GREGOR KLETZENBAUER

Němcům v Čechách!

Prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců rozhodly německé Čechy (Deutschböhmen) o svém osudu. Dne 29. října 1918 se poslanci zvolení v německých volebních okrscích shromáždili k prozatímnímu zemskému sněmu a vyhlásili jménem jimi zastupovaných území německých Čech Deutschböhmen jako autonomní provincii státu Deutschösterreich. Právní důvod (v originále "der Rechtstitel" - pozn. překl.), na němž toto ustavení spočívá, je vůle lidu a tu nijaká vyšší moc nemůže zpochybnit. Proti tomuto právu staví český národ násilí. Vtrhl do země s vojskem, obsadil naši domovskou půdu proti naší vůli českými vojenskými útvary, půda, kterou jsme my obdělali, města, která jsme my zbudovali, strádají pod cizím panstvím, těžce vydobytý majetek, na který máme svaté právo, je nám vyrván z rukou. Tam, kde zní německá řeč a kde platí německý mrav, vládne svou zvůlí nepřítel, odvolávaje se na vítězství, kterého nikdy nedosáhl. To, čeho nezískaly lákání a hrozby, má být vynuceno násilím. Tak doufají čeští držitelé moci, že postaví mírovou konferenci před hotovou skutečnost a osud německých Čech bude provždy zpečetěn.
V této těžké době posílá zemský sněm shromážděný ve Vídni domovu svůj pozdrav. Správa německých krajů a měst je nám odňata; to, co bylo tak úspěšně započato, zejména zajištění výživy lidu, úprava úřednických platů, zmírnění nouze nezaměstnaných a navrátilců z války, to vše je násilím překaženo. Volná dispozice příjmy země je nám upřena. Státní a autonomní správa je v moci nepřítele. Na něm leží odpovědnost za osudy země v tomto těžkém čase, za pokračování válečného stavu v naší zemi, zatímco přece všechny národy začínají usilovat o to, aby byl učiněn konec krvavému zápasu. Vás soukmenovce vyzýváme: vydržte, vydržte až do hodiny osvobození! Nepodléhejte malomyslnosti a sklíčenosti, snášejte nesnáze těchto dnů hrdě a důstojně, jak se na statečný národ sluší. To, soukmenovci, na čem nyní záleží, je: stát rozhodně a směle za svým právem a nedat se obloudit nijakými třpytnými řečmi, nijakými hrozbami. Nedejte si nahnat žádný strach; není pravda to, co vám stále znovu tvrdí mluvčí českého národa; že totiž je o naší příslušnosti k českému státu už rozhodnuto. Takové rozhodnutí nikde nepadlo. Budeme-li věrně stát při svém právu, pak mírová konference, pokud nebude chtít útlak a násilí vzít sama na sebe, musí i nám Němcům v Čechách naše práva zaručit. Neboť to je přece ono, co by chtěli čeští mocipáni: abychom se zřekli svých práv dobrovolně a podrobili se tak jejich vůli. Pak by ovšem nebylo na mírové konferenci co do osudu německých Čech opravdu už o čem rozhodovat. Pak by ovšem ona strašlivá světová válka byla vedena marně, marně by bylo započato dílo revolučního osvobození evropských národů od přežitých státních forem, pokud by bylo nalezeno přípustným, aby jeden národ panoval nad druhým, aby národy, osvobozené od dynastického imperialismu, byly na konci zápasu vydány cizáckému panství. Cizácké panství se nesmí stát výsledkem této války, ale naopak uspořádání Evropy na základě dobrovolného souhlasu jí tvořících svobodných národů. Silná, od národních předsudků osvobozená, jediný hospodářský celek tvořící Evropa je cílem dějinného vývoje a nikdy nevysychajícím pramenem právních nároků německých Čech. V jejím znamení musíme vytrvat až ke konečnému rozhodnutí, bojovat a nakonec zvítězit.

