GUSTAV ADOLF LINDNER
Kronika ústavu ve školním roce 1872
Školní rok byl 2. října 1871 (školním rokem 1872 se tu rozumí 1871/1872 - pozn. překl.) zahájen mší svatou (v originále "mit heiligen Geistamte" - pozn. překl.).
Dne 4. října se podílel ústav na slavnostní bohoslužbě, která se konala u příležitosti jmenin nejvyššího panovníka (v originále "aus Anlass des allerhöchsten Namensfestes", šlo o svátek sv. Františka z Assissi, patrona císaře Františka Josefa I. - pozn. překl.).
Dne 19. října se ujal zpravodaj (rozuměj autor této zprávy - pozn. překl.) Gustav Adolf Lindner , který až dosud působil jako gymnaziální profesor ve štýrské Celji (v originále "zu Cilli in Steiermark", což je město Celj v dnešním Slovinsku - pozn. překl.) a nejvyšším rozhodnutím panovníkovým z 28. září 1871 byl jmenován skutečným ředitelem gymnázia v Prachaticích (Prachatitz), vedení tohoto vyučovacího ústavu.
Dne 2. prosince podílel se učitelský sbor v čele školní mládeže ústavu na slavnostním odhalení fotografické podobizny Jeho c.k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, provedené v životní velikosti, kteroužto podobiznu táž Výsost (v originále "Hochderselbe" - pozn. překl.) darovala městu (rozuměj Prachatice - pozn. překl.) v upomínku na jeho návštěvu zde dne 16. července 1871 a která je umístěna v divadelním sále zdejší městské obce.
Přípisem Dolnorakouské obchodní a řemeslné komory (v originále "mittelst Zuschrift der Handels- und Gewerbekammer für Oesterreich unter der Enns č. 4968 ze dne 30. prosince 1871 byl zpravodaji předán diplom Královské anglické výstavní komise, kterým se potvrzuje přijetí přihlášených zpravodajových prací pro londýnskou výstavu 1871 (šlo zřejmě o 11th International Exhibition South Kensington /London 1871 - pozn. překl.).
Zpravodajem k vystavení uvedená díla jsou tato:
Dr. G.A. Lindner: "Einleitung in das Studium der Philosophie." Wien. C. Gerold's Sohn. 1866.
"Lehrbuch der formalen Logik." Zweite umgearbeitete und erweiterte Auflage. Wien. Gerold, 1867.
"Lehrbuch der empirischen Psychologie." Zweite vollständig umgearbeitete und erweiterte Auflage. Wien. Gerold, 1868. (Nyní vychází vydání třetí.)
"Das Problem des Glücks." Psychologische Untersuchungen über die menschliche Glückseligkeit. Wien, 1868. (česky vyšlo až roku 1931 v překladu Josefa Krále pod titulem "Záhada štěstí. Psychologická zkoumání o lidské blaženosti" - pozn. překl.)
"Psychologie der Gesellschaft als Grundlage der Socialwissenschaft." Wien, 1871. (česky vyšlo až roku 1929 v překladu Josefa Krále pod titulem "Myšlenky k psychologii společnosti jako základ společenské vědy" - pozn. překl.)
"Anschauunglehre als Vorschule des Zeichnens und der geometrischen Formenlehre." Graz. Leykam, 1871. (4 sešity po 20 listech)
Dne 7. února se konala se konala klasifikační konference za první semestr (rozuměj pololetí - pozn. překl.).
Obvyklá velikonoční duchovní cvičení (Osterexertitien) byly konány od 24. do 26. března.
Od 10. do 18. dubna byla suplujícímu učiteli Josefu Bendelovi (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) udělena dovolená, poněvadž dotyčný v té době konal ve Vídni zkoušky své učitelské způsobilosti. Vyučovací hodiny suplovali zbylí členové učitelského sboru ústavu.
Od 10. do 13. června poctil město Prachatice návštěvou zemský školní inspektor Johann Maresch (žil v letech 1806-1879 - pozn. překl.), čestný občan prachatický. Účastnil se vyučovacích hodin různých předmětů v jednotlivých třídách a využil příležitosti přesvědčit se o vnějších poměrech ústavu, zejména o jeho umístění v současné gymnaziální budově, které ovšem zbývá mnohého si žádat (v originále "welche allerdings viel zu wünschen übrig lässt", nové budovy se v¨šak zdejší gymnázium dočkalo až 26 let nato, tj. po více nežli čtvrtstoletí, v roce 1897 - pozn. překl.).
