IRMA KRÜTZNEROVÁ
|
Die Bergkapelle Frohsattes Grün schmückt Tal und sanfte Höhen, der Dächer Rot blinkt licht aus Busch und Baum, im tiefen Schweigen blaue Wälder stehen, die ganze Welt - ein goldner Sommertraum. Vom Randlesberge grüßet die Kapelle - ein frommes Ehrenmal der alten Zeit - sie blickt voll Andacht in die Himmelshelle in eitel Märchenpracht und Herrlichkeit. Dem Pilger, der vormals sein Fleh'n gesendet im stillen Hain zum schlichten Gnadenbild, hat wunderbar Erhörung hier gespendet die Mutter Gottes, schmerzensreich und mild. So schuf das Haus des Herrn ein starker Glaube, gleichwie aus ihm das Heilandspiel entstand. - Dass dir doch nie die heil'gen Güter raube ein roher Sinn - mein liebes, trautes Land! |
Kaple na vrchu Sytá zeleň něžných vrchů a dolů a mezi stromy jasná červeň střech, modré lesy hluboce mlčí spolu a svět je jeden zlatý letní dech. Randlesberk září kaplí na úbočí, jak zanechal ji tady zbožný čas a v jasu nebes, v jasu tichých očí té země krása oslovuje nás. Ten, komu dlouhé cesty líto není a hájem dojde k prahu svatyně, dozajista tu dojde vyslyšení u Matky, co má Syna na klíně. To mysterium Utrpení Páně tě slibem spásy přivádí až sem. Z paměti už ti nesejdou ty stráně, z paměti už ti nesejde ta zem. |
|
Sudetendeutsche Heimatgaue - Höritz im Böhmerwalde, s. 5 |
|
|
P.S. Randlesberk je vrch nad obcí Hořice na Šumavě, proslavenou svými pašijovými hrami, kde do sedmdesátých let stávala prostá mariánská kaple. Dnes má být ze stop po základech obnovena do původní podoby a má se stát i s obnoveným Božím hrobem součástí areálu zdejších pašijových her. Místní jí říkávali něžně i "Bergkirchlein" a byla prý zmenšenou kopií kostela ve Svérazi (Tweras). Zatímco on je však díky někdejším rodákům a farníkům, po válce vyhnaným, nově opraven, kaple byla zanechána zkáze a zhanobena zevnitř i zevně, než byla posléze roku 1972 vyhozena do povětří. Na jejím oltářním obraze chovala Matka v náruči ukřižovaného Syna. Ti, kdo se jako děti toulávali ruinou a lesem plným v těch místech cihlové suti červené jako zaschlá krev, možná nyní hrají blízko pod vrchem v obnovených hořických pašijových hrách. |
|
|
Die Waldkapelle Waldbäume flüsternd rauschen Ums kleine Gotteshaus, Mit Sonn' und Wolken tauschen Sie endlos Grüsse aus. Das ist ein flüsternd Raunen, Geheimnisvolles Weh'n - Als hörte leisen Trittes, Man Gott vorübergeh'n. Oft nahen stille Beter Dem alten Gnadenbild - Die müde Seele wendend Zur Jungfrau rein und mild. Wenn heilig heiß die Bitte, Zum Höchsten klagt und steht, Tauet aus Himmels Mitte Der Friede dem Gebet. |
Lesní kaple nad malou svatyní a nade všemi chlumy se slunce zhlíží v ní. Ten šepot polétavý, to vání tajemné - Bůh se tu načas staví, prsť stopou rozemne... Jdou tiší prosebníci sem k Matce s Děťátkem - své stesky chtějí říci té Panně přesladké. Zda prosba k její tváři před nebem obstojí? Z oblak hlas v rosné záři dí: Jděte v pokoji. |
|
Budweiser Zeitung, 1926, č. 97, s. 4 |
|
|
Herbst Hauchzart aus violetten Tiefen Wirrstarres, braunes Astwerk taucht. In ersten Frostesnebeln raucht Todwillig Land, das Träume riefen... Die Stunden tragen welke Kränze, Tief erdgebeugt vor Sehnsuchtsleid Um die versunk'ne Herrlichkeit Schreiten sie müde Sterbetänze. |
Podzim Jen co dech z fialové hloubi noří se větve, suchá hněď v mze prvních mrazů, odpověď země, s posledním snem se snoubí... Hodiny nesou zvadlé věnce k loučení s touhou veškerou, unaveny tou nádherou, krokem jak ze smrtného tance. |
