FRANZ XAVER LENZ

Menschenherz

Wie ist ein Menschenherz, so groß, so klein,
so reich, so arm, und seine Lebenszeit ist kurz bemessen.
Ist wie ein Hauch, ein Nebelstreifen, den der Wind verweht.
Doch denen, die es Liebstes, leuchtet es zurück,
wie eine rote Abendwolke, die im Dämmern tröstet.

Lidské srdce

Jak jen je lidské srdce, ať už veliké či malé,
ať už bohaté či chudé, předurčeno svým časem - je vyměřen jen krátce.
Je jako dech, cár mlhy, kterou vítr rozvane.
Těm však, kteří je milovali nad jiná srdce, svítí a plane dál
jako rudý oblak na večerním nebi, který těší i v soumračném šeru.

Franz Xaver Lenz se narodil 12. listopadu 1893 v Žumberku (Sonnberg) u Nových Hradů a zemřel 7. dubna 1969 jako skutečný úřední rada v.v. ve Vídni. Napsal mnoho vlastivědných článků do různých krajanských časopisů, které by o jeho lásce k domovu vypověděly mnohdy víc než sebeumnější verše. Před druhou světovou válkou dokonce ve Vídni vydával časopis Säumerglocke (Soumarský zvon). Jeho synovec Franz Lenz poskytl těchto pár řádek ke zveřejnění ze strýcovy pozůstalosti měsíčníku Glaube und Heimat, kde vyšly v č. 10 ročníku 1977 na s. 345.

P.S. Jako ukázku z bohaté vlastivědné publicistiky Lenzovy přidávám něco ze starších ročníků téhož krajanského časopisu (tenkrát byl ještě čtrnáctideníkem). Možná stojí za zmínku, že kostel v autorově rodném Žumberku, postavený koncem 14. století, byl zničen husity a teprve kolem půle 15. století (1455) vztyčen znovu. Hovoří se přitom o Betlémské kapli v Praze (ta vznikla 1391 pro kázání v české řeči) jako stavebním vzoru (uvádí to např. encyklopedie Šumava A-Z). Převratnost českých dějin je opravdu už dávnějšího data.

Žižka a konec Hrádku

Z lidových vyprávění

O Hrádku (Häusles), který se nachází blízko Nových Hradů (Gratzen) v jižních Čechách, píše Anton Teichl ve své knize "Geschichte der Herrschaft Gratzen" mj., že tvrz tam kdysi existující je uváděna už roku 1424 jako pustá, ale ještě počátkem 18. století byly k vidění její pozůstatky.
V lidovém podání se dá o tom dodnes slýchat následující:
Husitský vůdce Žižka táhl se svými houfy proti Hrádku. Pro obyvatele to byly těžké časy. Rozložil se nablízku v lese, kterému se odtud říká Žižkův (Zizkawald). Pak vyrazil k umístění svých děl (rozuměj tarasnic a houfnic - pozn. překl.) na pahorku, vzdáleném od tvrze tak na tisíc kroků. Od jeho úpatí to bylo 50 kroků do dvorce ve vsi Hrádek. Od úpatí k vrcholu kopce to být mohlo tak sto kroků. Od tohoto pahorku 300 metrů směrem k Rejtě (Schweiza Haisln) a Trhovým Svinům (Schweinitz) se nachází Žižkův les. Z pahorku teď ostřeloval Žižka tvrz a zničil ji. Pán na tvrzi uprchl podzemní chodbou na Žumberk (Sonnberg). Tam byl zajat i s pány žumberské tvrze. Mnozí lidé tvrdí, že podzemní chodba nevedla na Žumberk, ale končila už v osadě Hrádek (Häusleser Gmoa). Hrádecká tvrz měla mít i padací most nad vodním příkopem, který mohl být vytažen v případě ohrožení. Je škoda, že tvrz, která jistě byla místní pozoruhodností už svým vnějším vzhledem, byla zničena.
Jan Žižka se podle pověsti údajně narodil v roce 1354 na Trocnově (německy se někdy uvádí spíše v hanlivém významu jméno Trutzenau - pozn. překl.), který leží nedaleko odtud, a to na širém poli pod jedním dubem za bouře, svitu blesků a dunění hromu. Byl nelítostným vojevůdcem a stál až do svého skonu roku 1424 v čele svého zbrojného lidu, ačkoli v posledních letech svého života byl na obě oči slepý.

Glaube und Heimat, 1966, s. 570

- - - - -
* Žumberk / † † † Vídeň (A)