PAUL HEINRICH WILHELM MÜLLER
Úvod k inaugurální disertaci "Der Böhmerwald und seine Stellung in der Geschichte" (1904)
|
Puto multos in nemore |
A mnozí v lesích ukryti |
Magister Laurentius de Brezina Fontes rerum austriacarum, Scriptores II., s. 601 (motto cituje latinský originál Písně o vítězství u Domažlic od Mistra Vavřince z Březové, který vedle provázíme českým překladem pasáže, který pořídil Jan Blahoslav Čapek pro vydání v nakladatelství Orbis roku 1951 - pozn. překl.)
V pojednání (podtitul disertace věnované "Šumavě a jejímu postavení v dějinách" zní "Eine geographisch-historische Abhandlung", tj. pojednání "zeměpisně-historické" - pozn. překl.), které tu předkládám, má být na jednom příkladu ukázáno, nakolik je běh dějin ovivněn zeměpisnými faktory čili do jaké míry všechny ty mnohotvárné konstruktivní a destruktivní síly, které jsou na zemi propojeny, už předem a dál a dál, přestože se člověk té anorganické materii sebesvrchovaněji protiví, působí spoluurčujícím způsobem na dějinný vývoj. Právě v novější době poskytla geografie, vracející se přitom až k podnětům Herderovým, historii cennou pomoc k porozumění dočasně opomenutých či nepovšimnutých problémů. Stačí sledovat například hojnost jednotlivých zeměpisně-historických studií, vyšlých v edici "Forschungen zur Deutschen Landes- und Volkskunde" (založil ji Alfred Kirchhoff /1838-1904/ a vycházela v letech 1886-1939 z pověření Zentralkomission für Wissenschaftliche Landeskunde von Deutschland - pozn. překl.)! Ovšemže platí pro geografy jako stálé memento Treitschkeův soud, vyslovený kdysi v jeho "Politik" (Heinrich von Treitschke /1834-1896/ byl německý historik, nacionální liberál a konzervativní zastánce státně politicky orientované historické vědy v pruském duchu, Čechy ovšem tento zanícený nacionalista dokázal nazvat "nejgeniálnějším členem rodiny slovanských národů", viz Wikisource, kde se tento výrok připisuje historikovu původu z rodiny uprchlé po Bílé hoře z náboženských důvodů do Německa s příjmením původně prý znějícím Treschky /!/, odvozeným z téhož kořene jako ono "Terzky" známé ze Schillerova "Valdštýna" /"Wallenstein"/, což není nic jiného nežli české "Trčka", ve hře příjmení Valdštejnova švagra - pozn. překl.): "Die Geschichte eines Landes allein aus seiner geologischen und geographischen Gestaltung abzuleiten und zu erklären, ist absurd, diese ist immer nur ein Faktor unter vielen (tj. 'Je absurdní odvozovat a vykládat dějiny nějaké země toliko z její geologické a zeměpisné podoby, poněvadž ta je vždy jenom jedním faktorem z mnoha.' - pozn. překl.)." Působení tohoto faktoru vyvstává nám u málokterého pohoří zřetelněji nežli právě v případě Šumavy. Je z německých horstev nejméně prostupná a přístupná cestami (v originále "er ist das unwegsamste aller deutschen Gebirge" - pozn. překl.). Obchod a válečná tažení ji míjejí; i dnes (píše se rok 1904 - pozn. překl.), kdy se technika vyrovnává i s těmi nejtěžšími překážkami, překračují v dlouhém úseku od Lince (Linz) po Cheb (Eger) pouze dvě železniční tratě tyto lesnaté horské hřebeny, vzdálené vší kultury (v originále "dies kulturfeindliche Waldgebirge" - pozn. překl.), zatímco Sudety na severu přetíná hned osm takových tratí. Nesnadno dobývá si na Šumavě obživy její chudobné, řídce roztroušené obyvatelstvo. Je nasnadě otázka: kde hledat příčinu té nepřístupnosti a nehostinnosti? Nacházejí takové vlivy uplatnění v dějinách? Právě na to hledá odpověď práce, kterou tu předkládám. Přezkoumává okolnosti, které způsobují svéráznou pozici Šumavy ať už co do její polohy a vnější podoby, dále samu příčinu této podoby, konečně pak klimatické a vegetační poměry těmito faktory ovlivněné a historicky stejně nadobyčej významné. Druhá část pojednání má zkoumat působení oněch zeměpisných faktorů na politicko-historický a kulturně-historický vývoj. Omezuje se přitom na starší dějinné období, poněvadž v něm se význam původně ustavujících sil ozřejmil nejmocněji a nejjasněji (v originále "am größten und klarsten" - pozn. překl.).