|
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1987, s. 428 |
|
|
Böhmerwald Böhmerwald, wie lieb ich deine Berge, Die voll Wunder, Kraft und Jubel sind! - Deine Wälder, schleierüberdeckt, Bergen Märchenschätze noch, die warten Auf den Zauberstab, der sie zum Leben weckt. Frohe Lieder -- deine Wiesenmatten, Übervoll an Duft und Sonnenschein - Und in deine kühlen Waldesschatten Hüll'n sich rätselvolle, schöne Wunder ein. Breit und saftvoll wachsen deine Bäume Aus dem feuchten Moos, von Steinen überbaut, Schwarz und grundlos tief sind deine Seen Und von Urwaldfrieden übertaut. Reine Lüfte weh'n von deinen Höhen Über Täler, die uns lieb, vertraut. Fremde Menschen nun inihnen schreiten Ihre Worte tragen fremden Laut. Böhmerwald! Lass deine Tannen rauschen Ruhelos in unsern Traum hinein - - Immer lass uns Grüße mit dir tauschen, Nie sollst, Heimat du, vergessen sein! |
Šumava Šumavo, jak miluju tvé hory, plné divů, síly jásotu! -- Tvoje lesy, co k nim šlář mlh lne, střeží poklad divů, který čeká jen na pokyn hůlky kouzelné. Jako píseň jsou tvá luka čistá, plna vůně, slunečný sám jas -- v stínu hvozdů zázračná jsou místa, která plna záhad jsou a krás. Rozložité pryskyřičné stromy rostou z mechu, z kamene a skal, Lem tvých jezer, bezedných a černých, jak by v třpytu lesní rosy stál. Průzračný dech vane ze tvých výšin přes údolí, jak jsme znali je. Cizí lidé jimi nyní kráčí, naše řeč už v kraji nežije. Lese náš! Dej všem svým jedlím šumět naším nočním, nepokojným snem - - Znej pozdravům zdáli porozumět, uslyšíš z nich: Nezapomenem! |
|
Hoam!, 1951, č. 6, s. 9-10 |
|
Jak vejce vejci se podobají ty dvě básně o šumavských lesních kaplích ke cti Neposkvrněné. Symbolizují však bezděky i něco z osudu své autorky, jak jej formovalo nelítostné dvacáté století. Irma Krütznerová, rozená Neugebauerová, spatřila světlo světa 21. července 1884 v severočeských Kraslicích (Graslitz), okr. Sokolov (Falkenau). Narodila se v rodině notářově a notáře si později vyvolila i za svého budoucího životního partnera. Tak se ocitla v Prachaticích, kde žila pak až do poválečného tzv.odsunu. Byla dokonce předsedkyní německého spolku katolických žen pro jižní Čechy. Své básně otiskovala v různých časopisech a vyšly pohromadě ve sbírce Am Wege des Alltags (Na všedních cestách).Psala však i povídky a romány: Bunte Vögel (1922), dále Im grünen Winkel (V zeleném koutě), Hella Stenhoffs zweite Ehe (Druhé manželství Helly Stenhoffové), St. Gunderus (Svatý Vintíř) a Vom Glück des Heinz Romalin (Štěstí Heinze Romalina) - ten poslední titul je z roku 1931. Byla i autorkou lidových her, z nichž jmenujme Der Kunst will sie sich widmen (1927), Die von der Bachmühle, Vampyr, Blasiushütte a sborník her k příležitosti svátku matek Muttertagsspiele. Vlastní mateřský osud autorčin se naplnil v letech válečných a poválečných. Jeden z obou jejích synů, Bruno, padl ve válce na východní frontě, druhý z nich, Benedikt, inženýr a technický ředitel Škodových závodů v Plzni, byl ubit revolučním davem v květnových dnech roku 1945. Se svým manželem, notářem Dr. Gustavem Krütznerem, obývala po vyhnání z Čech malou místnost v bavorském Dietfurtu an der Altmühl. Zpočátku prý žili doslova z lesních plodů. Po těžké nemoci byla Irma Krütznerová trvale upoutána na lůžko: své poslední práce věnovala přesto milované Šumavě. Zemřela 26. září 1956 v Dietfurtu.
- - - - -
* Kraslice / Prachatice / Hořice na Šumavě / † Dietfurt (BY)
