EDMUND KALTOFEN

Z vycházek do okolí Prachatic

Prachatice (Prachatitz)-Rohanov (Tonetschlag)-Poustevna (Einsiedelei)

z města k Lázním svaté Markéty (Margaretenbad); cestou vlevo podél lázeňských vil až na konec široké promenády; odtud doleva (vpravo se jde přes Himmelreichswiese /tj. "Nebeskou louku" z čarovné prózy Hildy Bergmannové, autorky samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./ na cestu do Rohanova viz c). Při křižovatce s lesní silničkou přicházející sem od Sägemühle (dnes zcela zaniklá Pila - pozn. překl.) se vystupuje z lesa, jde se při okraji lesa dál, za čtvrthodinu se zabočí opět do lesa, cesta je příkrá a hrbolatá, po 10 min. následuje rozcestí; držíme se dolní, sjízdnější z cest; v 10 min. z lesa na kamenitou výšinu Rohanovský vrch (Tonetschläger Heide). Nahoru přes vrchol a často se ohlížet! Krásné skalní a lesní partie, rozkošný výhled na Prachatice a dál do kraje; vlevo rozhledna na Libíně (Libinthurm). Za 10 min. dojdeme do Rohanova. Cesta vede vsí kolem malého rybníka, mezi horními staveními čp. 7 a čp. 8, potom hned doleva, po 40 krocích doprava kolem osamoceně stojící třešně, polní cestou po mezi až k mírnému návrší, odkud se vlevo otevírá pohled na ves Chroboly (Chrobold) s kostelem; vpravo v poli pod několika jednotlivě stojícími stromky při pahrbku z tohoto místa sotva viditelném zbudována malá kaple s poustevnou (postavena podruhem z Rohanova, který před nedávnem zemřel). Kolem skály, zdi a stromy. Vedle po schodech vstup do skalní jeskyně. Na plošině dřevěné lavice. Kaplička je zdobena všelijakými obrazy (v originále "mit allerlei Bildern" - pozn. překl.). Poustevna vedle v menších rozměrech (o historii místa viz Rodopisná revue online - pozn. překl.) - Zpátky Rohanovem, dál na Leptač (Rohn), po "krumlovské silnici" (v originále "Krumauer-Strasse" - pozn. překl.) pak za hodinu a čtvrt zpátky do Prachatic.
do Rohanova lze dojít i po cestě k rozhledně na Libíně (v originále "auf der Thurmstrasse" - pozn. překl.) za 2 hod.. Při prvé serpentině na Libín pustíme se lesní cestou vlevo (ne po silnici dál!), která pak vede rohanovskými polnostmi ke vsi.
c) třetí pěkná vycházka (v originále "schöner Spaziergang" - pozn. překl.) do Rohanova (2 hod.) je už shora zmíněná cesta, která od "krumlovské silnice" odbočuje před Sägemühle k lesu doprava; u lesa dále po jeho okraji a na konci hvozdu tato cesta na jedné mýtině (v originále "auf einem Hau" - pozn. překl.) přechází do příkré pěšiny, která ústí do cesty b) do Rohanova.

Půvabnou a velmi oblíbenou vycházkou na úpatí Libína je tak řečená "Bachsteig" (tj. "potoční stezka" - pozn. překl.) v trvání jedné půlhodiny. Odbočuje v půli cesty z Prachatic k Lázním svaté Markéty před úvozem vpravo do polí, pokračuje podél potoka při kraji lesa a končí u rybníka na nové silnici do Fefrů (v originále "auf die neue Pfefferschläger-Strasse", Fefry jsou dnešní Libínské Sedlo - pozn. překl.). V půli této cesty na mýtině příkrá vedlejší cesta k serpentině a k Prokopsruhe u lázeňského domu (Badhaus). Jiná z téhož místa, avšak v opačném směru, vede přes potok loukou k silnici do Fefrů.

Černá hora (Schwarzberg)-Cvrčkov (Grilling)-Dubový vrch (Eichberg)

Nejoblíbenější a nejpohodlnější vycházky nabízejí cesty, založené posádkou tu v Prachaticích jsoucími prapory polních myslivců (v originále "Jäger-Bataillonen" - pozn. překl.). Z mnoha jejich bodů (laviček) půvabný výhled na město a jeho okolí.