Toto provolání, přijaté zemským sněmem "provincie Německé Čechy" (Deutschböhmische Landesversammlung), který je vydal 28. prosince 1918 ve Vídni (Wien), otiskl následně pražský list Bohemia a v poslední den roku 1918 na straně 3 čísla 101 svého 57. ročníku i Budweiser Zeitung. Toho prosince se přes nádraží v Horním Dvořišti (Oberhaid) vracel na Vánoce domů do Močerad (Muscherad) u Rožmitálu na Šumavě ze zasedání zmíněného sněmu, nepochybně připravujícím citovaný dokument, statkář a poslanec někdejší říšské rady poraženého mocnářství Gregor Kletzenbauer. Českými vojáky byl ve vlaku zadržen a za dozoru jednoho z nich strávil noc ve studené nádražní čekárně. Po odebrání všech dokladů, které při sobě měl, byl sice pod přísahou propuštěn na svátky k rodině, nato se však musel znovu hlásit u hornodvořišťského českého komanda. Tam s ním byl sepsán protokol a na přímluvu nejrůznějších osobností byl až k dalšímu jednání, které se mělo konat už v Českých Budějovicích (Budweis), ponechán na svobodě. Kletzenbauera však po jeho zadržení zachvátila brzy nemoc, z níž se už nevzpamatoval, než v sobotu dne 24. března 1923 v 10 hodin dopoledne na svém statku v Močeradech čp. 1 vydechl naposledy. Zanechal po sobě sedmašedesátiletou ženu, osm synů a čtyři dcery. Pochován byl v Rožmitále, kam chodíval kdysi do obecné školy z rodného Havlova (Hablesreuth), dnes zaniklé osady o 9 chalupách, kde poprvé spatřil světlo světa 10. března 1855. Učitelé prý nedokázali rodiče pohnout, aby dali chlapce na studia, a tak v roce 1874 převzal zmíněný už statek v Močeradech a tři léta nato se oženil se selskou dcerou Johannou, roz. Michlovou. Roku 1879 byl zvolen do obecního výboru, 1882 obecním radou a 1888 starostou obce Čeřín (Ziering). Po uplynutí volebního období odmítl své znovuzvolením, ponechal si však místo v obecní radě. Kromě toho obstarával veškeré písemné záležitosti obcí Čeřín (1883-1923), Zahrádka (Haag, 1900-1923), Hněvanov (Liebesdorf, 1884-1895) a Běleň (Wieles (1890-1895). Jako kandidát křesťansko-sociální strany se prosadil poprvé ve volbách do zemského sněmu 1895, dva roky nato i ve volbách do říšské rady (viz i Volební mapu zemí Koruny české z roku 1907). V pražském zemském sněmu se udržel až do jeho ochromení, v říšské radě ve spojení s německými agrárníky rovněž. Vedle své poslanecké činnosti založil v Rožmitálu na Šumavě zemědělské a lesnické sdružení, jakož i raiffeisenku, po celá desetiletí byl v Kaplici (Kaplitz) členem okresní školní rady a okresního zastupitelstva. Třeba připomenout, že Šumava měla v projektu "provincií" tzv. "Německého Rakouska" (Deutschösterreich) tvořit samostatnou "župu" zvanou "Böhmerwaldgau". Po otcově smrti byl do parlamentu nového československého státu zvolen jeho syn Adalbert Kletzenbauer mladší, vysídlený ovšem pak 1945 i s celou svou rodinou. Nový domov našel v bádensko-württemberském Belsenbergu (dnes Künzelsau-Belsenberg), kde pro svého švagra a dceru za něho provdanou získal od společnosti pro osídlování venkova (Landsiedlung) malé zemědělské hospodářství a hostinec. Tam u Rožmitálu na Šumavě v Močeradech dosud stojí při největším statku ve vsi obrovitá stará hrušeň. Přiznávám se, že miluju hrušky, i pečené a sušené, ze kterých babička mlela "pracharandu" nebeské chuti a starobylého aromatu. "Kletze" znamená v němčině právě to, co "sušená hruška", "křížala".

- - - - -
* Havlov / Rožmitál na Šumavě / Močerady / Čeřín / Zahrádka / Hněvanov / Běleň / Kaplice / † Močerady / † † Rožmitál na Šumavě