres
Reves d' ombres

Lichte Luft
Honigduft
Dunkle Bäume
Schattenträume

Poněvadž právě i Šumava bude její zásluhou hovořit v evropské a světové literatuře dvěma jazyky. Své šumavské básně napsala Amélie Hüsserová pro krajanský časopis Hoam! Liselotte Amélie Hüsserová-Bielserová, jak znělo její celé jméno, zemřela v Bernu 14. ledna 2022.

- - - - -
* Bern (CH) / Český Krumlov / Lodhéřov / † † † Bern (CH)