teprve v poslední době založená Sechserweg (zbudovaná 6. praporem zvaným "Sechserjägern") (20 min.) začíná několika dřevěnými schody tam, kde navazuje nová cesta do Fefrů na tu starou severním směrem (bílo-modro-bílá). Lesem k jedné mýtině (kde je projektována stavba kavárničky). Pak opět les a volné pole. Nad vodní nádrží začíná Zehnerweg (založená 10. praporem zvaným "Zehnerjägern") (1/2 hod.). Mnohdy značně příkrá, při křižovatce s "volovickou cestou" (v originále "Wolletschläger Weg" - pozn. překl.) několik kroků dolů, kolem dolní strany lesní školky, znovu do lesa, k ústí "záblatské cesty" (v originále "Sablater Weg" - pozn. překl.). Tady začíná Achtzehnerweg (zbudovaná 18. praporem zvaným "Achtzehnerjägern") (1/2 hod.) a vede až ke staré střelnici (v originále "bis zur alten Schiessstätte" - pozn. překl.) (1/2 hod.), užívané teď městskými ostrostřelci. Buď před střelnicí vlevo nahoru po cestě č. 6 (viz níže - pozn. překl.) nebo přes střelnici, nebo vpravo pod ní kolem prachárny ke "kahovské silnici" (v originále "Kahauer-Strasse" - pozn. překl.). Odtud za 40 min. do Prachatic.
Prachatice-Volovice (Wolletschlag)-Volovická planina (Wolletschläger-Heide)-výhled
a) volovická vozová cesta (v originále "Wolletschläger Fahrweg" - pozn. překl.) (1 1/2 hod.). Z nové ulice u gymnázia (Gymnasium-Strasse) odbočíme vpravo, po polích nahoru k lesu (bílo-modro-bílo-modro-bílá), ve strmých zákrutech přes paseku až do vsi Volovice. Prvý dům vlevo v poli je Geyerův hostinec (Geyer'sche Gasthaus). Za ním ukazatel a značení k 5 minut vzdálenému výhledu (936 m) a planině. Úchvatný výhled na Prachatice, Husinec (Husinetz), Strunkovice (Strunkowitz), Bavorov (Barau) a zámek Hluboká (Frauenberg) i dál do kraje, rovněž na kolem se tyčící hory Libín, Kleť (Schöninger), Bobík (Schreiner), Boubín (Kubani) . - Prostřed shora zmíněné lesní paseky se u jednoho stromu s plechovou tabulí a nápisem "Abzweigung über das Kropfbründl nach Wolletschlag und Anschluss mit Neuweg" (tj. "Odbočka přes Kropfbründl /česky asi jako Volatá voda/do Volovic a napojení na novou cestu" - pozn. překl.) odbočí vlevo na nově založenou a mnohde nepohodlnou pěší stezku.
b) druhá, zajímavější cesta do Volovic (2 hod.) se dlouho klikatí lesy strmé Černé hory. Vede od odbočky nové silnice do Fefrů od té staré zároveň s nově teprve založenou "zlatou stezkou" (v originále "mit dem erst neu angelegten 'goldenen Steig'" - pozn. překl.), s níž nějaký čas spadá vjedno, vpravo do lesa (bílo-modro-bílo-modro-bílá). Opouští "zlatou stezku", vede napravo vzhůru do vrchu, místy je velmi kamenitá a hrbolatá, křižuje v půli Černé hory příčnou cestu, stoupá odtud stále výš, setkává se s novou cestou a ústí na Volovickou planinu. Tato cesta nabízí skutečné horské partie.
c) delší cesta k planině (přes 2 hod.) odbočuje ze staré silnice do Fefrů nad Feferským rybníkem (Pfefferschläger Teich) vpravo (bílo-červená), ústí brzy do "zlaté stezky", kterou krátce před jejím zakončením u II. serpentiny opouští, pokračuje jako úzká pěšina při okraji lesa poměrně příkře vzhůru na Perlovickou výšinu (v originále "auf die Perletschläger Anhöhe" - pozn. překl.). Zde nádherný výhled! Dál při okraji lesa, často podél kamenné hrázky stále severním směrem na Volovickou planinu. Ves Volovice je spojena s Perlovicemi také vozovou cestou (3/4 hod.).
