ALOIS FRANTIŠEK KRATOCHVÍL

Der Kreuzberg Die rostigen Stengel ertragen kaum gewichtlose Laub Alles was wir von Gewichten wissen nahmen wir mit auf den Weg An brachliegenden Stationen stand da hohle Licht voller Scham Das Haus am Wegende bestand fast nur aus Ausgängen Ödetriefend An Wänden Geißelungen Jeremias Klage kühlt die Wunden Im stummgewordenen Gewölbe Widerhall von Dankworten von Bittworten die man an vergilbten Tagen auf die Schwelle des Himmels legt. Vor den Missbildungen unserer Zeit die Gestalt des Lammesse mit abhehauenen Gliedern Sein Blut tränkt Brennesseln Geopfert hängt es angenagelt an unsere Horizontale Wie der Dornbusch in der Steppe von Midian lodert dieses Golgatha Die Hände der Winde halten es in der dritten Stunde Hier blieb sie stehen bevor die Schuld mit Reue verwächst	Křížový vrch Zrezivělé stonky sotva nesou odhmotnělé listí Vzali jsme si na cestu všechno co víme o závažích U zteřelých zastavení stojí duté světlo plné studu Na konci cesty dům jenž místo vchodů má jen východy Je pustý Údery důtek po zdech chladí Jeremiášův nářek Pod ztichlou klenbou ozvěna slov děkovných a prosebných položených na práh nebe pod dávnou oblohou. Tváří v tvář znetvořenému času Podoba Beránkova zuráženými údy Krev kane do kopřiv Obětován visí přibit k naší horizontále Jako keř v Midjanské stepi plane tato Golgota Jen ruce větrů ji drží na hrotu třetí hodiny jež se tu zastavila dokud nesroste vina s lítostí
P.S. Teprve po smrti autora mi jeho dcera zprostředkovala vedle německého originálu básně i její současně vytvořenou českou verzi, poněvadž otec prý málokdy psal jinak než dvojjazyčně. Já do té doby znal jen německý text, jak byl otištěn v krajanském časopise, ze kterého jsem kdysi pořídil i české přetlumočení. Autor je znal, jak mi to dcera potvrdila, poněvadž měl otisk webové stránky založen -- zaslal jsem mu ho, že k počítači prý nenalezl vztah. Tak překlad ponechávám beze změny vedle původních veršů Kratochvílových spíše jako pokorný doklad svého upřímně míněného omylu z neznalosti pravého stavu věci.
Der Kreuzberg Die rostigen Stengel ertragen kaum noch das abgehärmte Laub. Alles, was wir von Gewichten wissen, nahmen wir mit auf diesen Weg. An den brachliegenden Stationen steht das hohle Licht voller Scham. Das Haus am Gipfel besteht fast nur aus Ausgängen. Ödetriefend, an den Wänden Geißelungen, Jeremia's Klagen kühlen die Wunden. Im stummgewordenen Gewölbe Widerhall von Dank und Bittworten, an vergilbten Tagen hinterlegt an der Schwelle des Himmels. Vor dem Gesicht missgebildeter Zeit die Gestalt des Lammes. Sein Blut aus abgehauenen Gliedern tränkt die Brennnessel. Aufgeopfert hängt es, angeschlagen an unsere Horizontale. Wie der Dornbusch in der Steppe von Midian lodert dieses Golgatha, Hände der Winde halten es in der dritten Stunde. Sie hielt inne bis Schuld mit Reue verwächst.	Křížová hora Rezivé lodyhy unesou sotva tak ztrápené listí. Všecko, o čem víme, že má tíži a váhu, vzali jsme s sebou na tuto cestu. Na jejích zastaveních, ležících úhorem, stojí pusté světlo plné studu. Dům na vrchu sestává snad jen z východů. Zkrápěny pustotou nesou stěny stopy bičování, Jeremiášův pláč chladí otevřené rány. V oněmělých klenutích ozvěna díků a proseb, složených tu za dnů zašlých na sám práh nebes. Před tváří znetvořeného času podoba Beránkova. Krev z Jeho zurážených údů pijí kopřivy. Obětován tu visí, přibit na naší horizontále. Jako hořící keř ve stepi midjánské plane tato Golgota, ruce větrů ji drží v hodině třetí. Sečkají, než vina přeroste hořem.
Glaube und Heimat, 1991, č. 6, s. 6

Ty německé verše mají konkrétní účel: povzbudit případné dárce k záchraně křížové cesty a Kalvárie nad Českým Krumlovem, což je záležitost už dnes téměř dovedená ke šťastnému konci. Básně tu ovšem nejsou proto, aby snad měly kdy konec. Alois František Kratochvíl je psal česky a německy, poněvadž pil osud této země z dvojího pramene. Narodil se 11. prosince 1925 v Ústí nad Labem (Aussig) v rodině národnostně smíšené a za války se díky tomu ocitl dokonce jako ani ne dvacetiletý voják v německé uniformě v zajetí, z něhož se vrátil s vírou v Boha zažitou až do morku kostí. Tak integrálního katolíka pohledat i v jižních Čechách, kde nalezl obklopen vzornou rodinou své centrum securitatis rovněž jako básník. Ano, přestože vynikl co rybářský odborník povoláním, v hloubi údělu, dotvrzeného i tragickou ztrátou syna Karla rovněž vysoce básnického nadání, setrval v poloze víry a Slova. Bydlí už po léta nedaleko nás v českobudějovické Klostermannově ulici, píše a překládá - už v disentu vydal Monolog o Čechách Willyho Lorenze, do němčiny vedle vlastních veršů převedl mj. i filosofické texty Josefa Šafaříka. Vím, že byl přítelem Václava Renče a z jeho básně Křížová hora na mne promluvila hluboká nota, ta skácelovská. Patří sem. Skonal 21. června 2013 v den svého patrona sv. Aloise a byl týden nato pochován na českobudějovickém hřbitově. Bohu díky, že tak blízko.

- - - - -
* Ústí nad Labem / České Budějovice / Český Krumlov / † † † České Budějovice