Vlastní životopis disertantův
Autor této práce, Paul Heinrich Wilhelm Müller, syn královského pruského garnisonního učitele Paula Müllera, evangelíka (v originále "ev.", snad je tu ta zkratka i proto, aby nepřišel na mysl židovský původ, poněvadž Müller bylo v Německu poměrně časté "izraelitské" příjmení - pozn. překl.), narodil se dne 12. dubna roku 1878 na zámku Annaburg, provincie Sasko (Sachsen). Prvního vzdělání jsem nabyl v soukromé škole a u svého otce v chlapecké vojenské vychovatelně (v originále "Militärknabenerziehungsanstalt" - pozn. překl.). Na podzim roku 1887 byli mí rodiče přeloženi do Frankfurtu nad Odrou (Frankfurt an der Oder). Půldruhého roku jsem navštěvoval tamní reálné gymnázium, po něm pak humanistické Královské Friedrichovo gymnázium (Kgl. Friedrichs-Gymnasium). Na Velikonoce v roce 1898 jsem maturoval a na podnět svých učitelů, jimiž byli prof.Dr. Wilhelm Vigelius a ředitel Dr. Konrad Rethwisch (o něm viz Wikipedia - pozn. překl.), studoval jeden semestr v Marburgu, tři semestry v Lipsku (Leipzig) a čtyři ve Štrasburku (Straßburg) historii, zeměpis a německý jazyk (je asi třeba dodat, že v letech 1871-1919 byl po porážce Francie v prusko-francouzské válce Štrasburk součástí Německé říše, vyhlášené v lednu 1871, a od roku 1872 tam byla znovu založena univerzita v německém duchu, kterou francouzští akademici opustili - pozn. překl.). Dne 2. května 1902 jsem složil státní zkoušku a na podzim téhož roku vstoupil do říšské školní služby. 1. listopadu roku 1903 došlo k mému jmenování vědeckým pomocným učitelem na štrasburském lyceu a 27. února 1904 jsem podstoupil kolokvium rigorosum.
Mými učiteli byli v Marburgu pánové Edwin Schröder, Köster, svobodný pán von der Ropp, von Below, Kayser; v Lipsku Gustav Buchholz (viz k němu webové stránky Universität Leipzig - pozn. překl.), Marcks, Lamprecht, Seeliger, Sohm, Goetz, Brandenburg, Ernst Hasse (o něm viz www stránky Sächsische Biografie - pozn. překl.), Sievers, Streitberg, Elster, Karl Biedermann (viz Wikipedia - pozn. překl.), Wundt; ve Štrasburku Varrentrapp, Breßlau, Wiegand, Meinecke, Spahn, Neumann, Michaelis, Ziegler, Windelbandm Spittam Martin, Henning, Ficker, Gerland (o zeměpisci Georgu Gerlandovi více viz https://de.wikipedia.org/wiki/Georg_Gerland - pozn. překl.).
Všem svým učitelům vyslovuji zde srdečný dík, zejména panu prof.Dr. Buchholzovi v Lipsku a prof.Dr. Gerlandovi. To on, ten ze všech posledně jmenovaný, mne podnítil k této práci a ke dvojí cestě oním pohořím a stál při mně co nejpřátelštěji trvale po boku svou radou.
Věnovat chci tuto práci svým rodičům.
O dalších osudech autora originálu předchozí textové ukázky, pokud to v ní o sobě sám nepověděl, se mi prozatím nic podstatného zjistit želbohu nepodařilo. Procestoval sice podle vlastních slov Šumavu dvakrát, nevíme ale, zda se vrátil i po třetí. Historie se sem beztak vrací doslova každodenně. Pruský zájem o "nejméně přístupné německé horstvo", tj. Šumavu či vůbec "český les" není jistě náhodný. Tady ovšem považuji proti zjednodušujícím chápáním za potřebné citovat z díla Ferdinanda Seibta "Deutschland und die Tschechen - Geschichte einer Nachbarschaft in der Mitte Europas"(1974, česky 1996 v překladu Petra Dvořáčka): "... tradiční představu často ovlivňuje Bismarckův výrok vycházející z mocenskopolitických úvah 19. století: kdo ovládá Čechy, má v ruce celou Evropu. Tato slova jsou nejen přehnaná, v jistém smyslu staví pravý stav věcí přesně na hlavu. Ve skutečnosti byla totiž politika českých zemí neustále vydána všanc sousedům a je poučné sledovat, jak a proč se jí během staletí z těchto sousedských vazeb na pár let vymanit, prosadit sebe samu a často nakrátko i triumfovat nad svými sousedy - vždycky však jen po jistou fázi věčného koloběhu boje o moc, vesměs s využitím kritických poruch rovnováhy mezi evropskými státy. Bylo by chybné uvádět s tím do souvislosti společenskou stabilitu, hospodářský rozvoj nebo epochy kulturního rozkvětu. Avšak nutnost abstrahovat existenci tohoto vzájemného poměru krátkodobé politické soběstačnosti a dlouhodobé závislosti je jedním z výrazných výsledků všech geopolitických úvah."Mám takový dojem, že po druhé světové válce v časech té studené její varianty následné převážil v komunistické vojenské strategii názor (zastávaný v podstatě už předtím "třetí republikou"), že pustá Šumava by případnému nepříteli "tábora míru" (závislého ovšem na očekávání "třetí světové") přinejmenším ztížila postup tak jako kdysi ve středověku. Politika "země nikoho" je opravdu prastará a zájem mocného souseda spíše budí, než by ho snad odrazovala. Jde o to, že sousedů je nakonec pro případné obyvatele těch "třístoličných" či "trojmezných" končin vždycky hned několik. A právě to se německy hovořící Šumavě stalo osudným i bez zaniklého Pruska: stačila poválečná česká politika v ruské kazajce. Co jen ten lesnatý žulový masív ještě čeká?
- - - - -
* Annaburg (SA)