Zlatá stezka (1 hod.), žlutě značená, začíná zároveň s "volovickou" b) při odbočce nové silnice do Fefrů od staré, nějaký čas s ní spadá vjedno, vede lesem takřka rovnoběžně se starou silnicí do Fefrů a ústí při II. serpentině do nové silnice na Fefry.
Nová příčná cesta Černou horou (1 3/4 hod.). Jedna z nejkrásnějších vycházek. Z města po "volovické" vozové cestě a) a tam, kde ta (40 min. od města) činí svůj největší ohyb, zabočuje "nová" vlevo, míří rovně napříč horou a nabízí z jednotlivých svých bodů, zejména předtím pak, než vstupuje do lesa, nádherné výhledy. - Druhá cesta sem vede od silnice do Fefrů, odbočuje před Hüblerovou kaplí (také kaple Panny Marie Loretánské - pozn. překl.) kolem vodní nádrže, od lavičky při Zehnerweg míří příkře vzhůru doleva mezi dvěma lesními loukami. Už tady krásný výhled na západní svah Libína a výšinu s Fefry. Buď přímo dál cestou nebo lépe vpravo nahoru mladým lesem k odbočce příčné cesty od "volovické" vozové. Odtud nádherný výhled na lázeňský dům, lázeňské vily, serpentinu, Libín, do údolí Leptače (Rohnthal), na Kandlův mlýn (Kandelmühle), čtyři selské dvorce ležící na východním horském svahu, nádraží, Schäfferovu vilu. Z města Prachatice je odtud vidět jen část zvanou Froschau (česky by se řeklo "Žabov" - pozn. překl.). - Nyní jižním směrem do hvozdu, nádherné směsi listnatých a jehličnatých stromů! Občas lavičky k odpočinutí. Brzy cesta příkřejší a příkřejší. Častěji třeba se kvůli výhledu zastavit! Pozvolna cesta přechází do obyčejné lesní pěšiny a je i nadále stále příkřejší. Ve chvíli je tu hraniční rozmezí prachatického a perlovitého katastru. Příkop a kamenné hrázky. Na konci lesa vlevo k výšině. Kouzelný pohled! Horští velikáni Bobík (Schreiner) a Boubín (Kubani) takřka na dosah. Pod námi v polích ves Perlovice (viz web Zaniklé obce - pozn. překl.), vlevo Petrovice (Peterschlag) se svým kostelíkem (viz Zaniklé obce - pozn. překl.). Kolem prvého domku na "perlovickou" vozovou cestu, která pokračuje doleva kolem jedné kaple, dolů k nové silnici do Fefrů, od II. serpentiny po "zlaté stezce" zpátky do Prachatic. Dvě pěkné vycházky se nabízejí i na Cvrčkov a na Dubový vrch.
Po cestě do Záblatí (Sablat), resp. do Cvrčkova (Grillingweg) - "volovická" vozová cesta (1 hod.). Vpravo kolem městského parku a po několika krocích u kříže zabočit doleva, nejprve poli, pak lesem dál klikatě až ku hřebeni.U jedněch božích muk na rohu hrázky doleva. Po několika krocích na rozcestí doprava nahoru. Budovy vpravo jsou tak řečený Edenhof (také Oedenhof - pozn. překl.) či Eselhof (viz Zaniklé obce - pozn. Daleký výhled do údolí Blanice (Flanitzthal) a vrchovinu za ním. Dole "kahovská" cesta (Kahauer.Strasse). Stále podél kamenné hrázky, po 100 krocích při jedné větší hromadě kamení vlevo meziprostorem, který hrázka ponechává, znovu do lesa. Po 20 krocích rozcestí, vpravo lesní cesta. Po 10 minutách staneme na velké pasece. Nádherný výhled na Libín, lázně sv. Markéty, Kamndlův mlýn, Leptač, na železniční trať a na město Prachatice. Přes mýtinu dojdeme na "volovickou" vozovou cestu.
Druhá pěkná vycházka míří od shora zmíněných božích muk doprava přes Dubový vrch (1 1/4 hod.). Z mnoha bodů nádherný výhled. Cesta podél hřebene ústí do "kahovské" cesty.