Dne 20. června v úmrtní den zde zesnulého gymnaziálního učitele Dr. Emanuela Schückera byla za něho, jakož i za rovněž zesnulého suplujícího učitele Andrease Sommera sloužena katechetou ústavu dp. J. Jungbauerem zádušní mše, které se účastnila školní mládež i učitelský sbor ústavu.
Zákonem předepsané zkoušky se konaly od 15. do 25. července.
Školní rok byl zakončen 31. července děkovnou pobožností a odpovídající závěrečnou slavností.
Erster Jahresbericht des k.k. Staats-Realgymnasiums zu Prachatitz. Erstattet für das Schuljahr 1872 durch den Director Dr. Gustav Adolf Lindner, s. 33-34
Tón předchozích řádek pochopíme opravdu až se znalostí životních osudů jejich autora, čelného českého pedagoga, psychologa a filosofa Gustava Adolfa Lindnera, jednoho z prvních a zároveň nejvýznamnějších představitelů českého herbartismu, po Komenském snad v české pedagogice historické hvězdy toho nejjasnějšího svitu. Narodil se 11. března 1828 v Rožďalovicích (mezi Nymburkem a Jičínem) v česko-německé rodině vrchnostenského sládka (otec byl Němec, matka Češka). Z "hlavní školy" v Jičíně, kde započal i svá gymnaziální studia, přešel k jejich dokončení na Akademické gymnázium pražské a odtud pak na studia filosofie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. V říjnu 1846 vstoupil do litoměřického kněžského semináře, z něhož byl 1848 vyloučen pro sympatie s revolučními studenty. Na základě denunciace z tak řečené "ireligióznosti" ("nenáboženskosti"!) byl jako gymnaziální učitel přeložen 1855 do tehdy štýrské Celje a působil tam po 16 let (byl tu, jak se dočteme ze slovinských pramenů, v letech 1862-1871 i členem družstva Narodna čitalnica hned od jejího založení až do svého návratu do Čech). Oženil se tu i s Italkou Marií Magdalenou Zamolo, dcerou místního stavebního podnikatele, se kterou měl osm dětí a která ho naučila italsky. To ze Štýrska přichází na rok do čela gymnázia v Prachaticích, jak o tom dodnes svědčí pamětní deska na staré gymnazijní budově. Měl zřejmě proč prokazovat jak své náboženské přesvědčení, tak příchylnost k panovnickému domu, mohl se však už zároveň opřít o vědecké dílo, oceňované i v zahraničí. Ačkoli v Prachaticích na Šumavě pobyl pouhé dva školní "semestry", zapojil se tu třeba do celorakouské diskuse o maturitní zkoušce svým názorem, že examinátory by neměli být ti profesoři, kteří žáky přímo vyučují. Po deseti letech působení v Kutné Hoře (1872-1882, v letech 1879-1881 tam na vysoké odborné úrovni rediguje měsíčník Paedagogium) se Lindner roku 1882 stává řádným profesorem filosofie a pedagogiky na filosofické fakultě pražské univerzity, kde zřizuje první český pedagogický seminář. Nelze pominout jeho překlad Komenského Velké didaktiky do němčiny (Vídeň 1876) s vlastní úvodní studií a řízení pro českou pedagogiku tak nezbytně důležité edice Pedagogičtí klasikové. Zemřel 16. října 1887 na Královských Vinohradech a na nedalekém pražském Vyšehradě je i pochován. Jeho německé i české dílo jako by stvrzovalo vše, co na půdě "starého" Rakouska znamenala škola a její tolerantní jazyková mnohost. Jakže to krásně řekl německý filosof a pedagog Johann Friedrich Herbart (1776-1841)? "Výchovu musíme chápat v tom nejširším smyslu - včetně působení přírody a společnosti - a jen takové působení vychovatelů a učitelů je úspěšné, jestliže se v něm dovedou zmocnit všech těchto vlivů tak, jako plavec na moři pomocí plachet, kormidla a kompasu řídí směr větrů, vanoucích z různých stran."
- - - - -
* Rožďalovice / Prachatice / † † † Praha