Výrovec (Wejwowetz)- Probošt (Proboscht)

Prachatice-"poustevna"-údolí Blanice-vojenská střelnice (1 3/4 hod.) Tuto túru lze dobře chápat jako pokračování vycházky přes Dubový vrch nebo Achtzehnerweg, neboť obě tyto trasy ústí do "kahovské cesty" v blízkosti bodu, kde z ní odbočuje cesta ke klause (Klausenweg) a do údolí Blanice (Flanitzthalweg). Z města Dolní branou (Untere Thor) šikmo doleva k pivovaru na "kahovskou" cestu. Před námi je Šibeniční vrch (Galgenberg) se sochou (v originále "mit Statue", podle článku v Prachatickém deníku /jeho autorem je dlouholetý zdejší archivář Václav Starý/, sem měla být ovšem socha Spravedlnosti z roku 1583 přenesena z kašny na prachatickém náměstí až v roce 1903, kdy na její původní místo na městské kašně přišla mramorová bysta císaře Josefa II., odstraněná odtud opět v prosinci 1918 - pozn. překl.). Při ohybu cesty (1 hod.) sloupová boží muka s bílo-zeleno-bílou značkou a šipkou s nápisem: "Weg zur Klause" (tj. "cesta k poustevně" - pozn. překl.). Zde odbočit, usedlost vpravo "Schneider auf der Wies" (tj. "krejčí na louce" - pozn. překl.). Polní cesta dolů svahem; pak doleva k lesu a dál při jeho kraji, asi v půli pole máme před sebou v lese vysoce se vršící skalisko, tvořící jeskyňovité prohlubně a nazývané "die Klause" (tj. "poustevna" - pozn. překl.). Na jeho vrchol vedou příkré stupně v kameni, odtud se pak cesta obrací vlevo a ústí do jiné, vedoucí k Blanici (Flanitz). - Ta sem přichází rovněž od "kahovské cesty", od níž odbočuje jen o 5 min. později než cesta k "poustevně". Nyní touto cestou k Blanici (modro-bílá značka) nahoru (příčných cest si nevšímáme!) stále po značení. V ohybu na nejnižším místě cesty opouštíme nakrátko značenou cestu a jdeme k brodu přes tok Blanice. Jasná, horská voda bohatá na pstruhy nese s sebou i zrnka zlata. V dřivějších dobách existovala na říčních březích četná rýžoviště vzácného kovu. Zpátky ke značené cestě v lese, poměrně příkře teď stoupající. Brzy dále vlevo pěšinou (nikoli širší cestou). Po 5 min. z lesa na malou lesní louku. Nyní buď po okraji louky podél křoví, vpravo dále zakrátko na cestu k poustevně a odtud na "kahovskou cestu", nebo raději značenou stezkou napříč přes louku a do lesa (vlevo dole šumí pod námi tok Blanice). Brzy nato volný výhled na Blanici a vojenskou střelnici a přes výšinu u Husince (v originále "über die "Husinetzer Anhöhe" - pozn. překl.) dál až k hradu Helfenburk (za vojenských cvičení - střelby signalizuje červený prapor na Šibeničním vrchu - je tato cesta zapovězena!). Po 50 krocích odbočuje značená cesta jako úzká pěšina od širší lesní cesty na "husineckou cestu" (Husinetzer Weg) k vojenské střelnici. Lze jít také širší lesní cestou dál do kopce (příčných cest si nevšímáme!) a brzy se ocitáme na volném poli, odtud pak stále ještě nahoru k prvé mezi, podél ní vlevo polní cestou, vedoucí na "husineckou cestu". Zde výhled vlevo na Husinec (Husinetz) a Vlachovo Březí (Wallischbirken), vpravo na Šibeniční vrch, Libín, kostel sv. Petra a hřbitov při něm - tímto směrem se pak blížíme městu, kterého dosahujeme při Skalce (Skalkafelsen).

Jakoby malý "horský" svět (hlavně ty nejspíš už někdejší výhledy!) sám pro sebe, dnes už ovšem na mnoha místech k nepoznání. Vlastně nevím, měl-li ten text, nesoucí dlouhý titul "Führer durch das Gebiet von Prachatitz mit Angabe der wichtigsten Touren in die weitere Umgebung" a tvořící toliko přílohu druhého vydání knihy Josefa Meßnera (1852-1896) - má titul "Prachatitz - ein Städtebild" (1. vydání 1885, toto druhé, bohatší o ilustrace, 1899) - vyšlé až 4 roky po Meßnerově smrti, nahrazovat jakékoli turistické značení, poněvadž o něčem podobném jsou v něm zmínky věru sporadické, v každém případě je však jistým velice dobovým památníkem chodecké vášně muže, jenž je uveden jako jeho autor. Edmund Kaltofen, jak zní jeho jméno, spatřil světlo světa v Nové Vsi v Horách (Gebirgsneudorf) na okrese Most (Brüx). Studoval na pražské německé univerzitě a nabyl učitelského oprávnění pro výuku latiny a řečtiny. Působil od roku 1881 jako suplent na gymnáziu v Chebu (Eger), dva roky nato v Žatci (Saaz), V letech 1886-1913 byl učitelem v Prachaticích, ve školním roce 1890/1891 tu na zdejším reálném gymnáziu dokonce řediteloval. Prachatice ho jmenovaly svým čestným občanem, sotva by však to jeho příjmení, česky věru příznačně značící "vychladlou pec", někomu ze zdejších dnes něco řeklo. Připomněl je záslužně jen prachatický genealog Dr. Jan Antonín Mager v článku "O rohanovské poustevně" na stránkách 9-11 1. čísla Rodopisné revue s podtitulem Jaro 2003 (viz už shora zmíněná Rodopisná revue online).

- - - - -
* Nová Ves v Horách / Prachatice / Lázně svaté Markéty, Prachatice / hora Libín / Rohanov, Chroboly / Leptač, Chroboly / Černá hora / Cvrčkov, Prachatice / Dubový vrch / Volovice, Prachatice / Perlovice, Prachatice / Petrovice, Prachatice / † † † Vídeň (A)